Kapitoly článku:
Uvnitř
Námi testovaná Vectra byla uvnitř laděna do tmavých tónů a palubní byla kompletně černá jako boty. Ovládací prvky jsou povědomé každému, kdo má s Opely nějaké zkušenosti. Horní okraj palubní desky se rozpíná napříč celým interiérem, sedadla a dveře jsou čalouněny odolným, leč obyčejně působícím materiálem. Přední sedadla jsou tuhá, ale sedáky krátké a boční vedení nevalné. Vzadu je komfortu a prostoru přiměřeně dobovému pojetí středí třídy, ačkoli dnes by odpovídaly spíše třídě nižší střední. Hlavy vyšších cestujících jsou zde omezovány rychle sestupující střechou. Odkládacích prostorů je uvnitř žalostně málo, za zmínku stojí jen velmi mělké kapsy ve všech dveřích a úzká schránka pod panelem klimatizace, takže reputaci zachraňuje pouze relativně skladná schránka před spolujezdcem. Interiér Vectry nicméně působí robustním dojmem.
Zavazadlový prostor je u Vectry velmi objemný, největší ze všech tří karosářských verzí, jednoduché závěsy jeho zevnitř čalouněného víka však do něj vydatně zasahují. Nalezneme zde kotevní úchyty pro síť i schránku pro originální lékárničku za pravým podběhem. Základní prostor lze zvětšit sklápěním opěradel na sedáky, přičemž vzniká jen nepatrná hrana, jež přináší relativně velký průstupový otvor. Hlavové opěrky přitom není třeba vyjímat. K dispozici je také průchod pro dlouhé předměty za loketní opěrou.
Je to snad hlavně světlá barva čalounění, která přináší do interiéru Mazdy dojem komfortu vyšší společnosti. Poloha sedadel je v porovnání s Opelem mírně a příjemně vyšší, také prostoru do všech stran je zde o něco více než u německého zástupce, a to i na zadních sedadlech. Přední sedadla jsou rozměrnější, i když ani v tomto případě nelze očekávat výraznější boční vedení. Řidičovo sedadlo lze nastavovat nejen na výšce, ale i sklonu. Velurové čalounění je velmi příjemné na pohled i na dotek, plastové obklady dveří a palubní desky však nepůsobí nikterak hodnotným dojmem. Zajímavým prvkem je do roviny sklopné opěradlo sedadla spolujezdce, jehož zadní část vytvoří jakýsi stolek. Manipulace s opěradlem však není vůbec jednoduchá a pro použité řešení jsme mnoho praktického využití během testu nenalezli. V Mazdě najdeme oproti Opelu velké množství odkládacích prostorů. Mezi nejpraktičtější patří skutečně objemná otevřená plocha před řadicí pákou, kombinovaná s výklopným držákem nápojů, a drobnější prolisy ve středové konzoli a palubní desce.
Prostor pro zavazadla je u Mazdy o něco menši než v Opelu, týká se to především jeho výšky. Také zde zasahují závěsy víka přímo mezi zavazadla a kotvící oka pro síť bychom zde hledali marně. I zde lze základní objem zvětšit sklápěním opěradel zadních sedadel na jejich sedáky. Vzniklý přechodový práh je sice zanedbatelný, ale prostupový otvor je zvrchu značně omezen příčkou za sedadly. K přepravě delších předmětů lze i v tomto případě využít krytého průchodu za sklopnou loketní opěrou.
Za volantem Vectry
Pracoviště řidiče ve Vectře plně odpovídá svojí koncepcí zvyklostem evropského řidiče. Volant má dostatečně tlustý věnec, který je ovšem vyroben z příliš hladkého materiálu, což se projevilo zvláště po jeho dosavadním opotřebení, když nám v suchých dlaních klouzal. Ergonomie rozmístění ovládacích a kontrolních prvků je na mírně vyšší úrovni než u Mazdy, prvky jsou rozměrné a rozmístěné v logických celcích. Po stranách airbagu se nachází ve své době standardně dodávané dálkové ovládání rádia, které však u zkoušeného vozu chybělo. Houkačku lze aktivovat na rozdíl od Mazdy pouze drobnými tlačitky na příčce. Přístrojovému štítu dominuje tradiční půlkruhový tachometr, doplněný otáčkoměrem vlevo a palivo a teploměrem vpravo. Kontrolky se nachází v pásu na jeho spodní hraně, jak je však i ze snímků patrné, horní kryt sloupku volantu část z nich překrývá. Vpravo od štítu vidíme rozměrný displej, problematickou to součást většiny tehdejších Opelů, který v našem případě zobrazoval jen čas, datum a vnější teplotu, zatímco u vyšších výbavových stupňů přenášel také informace palubního počítače. Vnější osvětlení je spolu s regulátorem sklonu hlavních světel, mlhovek a reostatu podsvícení palubní desky sdruženo ve spoločném panýlku na palubní desce vlevo od volantu. Palubní deska je osvětlena přívětivým, nažloutlým světlem.
Z řady důvodů velmi nepraktické je ovládání vnitřního osvětlení povytažením otočného spínače parkovacích a potkávacích světel. Podobně nelogické je umístění tlačítek recirkulace vzduchu a deaktivace klimatizační jednotky (Eco) až nad prostorem pro rádio. Tlačítkové ovládání elektronické regulace klimatizace a ventilace svými obrysy kopíruje otočné ovladače nejlevnějších verzí. Právě řídicí modul této elektroniky je častým kamenem úrazu, zasunut je totiž přímo v panelu ventilace a relátka i tištěné spoje zde trpí teplotními výkyvy, zvláště pak přehříváním. Tlačítka spouštění předních oken se nachází po stranách řadicí páky, což někteří řidiči uvítají, jiní zatratí. Zpětná zrcátka lze regulovat subtilním ovladačem na dveřích řidiče.
