A kdyby vám loga „turbo“ nestačila na přídi, na zádi a rovněž uvnitř, dodatečné boční samolepky už stoprocentně utvrdí, že máte pod kapotou fakt doopravdy, jako vážně… něco extra.
„Sportovní vůz převlečený za hatchback“ nebo „jeden z nejpřekvapivějších a nejneobvyklejších vozů, které kdy sjely z montážní linky v Mirafiori“ – takto dnes Fiat popisuje svou kultovní hot hatch klasiku Uno Turbo, která letos slaví 40 let od uvedení na trh. Zatímco dnes je přeplňování u ostrých hatchbacků takřka pravidlem, nacpáním turbodmychadla do dostupného modelu „béčkového segmentu“ si italská značka na jaře 1985 zajistila punc výjimečnosti.
Něčím Fiat v tehdy rostoucí éře „kapesních raket“, mezi především atmosféricky plněnou konkurencí z Francie a Německa (pokud nepočítáme jisté homologační speciály), zaujmout musel. Značka přitom využila popularity standardního modelu Uno, kterého již od roku 1983 prodala více než milion kusů. S hitem v kapse tak manažeři věděli, že produkci neuškodí i nějaká ta specialitka pro vskutku užší publikum.
A vskutku speciálně zněl samotný výčet předností „turbo Una“. S celým označením Uno Turbo i.e. měl hatchback pod kapotou čtyřválec o objemu 1,3 litru (původem z Fiatu Ritmo), doplněný o elektronické vstřikování paliva Bosch (odtud dodatek i.e. – „Injectzione Electronica“), elektronické zapalování Magneti Marelli, turbodmychadlo konkrétně od výrobce IHI a rovněž mezichladič, aby tahle naštvaná nákupní taška pracovala v optimálních teplotách.
Výkon 105 koní (77 kW) a točivý moment 147 Nm zde cloumali s hmotností vozu pouhých 845 kg. A přestože zrychlení z nuly na 100 km/h za 8,3 sekundy už nezní závratně, na dosažení maximální rychlosti 200 km/h je v této krabičce dnes potřeba slušná odvaha. Standardem byla i pětistupňová manuální převodovka, upravený podvozek s dodatečným stabilizátorem a schopnější brzdová soustava s předními odvětrávanými kotouči.
Mimo vyšperkovaný exteriér s integrovanými mlhovkami vpředu, nutně lepším přístupem vzduchu k motoru nebo dnes už ikonickými leštěnými koly Cromodora se Uno Turbo vyznačovalo rovněž stylově zařízeným interiérem. Analogovou přístrojovou desku s hromadou budíků, přirozeně včetně zobrazení tlaku turbodmychadla, mohla volitelně nahradit plně digitální varianta od japonské firmy Nippon Seiki, nechyběly taky červené koberce, sportovní sedačky nebo pořádné logo „Uno turbo i.e.“ na čtyřramenném volantu. Po modernizaci v roce 1987 mohl mít model volitelně systém „Antiskid“, v podstatě ranou verzi ABS, která bránila zablokování předních kol při brzdění.
Výroba přeplňovaného Una se od roku 1989 přehoupla i do druhé série modelové řady. Fiat vylepšil, co mohl – nový motor měl vyšší objem 1372 cm3, nové turbodmychadlo Garrett T2, díky tomu vyšší výkon 116 koní (85 kW), zlepšila se akcelerace na stovku za 7,7 sekundy a maximální rychlost pokračovala až na 204 km/h. Objevila se nová lehčí čtyřpaprsková kola, tříramenný kožený volant Momo, ergonomičtější sedačky nebo v případě edice Racing i slušná příplatková výbava jako střešní okno, dálkové zamykání, ostřikovače světlometů, elektricky ovládaná okna nebo metalický lak karoserie.
Produkce Uno Turbo oficiálně skončila v roce 1994, kdy pozici sportovního hatchbacku v nabídce Fiatu zaplnilo tehdy nové Punto GT. Automobilka dodává, že své původní kapesní rakety prodala přes 50.000 kusů, přičemž dnes je model v portfoliu italské značky vyhledávaným youngtimerem. A svou výjimečnost dává najevo stále, hodnota zachovalých exemplářů se totiž pohybuje i kolem 25.000 eur (cca 620.000 Kč).
Zdroj: Fiat |
Zdroj videa: Abarth