Fiat „Millecento“ byl představen již před vypuknutím druhé světové války, v licenční výrobě se dožil třetího tisíciletí.
Tento model výrazně přispěl k někdejší pověsti vozů Fiat coby robustních, spolehlivých strojů pro všechny podmínky. Fiat 1100 zahájil svoji úspěšnou kariéru v roce 1937 a vznikl důkladnou modernizací populárního typu 508 Balilla. Nepřekvapí tedy, že jeho plné jméno zní Fiat 508C Nuova Balilla 1100.
Na první pohled se novinka podobala menšímu a v té době o rok staršímu Topolinu 500 i většímu modelu 1500 a jeho vzhledu dominovala typická maska chladiče ve tvaru srdce, o celkové stylistické pojetí se postaral začínající Dante Giacosa. Pod kapotou vozu se ukrýval řadový čtyřválec s objemem 1 089 ccm a visutými ventily, točivý moment byl přenášen na kola zadní nápravy skrze čtyřstupňovou převodovku. Ucelené, vyvážené vlastnosti vozu posádce zaručovaly nezvyklou kombinaci komfortu, ovladatelnosti a jízdních výkonů, pročež se o něm tehdy říkalo, že jde o „jediný lidový vůz, jenž je zároveň i vozem řidičským“.
Velmi záhy přišla modernizace provázená přeznačením na 1100B, ale především aerodynamicky tvarovanou přídí. Modely 508C i 1100B byly nabízeny i ve verzích s prodlouženým rozvorem náprav a označením 508L, jež byly v rozsáhlé míře používány jako taxíky nebo základ pro stavbu dodávek.
Fiat 508C Balilla 1100 / odstrojený podvozek / Fiat 1100 A
V roce 1949 se představilo mírně vylepšené provedení 1100E s výraznějším zavazadelníkem a maskou chladiče částečně připomínající Opely Kadett. Ve zcela novém hávu se však Fiat 1100 představil teprve roku 1953, kdy byl pod označením 1100/103 přepracován do podoby úhledného čtyřdveřového sedanu s moderní karoserií a plně zapuštěnými světlomety. Tento sedan se dodával ve standardní verzi Normale a levnější Economica, nicméně k mání byly i další karosářské varianty. Poprvé od doby Balilly Sport se mezi nimi objevilo sportovně zaměřené provedení, ale byly zde též 1100TV s třetím reflektorem uprostřed masky chladiče a praktické kombi s vlevo zavěšenými „pátými dveřmi“ na prodloužené zádi.
Mezi roky 1956 a 1960 prošel Fiat 1100 řadou drobných modifikací ve výbavě a stylistických doplňcích, objevily se například upravená maska chladiče, dvoubarevné lakování či malá křidélka na zadních blatnících. V roce 1959 spatřilo světlo světa provedení 1100 Granluce (velmi lehký), jež se vyznačovalo vzadu zavěšenými dveřmi, křidélky a širšími okny. Za příplatek se dodával výkonnější motor s objemem 1 221 ccm.
Fiat 1100 B / NSU - Fiat 1100 / Fiat 1100 E
Roku 1962 Fiat uvedl třetí, velmi důkladně přestavěnou generaci typu 1100 s doplňkovým označením písmenem D, jež údajně znamenalo zkratku pro anglický výraz delight, tedy požitek. Jednalo se o komfortní sedan střízlivých tvarů, jenž svým pojetím poněkud připomínal typ Granluce z předchozí série, nicméně s ploššími boky a jednodušší maskou. Mimořádně úspěšný Fiat 1100D byl obrazem „italského standardu“ šedesátých let a dodával se i v provedení kombi, Familiare a Deluxe, jenž se odlišoval motorem posíleným na 50 koní, dekorativními obklady boků karoserie, koberečky a předním sedadlem s oddělenými opěradly se samostatně stavitelným sklonem.
V této podobě model 1100D dominoval střední třídě v nabídce Fiatu až do roku 1966, kdy se představil převratný model 124. Za pozornost stojí, že se Fiat 1100D v licenci vyráběl v řadě zemí, kromě jiného i u španělského Seatu, jehož letos jubilující historii jsme vám přinesli na tomto místě. Od roku 1964 jej produkovala i továrna v Indii, kde byl pouze pro rok 1973 přejmenován na Premier President. Počínaje rokem 1974 nesl název Premier Padmini a jeho výroba probíhala s minimálními změnami až do roku (a nejde o překlep) 2000!
Vůbec poslední variantou v řadě Fiat 1100 se stal model 1100R (Rinnovata, tedy modernizovaný), jenž svoji premiéru slavil ve stejném roce jako typ 124. Jeho linie byly delší, prostší a užší a jejich hrany poněkud naznačovaly řešení nové řady 124. Kdysi módní křidélka byla potalčena a záď nově zdobily kulaté zadní svítilny převzaté z Fiatu 850 nahrazující svislé jednotky typu 1100D.
Ve stejné době byl z nabídky vypuštěn výkonnější motor, aby tím v nabídce Fiatu usnadnil nástup modelu 124, takže jej bylo možno objednat pouze se starší jednotkou 1 089 ccm s kompresním poměrem 8:1 a výkonem 48 koní. Pouze drobnými změnami prošlo převodné ústrojí, nicméně návrat řadicí páky (s přímým propojením na převodovku skrze konvenční táhla) na podlahu mezi přední sedadla byl s povděkem přijat odborným tiskem i uživateli. Nic na tom neměnila ani skutečnost, že spodní rychlostní stupně stále postrádaly synchronizaci. Kardan mezi převodovkou a diferenciálem byl rozdělen na dvě části a opatřen třemi spoji s tlumiči.
Objem zavazadlvého prostoru byl navýšen díky prodloužení zádě a pečlivějšímu uložení rezervního kola pod jeho podlahou a palivové nádrže v podběhu za pravým zadním kolem. Stavitelná přední sedadla se dodávala za příplatek, jeho výše napříkjlad ve Velké Británii činila 8 liber. Výroba Fiatu 1100R byla ukončena v roce 1969, aby ustoupila novému modelu Fiat 128.
Fiat 1100 T / Fiat 1100 D / Fiat 1100 R
Na závěr našeho povídání o jednom z nejvýznamnějších mdoelů značky Fiat je třeba připomenout užitkově zaměřené modifikace řady 1100T. Ty se vyráběly od roku 1957, a sice jako dodávky, pick-upy a mikrobusy. Pod kapotami ukrývaly řadové čtyřválce 1 089 ccm typu 103 D.007 s výkonem 38 koní při 4 800 ot./min., jež vozům umožňovaly dosažení rychlosti až 90 km/h. O dva roky později se představily následnický model 1100 T2 s výkonnějším motorem 1 222 ccm o výkonu 45 koní.