Fiat Grande Punto: malé Maserati pro každého (velký test)

Nové Punto je na trhu teprve pár měsíců a za tu dobu stačilo pořádně rozvířit klidnou hladinu segmentu malých vozů. Ihned po svém vstupu se "bejby Maserati" stalo nejprodávanějším vozem v Evropě, a tak je na místě zjistit, co se nachází pod povedenou karosérií. Patří Punto na špici svého segmentu oprávněně?
Fiat Grande Punto: malé Maserati  pro každého (velký test)
Seznam kapitol
  1. Slovo na úvod, Exteriér, Zavazdelník
  2. Interiér, Motor, Spotřeba, Jízda s Puntem
  3. Zhodnocení, Plusy a minusy, Technické parametry
  4. Kompletní fotogalerie (vč. nepublikovaných snímků)

Barevný interiér

Místem, kde stráví řidič nejvíce času, je však interiér. Také zde vsadil Fiat na emoce a provedení tomu v mnohém odpovídá. Základem je v tomto směru jeho barevné provedení. Fiat nabídl zákazníkům několik barevných variant, kdy se kombinují černé části se barevnými dekoracemi. Ty jsou pak v jiné barvě po celém voze. Zákazník si může zvolit zda chce interiér v nápaditějších kontrastech např. černé s červenou, nebo mírně nenápadný v kombinaci s tmavě modrou barvou. Punto však nenabízí pouze tyto dva odstíny, ale celou řadu jiných.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Fiat vsadil v interiéru na barevné hrátky.

Palubní deska je rozdělena do dvou části. Na horní rovnou černou část a na dekorativní pruh ve zvolené barvě. Zde si Fiat zaslouží malou pochvalu za zvolené materiály. Nejde ani tak o měkčené plasty, jako o povrchovou úpravu. Ta je hlavně na barevném pruhu velmi povedená a přestože se jedná o tvrdý plast, jeho zvláštní povrch nepůsobí nijak lacině. Navíc tento plast, byť je tvrdý je příjemný na omak. Pokud jste tedy milovníci mazlení se s palubní deskou, můžete si zde užit měkčené horní části s příjemným barevným povrchem.

Jak to tak již bývá středem pozornosti v autě je středový panel, který svým šedým povrchem výborně kontrastoval s oranžovým lemováním. Výdechy ventilace, ovládaní autorádia a pod ním topení a klimatizace. Tedy zcela standardní provedení. Pod výdechy je pak řada tlačítek, mezi kterými je asi nejdůležitější tlačítko pro otevírání zavazadelníku. Dlouhé spory o to, zda je tlačítko na správném místě nechám bez povšimnutí, ovšem z mého pohledu by bylo umístění vlevo od volantu praktičtější. Důležitým je i "CITY" tlačítko, kterým se aktivuje větší účinnost posilovače, což oceníte hlavně při parkování.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Barevná kombinace na palubní desce je velmi osvěžující --- Středový panel se standardními ovládači.

Tříramenný sportovní volant s logem Fiatu zapadá do pojetí a interiéru velmi dobře. Věnec volantu má výborný průměr i šířku a díky anatomickému tvarování padne výborně do ruky. Za ním jsou schovány budíky v klasickém rozložení. Mezi těmi hlavními se nachází displej palubního počítače a zde přichází první větší kritika.

Palubní počítač disponuje velmi širokým spektrem informací, jako je okamžitá spotřeba, průměrná spotřeba, průměrná rychlost, najeté kilometry atp. a to v klasickém rozložení mezi dva oddělené celky Trip A a Trip B. Jenže zde je kámen úrazu, Fiat jde zcela odlišnou cestou, než ostatní automobilky. Ty zobrazují také tyto údaje, ale vždy odděleně Trip A a Trip B. Tedy buď si přepnete na A údaje a pak je procházíte a poté si přepnete na B údaje a ty procházíte. Fiat má všechno v jedné řadě a navíc se nelze posunovat zpět. Tzn. pokud se chcete dostat o jednu pozici zpět, musíte projít všechny A, poté B informace. Fiat navíc nezobrazuje údaje okamžitě, pokud tedy přepnete např. na ujeté kilometry, zobrazí se vám na pár sekund název funkce, kterou jste aktivovali a poté až informace, která tato funkce poskytuje. Hledání informací je tak velmi zdlouhavá a nutnost procházet jak A, tak B velmi zdržuje. To by ani tak nevadilo, pokud by Fiat nabídl možnost procházet informace v obou směrech.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Výborný sportovní volant je chloubou Punta --- Přístrojová deska je klasický, ovšem s neklasickým palubním počítačem.

