Následující řádky jsou o vozítku kratším než 3,5 metru, které stojí jako zánovní Touareg či Q sedmička s třílitrem pod kapotou!
Kapitoly článku:
Varování! Následující článek nelze doporučit těm, pro které jsou jedinou respektu hodnou hodnotou byznys čísla, ani těm, pro které význam slova automobil naplňují jen údaje o výši výkonu motoru, zvuk ostře odladěného výfuku a pach spáleného benzínu. Ti si moc nepočtou…
Mimo všechny třídy
Následující článek je o vozítku kratším než 3,5 metru, kterému i na šířku schází do takové Pandy od Fiatu hodně přes deset centimetrů, které se vyrábí s jediným sotva padesátikilowatovým motorem a jedinou jeho příplatkovou možností je metalíza.
A to prosím vše za cenu, za kterou ti jmenovaní z úvodu si dovedou představit pořádné svezení v zánovním Touaregu či Q sedmičce s třílitrem pod kapotou!
Následující řádky vás možná přimějí zavzpomínat na první zážitky, když vám táta na chvilku půjčil řízení elektrického autíčka na pouti. Samozřejmě jen na chvilku, protože rychle chtěl řízení rozviklaného volantu zpátky. Prý pro jistotu…
To autíčko je opravdu malé, teoreticky zařaditelné do nejmenší kategorie mini. Jenomže to platí o délce a hlavně pak o šířce. Rozhodně již ne o výšce; Zero zaparkované mezi běžnými vozy svou výškou přes 160 cm pěkně vyčuhuje. Celkový dojem je pak jakoby „vyšší než delší“, takové jakoby mírně zplacatělé vajíčko. V tom se nejvíc projevuje, že Citroën Zero byl od prapočátku konstruován jako elektromobil se vším nejpodstatnějším naskládaným pod podlahu.
Úsměv nad prvním dojmem člověka opustí, když otevře jedny ze čtyř dveří – uvnitř je místa vskutku solidně pro čtveřici osob. A co je zvlášť překvapivé, že (při rozvoru 2555 mm, který poskytuje dostatek místa i pro kolena delších dospělých osob vzadu) nemáte ani pocit nějakého bočního utlačování ramen při jízdě se spolujezdcem.
Fígl, proč tomu tak je, prozradí pohled na profil dveří zboku. Jsou na dnešní poměry hodně štíhlé. Až se nabízí otázka, jak na tom bude Zero při testování bočního nárazu. Když přitom konstruktéři nemohli z jasných důvodů nijak plýtvat materiálem na výztuhy… už takhle autíčko váží kvůli sadě lithium-ionových baterií (s 88 články) prázdné přes 1100 kg a při plném obsazení se hmotnost přiblíží až k 1,5 tuně.
Ovšem bezpečnostní hledisko je spolu s ekologickým dnes tak ostře sledované, že solidním výsledkům i při nárazových testech lze věřit. Ostatně nápovědou je v tomto směru bohatá bezpečnostní výbava (6x airbag, ABS+EBD+EBA, ESP+ASR).
Limity elektromobilu
Pojďme se ale už projet. S ovládacími prvky není problém se rychle sžít, vůz má prakticky vše, co je dnes standardem (tedy včetně například klimatizace či vyhřívaných sedadel). Postrádali jsme jen výškové nastavování volantu, a protože je jasné, že dominantním teritoriem, kde bude Zero vládnout, budou města a příměstské oblasti, pak by se hodil i parkovací asistent.
Máme nastavené sedadlo, zrcátka (vnější samozřejmě v elektrice), osahané ovládací prvky, startujeme… tedy přesněji řečeno otočíme běžným klíčkem v obvyklé spínací skříňce… a nic. Až zelený signál na přístrojové desce prozradí, že vůz je ready. Zmačknete jeden ze dvou pedálů na podlaze – jaksi nepříhodné se zdá v tomto případě napsat plynový, spíš se nabízí odvolání na reostat – a vozítko vyrazí.
