Fiat Dino - Ferrari pro méně majetné

Fiat Dino Spider se objevil poprvé v roce 1966 na Turínském autosalonu. Základní konstrukce motoru V6 pocházela od Ferrari.

Atraktivní karoserii navrhl slavný Pininfarina. O rok později následovalo v Ženevě Dino Coupé s karoserií od Bertoneho.

Označení Dino může někdy vyvolávat nedorozumění, neboť se objevuje jak v souvislosti s Fiatem, tak i v souvislosti s Ferrari. Fiat Dino byly sportovní vozy vyráběné v letech 1966 až 1972 s otevřenou i uzavřenou karoserií, jejichž motory V6 byly odvozeny od motorů Ferrari Dino V6. Pod značkou Dino prodával ovšem Enzo Ferrari téměř souběžně také své sportovní vozy odlišné konstrukce poháněné motory s méně než 12 válci.

Zatímco stroje Dino z dílen Ferrari byly čistokrevnými sportovními vozy s motorem uprostřed před zadní poháněnou nápravou, vsadil Fiat s typy Dino Spider a Dino Coupé na komfortnější cestování ve stylu Gran Turismo a na klasické uspořádání s motorem vpředu a pohonem zadních kol.

Fiat Dino vděčí za svou existenci především homologačním předpisům pro používání motorů v závodech Formule 2, které by Ferrari bez pomoci Fiatu nebyl schopen vlastními silami splnit (jednalo se především o relativně velké výrobní počty).

Dynamika exotického sportovního vozu

Původní provedení s dvoulitrovým motorem V6 bylo vyladěno na 118 kW (160 k) a nejvyšší rychlost Fiatu Dino přesahovala hranici 200 km/h. Díky pohotovostní hmotnosti pouhých 1150 kg (Spider), resp. 1280 kg (Coupé) by se Fiat Dino nemusel za svou dynamiku stydět ani v dnešní době.

Zatímco Spider byl s délkou 4,1 m velmi kompaktní, bylo čtyřmístné kupé postaveno na delším rozvoru a protaženo na více než 4,5 m. Fiat Dino měl jako první vůz značky Fiat motor s ventilovým rozvodem 2x OHC a samosvorný diferenciál. Přenos hnací síly zajišťovala plně synchronizovaná pětistupňová mechanická převodovka.

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek

Fiat Dino je možné s trochou nadsázky považovat za Ferrari pro méně majetné, i když to „méně majetné“ je velmi relativním pojmem. Za cenu 3 485 000 lir (Spider) bylo totiž v tehdejší době možné pořídit přibližně sedm nových automobilů Fiat 500 F.

V roce 1969 přišla na trh modernizovaná verze s výkonnějším motorem 2,4 litru (132 kW/180 k) a nezávislým zavěšením zadních kol, která se prodávala další tři roky.

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
 
TEST Jeep Compass 2,0 MultiJet: Horal mezi praktičtějšími crossovery

Jeep Compass 2,0 MultiJet

Nový Jeep Compass chce na rozdíl od hranatého předchůdce více cílit na městské zákazníky a bodovat svým stylem. Přesto mezi konkurenty zůstává drsnější variantou.

včera | Milan Lažanský | 2 příspěvky
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

10.  12.  2017 | David Rusol | 32 příspěvků
Minitest Renault Espace 1,8 TCe: Jak v obrovi slouží motor Alpine A110?

Renault Espace 1.8 TCe (minitest)

Renault Espace patří do kategorie velkých MPV. Tedy takových aut, která by mnohým často velmi hodila, ale nakonec si je koupí jen málokdo. Renault nyní připravil verzi, která je z mnoha hledisek velmi zajímavá.

9.  12.  2017 | Radek Pecák | 13 příspěvků