Vlevo od volantu jsou pak umístěny tlačítka pro aktivaci mlhových světel, nastavení sklonu světlometů a ovládání intenzity osvětlení palubních přístrojů. Zde se také na chvíli zastavím. Malou a zcela bezdůvodnou kritikou v počátku prošlo ovládání stěračů, které se zapínají kruhovým ovládačem na pravé páčce za volantem. Zde bych žádný problém neviděl, ale zarazila mne právě levá páčka, kde se klasicky přepínají směrová světla a také ta dálková. Téměř pokaždé jsem při změně směru jízdy probliknul dálkové světlomety. Páčka se mi zdála v ose, kterou se tyto světla zapínají volná. Ne ve smyslu, že by nedržela na svém místě, ale ve smyslu, že jakýkoli kontakt ji okamžitě posune nepatřičným směrem. Přestože jsem s Puntem najezdil mnoho kilometrů, na toto jsem si nedokázal zvyknout a nedokázal jsem tento nepříjemný doprovod aktivace směrových světel eliminovat. Ovládání oken a zrcátek najdete na madle dveří.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klasické tlačíka jsou na klasických místech --- Páčka směrových a dálkových světel si žije svým vlastním životem.

Pokud jste zvyklí na velké množství různých schránek a odkládacích prostorů, budete u Punta mírně zklamáni. To nabízí pouze základní odkládací prostory ve dveřích, pak uzavíratelnou schránku před spolujezdcem, malý držák nápojů, popř. popelníku pod středovým panelem a malou kapsu vlevo od volantu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázek
Odládacích a úložných prostorů v Puntu mnoho není. 

Samostatný článek by si zasloužila sedadla, které jsou ve standardní nabídce Punta. Měl jsem tu možnost vyzkoušet snad všechny zástupce daného segmentu s bezpočtem různých sedadel, ale ty, které byly v testovaném Puntu mne doslova ohromily. Nepochlubí se sice tak výrazným bočním vedením, jako některé ostré verze konkurence, i když ostrá verze Punta nebude nijak zaostávat, ale jde o komfort. Při své výšce 188 cm mívám občas problém najít dobrou polohu za volantem, dobře si u jednoduchých sedadel nastavit sklon sedáku a opěradla a nebo si nastavit hlavovou opěrku. To vše zde šlo - doslova - jako po másle. Výbornou polohu jsem našel ihned po prvním usednutí a po celou dobu testu jsem ji nemusel nijak měnit, což je u mně velmi nezvyklé. Navíc tvarování opěradla předního sedadla výborně opíralo mé záda, bederní část i část nad lopatkami. Opěrka hlavy pak skutečně plní svou funkci. Pro opření není třeba hlavu nijak zaklánět a jízda je tak ve velmi příjemné poloze, která nijak neunavuje.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Přední sedadla se ukázala jako výborně tvarovaná, která plnila svou funkci na výbornou.

Trochu jiná situace je na zadních sedadlech, ke již není možnost nastavení sklonu opěradla. Zde bych si netroufl hodnotit, jak vysoko si tyto sedačky stojí. Přece jen jsem na nich strávil jen nepatrnou vzdálenost. Ovšem co lze již bez okolků hodnotit je prostornost. Ta je v nové generaci opravdu výborná. Výrazně zvětšený rozvor a velký vnitřní prostor jde sice na úkor objemu zavazadelníku, ale tím Fiat dosáhl toho, že ani vyšší cestující na zadních sedadlech nijak výrazně netrpí, pokud před nimi sedí vysoký spolujezdec. Určitě je v tomto bodě Grande Punto o něco dále, než mnozí starší, ale i novější konkurenti.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázek
V Grande Puntu je na svou třídu opravdu dostatek místa.  