Podle toho, jak intenzivně přišlápnete, pak Zero dokáže vyrazit na křižovatce až překvapivě svižně, že za sebou necháte ostatní „ropnou havěť“.
Ale elektromobil má samozřejmě i své limity; jednak podvozkem… Zero nutno vnímat jako pohodové vozítko ne určené k závodění. To vám napoví první zatáčka, pokud do ní vjedete svižněji; na současné poměry „hubené“ pneumatiky (jmenovitě vpředu, vzadu jsou širší a nižší) společně s vyšším těžištěm vám připomenou dnes už ne obvyklý úkaz – pískání kol.
A pak druhý limit: i v případě elektromobilu je něco za něco… pokud byste zkoušeli závodit a testovat maximální rychlost (mimo jiné jsme poznali, že není problém překročit firemní údaj), bdělý ukazatel…nikoliv tedy stavu paliva, v tomto případě kapacity baterií vás rychle vrátí do reality; společně s ukazatelem dojezdové vzdálenosti vám důrazně připomene: Kroť se!
A právě o tom to zatím u elektromobilů je… elektromobilem je velmi příjemné, pohodové, a když je třeba i docela svižné svezení. Jen si musíte zvyknout na pocit, že v kufru není žádný záložní kanystr a jste závislí na dostupnosti elektrického zdroje. Sotva lze tedy vyrazit bez rozvahy na náhlou neplánovanou vyjížďku, abyste prostě najednou někde nezůstali pár kilometrů před cílem bez „šťávy“.
Jedna věc je jezdit po obvyklé trase, kterou si i z hlediska spotřeby kapacity baterií vyzkoušíte, ale ošidné může být vydat se po neznámé trase. Jakékoliv i nenápadné stoupání vyloženě „žere“ proud. O tom se prakticky přesvědčíte nejlépe, jedete-li jednu trasu s větším převýšením oběma směry.
Zatímco při převažující jízdě s kopce na třicetikilometrové trase ubude čtvrtina z kapacity baterií a ukazatel dojezdové vzdálenosti optimisticky tvrdí na obrátce, že máte proudu ještě na 90 kilometrů, cestou zpátky do stoupání vám pomyslná ručička ukazující kapacitu baterie doslova padá před očima a najednou jste na čtvrtině s rezervou na nějakých 20 kilometrů. Tedy pokud jste na otočce nedobyli.
Což zase u nás není zatím tak snadné, rychlonabíjecích stanic, kde vám stačí k nalití energie do baterií půlhodinka, je doslova pět a půl. Takže nezbývá, než dobíjet druhou možnou formou: v garážích přes den v práci, či doma přes noc. K úplnému nabití z běžné zásuvky postačí, jak jsme se sami přesvědčili, nějakých 6-7 hodin.
Zero a ti druzí
Zasvěcení ví, co má titulek na mysli – druhými jsou myšleny Peugeot iOn a Mitsubishi iMiEV. Již brzy na nás čeká na otestování rodný sourozenec – Peugeot iOn. Tedy další z jednovaječných trojčat, která se rodí pod třemi různými značkami v automobilce Mitsubishi. A třetí do party…?
I když těžiště výroby je na bedrech právě Japonců, do Česka Mitsubishi iMiEV přijde kuriózně jako poslední s minimálně půlročním zpožděním snad letos na podzim.
Každopádně svezení s elektromobilem navozuje zásadní dojem – nebezpečné závislosti. A to ve dvojím slova smyslu… jednak závislosti faktické na místech s dostupnou na 16 A jištěnou zásuvkou… ale především snadné závislosti na úžasně pohodovém a lze říci bez nadsázky komfortním a docela i svižném svezení bez hluku a smradu, jaké žádný jiný vůz se spalovacím motorem nemůže nabídnout. Prostě paráda. Jen poněkud drahá! Jak už to u exkluzivit bývá… Ale drahá dnes. Kolik stály před pár lety plazmové televize…
