Fiat Croma (1985): nejlevnější z italsko-švédské čtveřice

Kapitoly článku:

• Prostor pro všechny, Nadčasový design
• Progresivní motory, Dovětek, Technické údaje

Progresivní motory

Nicméně s ohledem na kultivovanost chodu, akustický komfort, průběh točivého momentu i konzervativnost zákazníků hrály v případě naftových Crom prim konvenční, komůrkové čtyřválce (SOHC). Ve vozech Fiat Croma se objevilo hned několik provedení těchto motorů. Zprvu byla k mání jen obstarožní konstrukce 2,4 Turbo Diesel s výkonem 100 koní (74 kW), ovšem záhy na její místo nastoupila škála modernějších, byť z užitkových automobilů Iveco odvozených čtyřválců, jež z objemu 2 499 ccm dávaly v atmosférickém plnění 75 koní (55 kW) a s přeplňováním pak až 116 koní (85 kW).

Nejvýznamnější modernizace proběhla v roce 1991

Průběžných modernizací byla celá řada, ovšem nejvýraznějším faceliftem prošel model Fiat Croma v roce 1991, kdy dostal nejen nové nárazníky, ale také zcela novou příď se specifickým tvarováním blatníků, kapoty a čelní stěny včetně nízkých světlometů. Ve stejném roce se Croma dočkala upraveného motoru 1,9 d.i. s proměnnou geometrií rozváděcích lopatek turbodmychadla. Výroba první generace modelu Fiat Croma byla bez adekvátní náhrady ukončena v roce 1996, kdy na její místo nastoupila řada Fiat Marea, jež ale byla pouhou rekonstrukcí menší řady Bravo/Brava.

Fiat Croma ve svém posledním provedení z roku 1993

Fiat Croma první generace je dnes dalším z pojmů, jež dávají vzpomenout na „zlaté doby“, ať už si pod tímto výrazem každý z nás představuje cokoli. A současnost? Lze jen suše konstatovat, že nejen značka Fiat, ale také celý koncern Fiat Group na příchod své novodobé vlajkové lodi stále čeká…

Dovětek

Jeden z těchto vozů jsem kdysi v průběhu dvou let vlastnil a provozoval. Byl to atmosféricky plněný diesel 2,5 l z dodávky Fiat Ducato, který přes pestrobarevné kouřové clony z výfuku nastartoval i v těch největších mrazech. Volant měl tenký věnec a vzpřímený sloupek, díky čemuž se za ním člověk chvílemi cítil jako v dodávce. Prostor pro cestující byl obrovský, a to hlavně do šířky, i když už tehdy jsem si uvědomoval, že dveře zřejmě příliš masivní nebudou, takže havarovat bych v Cromě asi nechtěl. Nevzpomenout nelze ani tenounké páčky pod volantem, přístrojový štít bez otáčkoměru, nemožnost sepnout parkovací světla bez zapnutého zapalování ani na spínač varovných blikačů umístěný vlevo na sloupku řízení, zcela mimo zorné pole řidiče…

Fiat Croma 2,5D aneb Výlet do dávnověku...

Jízdní vlastnosti byly brilantní, byť při pohledu pod vůz jsem nechápal, jak mohou ta tenká raménka a subtilní silentbloky nést tak velký automobil s takovou přesností. Po technické stránce fungovala tato Croma perfektně, od posilovače řízení přes elektrické stahování předních oken až po centrální zamykání s rázným akustickým projevem připomínajícím vyštěknutí pistole. 

Vyžadovala jen běžnou údržbu, neměla nikdy poruchu a na první pohled zjevně nekorodovala. Život této Cromě zlomilo až poslední přezouvání kol: zvedáky tehdy projely jejími prohnilými prahy jako máslem a příď obtěžkaná motorem z dodávky těžce dopadla na podlahu pneuservisu. Vůz měl v tu dobu najeto ověřených 375 tis. km…