Na konci osmdesátých let přinesl model Tipo nová a pokroková technická řešení. Ale v politicky bouřlivé době mu moc pozornosti věnováno nebylo.
Kapitoly článku:
V osmdesátých letech dvacátého století zažívala italská automobilka Fiat znovuzrození, jehož strůjcem bylo především povedené a velmi úspěšné malé Uno. Logickým krokem tedy byla podobná obměna modelové řady v segmentu C, ve kterém Fiat potřeboval nahradit stárnoucí model Ritmo.
Fiat Tipo byl po revoluci poměrně žádaný i na našem trhu. Bylo to moderní a zajímavé auto. Ovšem s příchodem nové konkurence jeho design poměrně rychle zastaral
Fiat Ritmo se totiž prodával už od roku 1978 a v polovině osmdesátých let už notně přesluhoval svůj přirozený životní cyklus. Fiat si dal ale s vývojem nástupce záležet a ve velké míře se rozhodl využít nové a moderní technologické postupy. Možná i kvůli tomu přišlo Tipo na trh se skoro dvouletým zpožděním.
I když vývoj Fiatu Tipo probíhal ještě tradiční „ruční“ cestou, do návrhu auta se začaly promítat i počítačové simulace. Jistě, výpočetní technika té doby samozřejmě neodpovídala standardům a kapacitám, jaké mají automobilky k dispozici ve svých vývojových centrech dnes.
V současné době možná může někdo ve Fiatu Tipo vidět obyčejnou konzumní krabici, ale na svou dobu to byl velmi promyšlený vůz. Fiat pro něj připravil úplně novou platformu, která vlastně vydržela v různých úpravách pro spoustu dalších modelů koncernu Fiat až do nového tisíciletí.
S dvoulitrem a sportovním podvozkem uměl Fiat Tipo upalovat docela slušně. Na konci 80. let byl dokonce rychlejší než Golf GTI II
Výroba začala v závodě automobilky Fiat v Cassinu v roce 1988, přičemž Fiat produkční linku zásadním způsobem modernizoval. Automatizaci už využíval u modelu Ritmo, ale naplno se rozběhla právě až u Tipa, čemuž byla přizpůsobena i nová platforma. Ta byla navržena chytře tak, aby na ní mohlo vzniknout několik různých modelů a umožňovala použití různých komponent a motorů. Byla i rozměrově variabilní a Fiat mohl použít několik různých rozvorů nebo typů zavěšení.
Vlastně to byla vůbec jedna z prvních modulárních platforem na světě. Vznikly na ní třeba modely Alfa Romeo 145 a 146, Spider a dokonce i GTV, stejně tak Lancia Delta a Fiat Coupé. Její základ posloužil i modelům Alfa Romeo 156, Fiat Tempra a Lancia Lybra. Z ní vyvinutá platforma C, která platformu z Tipa nahradila, byla používána až do roku 2014 i v úplně nové generaci aut. A aktuální platforma C-Compact poprvé použitá u Alfy Romeo Giulietta má svůj původ vlastně také až v Tipu.
Zajímavostí také je, že Fiat pro model Tipo použil poprvé plně pozinkovanou karoserii, což byla především reakce na kritiku dřívějších rychle korodujících modelů této značky. Na svou dobu měl Fiat Tipo mimořádně odolnou karoserii, takže se mu podařilo alespoň částečně napravit pošramocenou pověst.
Fiat Tipo získal prestižní ocenění Evropské auto roku 1989. Dá se říci, že právem. Přinesl totiž několik novátorských technických řešení
Návrh designu a celé koncepce připravilo studio I.DE.A Institute a hlavním designérem byl Ercole Spada. Ten se proslavil například Astonem Martin DB4 Zagato a několika modely značek Lancia a Alfa Romeo.
Fiat Tipo sice není žádný krasavec, ale hlavně chytře promyšlené auto s velmi dobře řešenou praktičností. Oproti konkurenci poskytovalo Tipo více prostoru pro posádku i pro zavazadla, na čemž se podepsalo důmyslné a kompaktní řešení zadní vlečené nápravy.