K sedadlům si nemohu odpustit ještě jednu poznámku. Jedná se o přílišnou citlivost čidla zatížení předního sedala. Punto je vybaveno připomínačem nezapnutých pásů na obě přední sedala, což je chvályhodné, ovšem čidla, která zjišťují, zda je sedadlo obsazené jsou velmi citlivá. Při jízdě stačí na spolujezdcovo sedadlo položit ruku (při absenci loketní opěrky) a zvuková signalizace okamžitě spustí alarm, že je třeba zapnout pásy. Pokud jsem měl doposud možnost jezdit s vozy, které jsou vybaveny tímto systémem, nikde jsem nenarazil na tak citlivá čidla. Pokud tedy plánujete vozit na předním sedadle pár kilogramů těžké předměty, musíte vždy zapnout pás, aby čidlo bylo spokojeno.  

Dvanáctistovka

Testované Grande Punto dostalo pod kapotu agregát o objemu 1,2 litru. Ten dává výkon 48 kW (65 k) při 5 500 ot. a točivý moment 102 Nm při 3000 ot. Punto dle výrobce s tímto motorem zvládne sprint na stovku za 14,5 s a dosáhne maximální rychlosti 155 km/h.

Klepněte pro větší obrázek

Na jednu stranu by se mohlo zdát, že k designu, jaký Fiat zvolil, by se hodily motory o výkonech v řádu mnoha desítek a stovek koní, realita je trochu jiná. Punto je prostě malé auto, které je obecně v Evropě bráno jako "další do řady" a to, že podobné vozy v ekonomicky slabších zemích slouží jako rodinné, je mírně řečeno vedlejší. Punto nabízí pestrou škálu benzínových a naftových motorů a v blízké budoucnosti bude nabídka ještě širší.

Testovaná jedna-dvojka tak svým objemem, ale i výkonem bude určitě velmi sledována, protože směřuje k motoru, který má u nás velmi velké zastoupení. Její výhoda spočívá v tom, že disponuje čtveřicí válců a tak o nějakém nelíbivém, případně specifickém zvuku nemůže být řeč. Právě naopak. Testovaný motor je v jakémkoli ohledu klasickým zástupcem malých, čtyřválcových motorů.

Výhodou testovaného Punta byla již poměrně služná zajetost motoru, kdy měl za sebou necelých 9 tis. km. To je již hodnota, kdy motor ze sebe dává to nejlepší a projeví se v plné síle. Motor je na volnoběh a v nízkých otáčkách dobře odhlučněn. Do interiéru neproniká téměř nic, což pokračuje zhruba do třech tisíc otáček, kdy se zvuk motoru poměrně rychle prodere přes tlumící materiál a začne na sebe upozorňovat. Jakékoli další vytáčení vede pouze k tomu, že zvuk motoru se přenáší stále víc a navíc ten se postupně mění v typické kvílení malého, vytočeného motoru. Řeč o líbivém zvuku atmosférického motoru zde není na místě.

"Zátah" motoru poměrně věrně kopíruje výkonovou křivku a křivku točivého momentu. Přestože se nejedná o šestnáctiventilový motor, vyšší otáčky provází jakékoli zrychlování, pokud se má odehrát v přijatelné době. Motor sice nenaříká při jízdě těsně pod dva tisíce otáček, ale to jen v případě klidné jízdy ustálenou rychlosti a to ještě v rovinatém prostředí. Motor se pak začíná probouzet až kolem třech tisíc otáček, kde by v případě vyšších výkonu byl i citelnější nárůst. Každopádně pro jakékoli rychlení je třeba podřadit, jinak se může zdát, že auto stačí zestárnout o pár let, než předjedete vůz před vámi.

Zvolený motor se tak ukázal jako dobrou alternativou pro ty, kteří s ním budou trávit většinu jízd ve městě, případě v okolí města. Motor se pak odmění dobrou pružností pro tento účel a také dobrou spotřebou, která v ničem nezaostává vůči konkurentům. Doslova nevhodným je pak při cestování po dálnicích, kde jednoduše schází výkon, který by Punto udržel v optimální rychlosti bez značného hluku od vytočeného motoru a relativně vysoké spotřeby.

Zrychlení (GPS):

  • 0-100 km/h: 14,7 s
  • 0-140 km/h: 34,1 s 
  • 1 km s pevným startem: 37,8 s

Pružnost (GPS):

  • 60-100 km/h: 3 st. 10,1 s; 4 st. 14,6 s
  • 80-120 km/h: 3 st. 11,5 s; 4 st. 15,1 s; 5 st. 22,1 s

Převody (tacho): 

  • 40: 2 - 3000; 3 - 2000; 4 - 1500
  • 60: 2 - 4500; 3 - 3000; 4 - 2250; 5 - 1800
  • 80: 2 - 5900; 3 - 4000; 4 - 3000; 5 - 2500
  • 100:             3 - 5000; 4 - 3750; 5 - 3200
  • 120:             3 - 6000; 4 - 4500; 5 - 3750
  • 140:                           4 - 5250; 5 - 4250

Spotřeba

Fiat udává u Punta s tímto motorem spotřebu 7,9 l ve městě, 5,1 l mimo město a 6,1 l v kombinovaném cyklu. Během testu jsem se přesvědčil, že dosáhnout daných hodnot je hračka a zároveň neskutečný problém. Při jízdách po městě a to vč. dopravních špiček, krátkého popojíždění, stání v kolonách jsem se bez problému vměstnal do udávané spotřeby. Po pár dnech cviku jsem si klidně brouzdal ulice Brna se spotřebou 7,2 l, což považuji za dobrou hodnotu s ohledem na zapnutou klimatizaci a světla. Horší to již bylo mimo město, kde je třeba oddělit jízdu po okreskách a pak dálnici. Mimo město na běžných silnicích a při dodržování rychlostních limitů jsem se pohyboval se spotřebou okol 5,7 l na 100 km, což sice k tabulkové hodnotě má daleko, ale s ohledem na nutnost častého řazení a vytáčení při jakémkoli zpomalení to vcelku jde. Optimum je pak ustálit Punto někde kolem 80-90 km a snažit se o maximálně plynulou jízdu. Poté se na displeji ukáže spotřeba i pod pěti litry.

Pak následuje doslova zabíječ spotřeby, kterým je dálnice. Nechápu, kde majitelé berou ty fantastické výsledky při jízdách s auty tohoto segmentu a motory o objemu 1,2 litru, kdy se hrdě hlásí k průměrné rychlosti 120-130-140 km/h a spotřebě okolo 6-7 litrů. Nic takového jsem u Punta nenašel a ani se nedivím. Ono 48 kW při váze něco přes 1100 kg prostě na dlouhé cestování není. Na dálnici, při snaze udržet rychlost okolo 130-140 km/h, se spotřeba pohybovala okolo 8,8 litrů na 100 km, což považuji na danou motorizaci za dobrý výsledek.

Celý test, který se odehrál zhruba 500 km na dálnicích, 200 km ve městech a stejné porci na okreskách, jsem dosáhl kombinované spotřeby 6,7 l, na což si s ohledem na porci kilometrů na jejich množství stráveném na dálnici opět považuji za dobré. Pokud ovšem odmyslím onu dálnici a budeme Punto, obzvláště v kombinaci s tímto motorem brát jako městské a příměstské auto, vyšla mi spotřeba bez dálnice přesně na tabulkové spotřebě, tedy na hodnotě 6,1 l na 100 km.

Jízda s "bejby Maserati"

Grande Punto svým designem svádí chápat tento vůz jako zábavnou hračku pro víkendové ježdění, ale jak jsem zdůraznil několikrát, je to auto daného segmentu, od kterého se do jisté míry tato vlastnost vůbec neočekává. Navíc spojení se základním motorem i bez přímé zkušenosti dává tušit, jaké je Grande Punto s motorem 1,2.

Hodnocení z pohledu sportovních ambicí si nechám až na jiný test, kdy dostane Punto silnější motor, protože zvolená motorizace k takovému stylu jízdy není vhodná. Na druhou stranu se Punto v tomto ohledu ukázalo, že má obrovské rezervy podvozku, řízení a řazení, tedy vlastností, které jsou pro sportovnější vyžití velmi důležité. Jednoduše řečeno - podvozek, řízení a řazení byly o dva kroky před potenciálem motoru. Pokud se mi přece jen podařilo z Punta dostat nějakou dravost, podvozek se odvděčil klasickým chováním. Dlouhá neutralita v zatáčkách, příjemně malé náklony a jisté držení stopy. Velmi pozitivně se pak odrazily i minimální převisy, které jsou u vozů těchto rozměrů pochopitelné.

Duhou stránkou, která je pro většinu zákazníků důležitější jsou vlastnosti, které upotřebí každý řidič při svém denním ježdění. Zde udělal Fiat opravdu kus práce. Punto je velmi pohodlným a prostorným autem, s mírně tvrdším podvozkem, který ovšem nijak neubírá komfortu. Při častých jízdách po městech, kde můžete často narazit na výmoly, výkopy, kočičí hlavy a další specifika se Punto ukázalo na svou třídu jako komfortní auto. V rámci segmentu dokáže velmi dobře srovnat nerovnosti i když souvislý pás příčných nerovností pro něj není ideálním místem. Výborné komfortní řízení, které je pro budoucí sportovnější verze možná až příliš naposilované pak ubere kus práce tím, že spoustu těchto nerovností utlumí a do volantu se téměř nedostanou. Velmi dobré a dobře zvládnuté se ukázalo také řazení. Chvílemi jsem měl pocit, že si Fiat převodovku od někoho vypůjčil, protože charakteristika řazení mi moc nekorespondovala se zkušenostmi z minulých modelů. Dráhy přesné a řazení jednotlivých stupňů velmi hladké, bez odporu. Řazení se tak poměrně výrazně podepsalo na komfortu jízdy, protože při nutnosti častého podřazování a řazení by jakékoli zaváhání bylo přinejmenším nepříjemné.

Plusem je pak City mód posilovače řízení. Po jeho aktivaci ztratí volant téměř veškerou zpětnou vazbu a otáčení volantem jde doslova jedním prstem a to ještě malíčkem levé ruky. Tato funkce si u Punta jistě najde uplatnění obzvláště při parkování a při kličkování v nízkých rychlostech ve městě.

Předchozí kapitola Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Slovo na úvod, Exteriér, Zavazdelník
  2. Interiér, Motor, Spotřeba, Jízda s Puntem
  3. Zhodnocení, Plusy a minusy, Technické parametry
  4. Kompletní fotogalerie (vč. nepublikovaných snímků)
TEST Peugeot 508 SW GT 2.0 BlueHDi EAT8: Cena za design

Peugeot 508 SW GT 2.0 HDi EAT8

Kombi varianta nové 508 je pohledný a jemně avantgardní vůz, však také po zásluze získal letos ocenění Red Dot Design Award. Není to ale jediná jeho cena za design. Cenu za design totiž zaplatí i zákazníci. Jak fakticky, tak především v přeneseném významu.

včera | Petr Schnagl | 99 příspěvků
Minitest Toyota Corolla HB 1.8 Hybrid: Víme, že má duši!

Toyota Corolla HB 1.8 Hybrid

Nová Corolla je pohled na segment C po Japonsku. Mazdě to vyšlo, Toyota má v rukávu hybridní trumfy.

10.  10.  2019 | Vladimír Kadera | 69 příspěvků
Ostré Fordy Focus ST poprvé na českých silnicích: Ty to nabij a já vystřelím!

Ford Focus ST (první svezení)

Dva motory? Dvě verze karoserie? Ale kdepak. Dvě zcela odlišná auta! Jedno je příjemný společník pro dlouhé cestování, to druhé snese porovnání s nejlepšími.

8.  10.  2019 | Vladimír Kadera | 38 příspěvků