Kapitoly článku:
Nejvíce mi ale vadí krátký sedák. Sedačka Octavie RS230 nepodepírá stehna a nezabraňuje podklouzávání těla při prudkém brzdění. Křečovitě se tak opírám o opěrku na nohu, což si zpětně ale uvědomuji až druhý den, kdy mě neuvěřitelně bolí levá noha. Ale to je také tím, že nejsem profesionální závodník, čemuž odpovídá i moje fyzická kondice, respektive její absence.
Škoda Octavia RS230 je pohledem běžného spotřebitele velmi rychlé auto. Nicméně na okruhu působí trochu jako z donucení
První kolo je tedy seznamovací a zahřívací. Mám štěstí, že jsem na mostecké dráze prakticky sám a závodníci v cupových Kiích Picanto jsou ohleduplní a tolerantní. První kolo se tak hlavně seznamuji s dráhou, zahřívám pneumatiky a osahávám si ještě jednou brzdy. Včera tu mrholilo, ale dráha už je suchá, i když trochu špinavá. Navíc je teplota tratě jenom 9°C a to skutečně není mnoho.
Jiří Červenka, Dalibor Žák
Už se ale blížím k poslední zatáčce a Octavia je dávno v tom nejagresivnějším jízdním režimu. Nájezd na rovninku v Mostě je docela těžký, takže volím raději metodu pozdního apexu, kterou ještě nikdo nic nezkazil. Trakce na trojku je slušná a je cítit, že samosvorný diferenciál opravdu pomáhá. Když jsem tu byl před více než rokem s obyčejným (a o deset koní slabším) eresem, protáčelo na výjezdu na rovinku beznadějně na trojku vnitřní kolo.
Rychlost Octavie RS230 narůstá lineárně, ale nijak drtivě. Motoru se nelíbí za 6000 ot./min., takže řadím raději ručně pádly pod volantem někde za 5500 ot./min., kde už stejně výkon citelně uvadá. Blíží se konec rovinky a Octavia ukazuje skoro 200 km/h. U cedule 100 jdu tvrdě na brzdy, pístky se okamžitě zakousnou do velkých kotoučů a RS230 velmi odhodlaně zpomalí.
Tohle DSG ale není zrovna inteligentní. Při brzdění a nájezdu do zatáčky moc nechce podřazovat. Navíc se Octavia nedokáže při postupném přesunu k apexu opřít o své pneumatiky. Na autě jsou pláště Pirelli P Zero, ale jako by jim chyběla schopnost poslouchat drobné korekce volantem. Možná za to ale může trochu netečné řízení Octavie, které je sice tuhé, ale když potřebujete jemně balancovat a hledat ten bod, kdy se výslednice působení sil uvnitř pomyslné Kammovy odhezní kružnice přiblíží jejímu okraji, moc vám toho neřekne.
Seat se přitahuje k apexu mnohem ochotněji, Octavia má větší tendenci klouzat po tečně ven a neposlouchá tolik na drobné korekce v oblouku. Nicméně na brzdách je Škoda stabilnější a jistější
A i když je stabilizace Octavie ve sportovním režimu, stejně v pozadí zasahuje. Trefit apex není úplně lehké, ale největší zklamání přichází při opětovném přidání plynu. Převodovka tam prostě nechala trojku a trvalo jí velmi dlouho, než se rozhodla podřadit na dvojku. Raději si tak řadím sám ručně.
Co se ale Octavii nedá upřít, je stabilita a jistota na brzdách. Auto se zakousne všemi čtyřmi koly a nenechá se rozhodit. Při průjezdu obloukem statečně drží stopu a dovoluje poměrně přesné směřování auta za apexem tam, kde ho potřebujete na výjezdu ze zatáčky mít. Jedinou slabou stránkou tak je velmi malá mechanická zpětná vazba v řízení. O nastupující nedotáčivosti se dozvíte spíše z pískání kol než z volantu.
Motor dělá, co může, ale chybí mu výkonová špička, kterou vám nabídne klasická atmosférická jednotka. Nicméně stačí se naučit poslouchat a brzy najdete optimální okamžik přeřazení. První ostré kolo ukazuje hodnotu 2:05 rovných a brzdy snad snesou ještě jedno.
A také že snesou! Octavia brzdí z rychlosti 189,24 km/h s naprostou jistotou. Tentokrát už se mi daří trafit apex přesněji, přenést váhu a s rozmyslem akcelerovat. Přesto je v zadní části okruhu při dalším prudkém brzdění cítit, že tentokrát už brzdový pedál trochu měkne, ale zpomalení je stále intenzivní. Výsledný čas na kolo 2:04,2 sekundy je ale nakonec to nejlepší, co jsem byl schopný z Octavie RS230 Combi tento den vymáčknout.
Po menší přestávce, během které jsem nechal auto vychladit a odpočinout, mi jedno ostré kolo pokazila cupová Octavia postavená napříč přes celou dráhu a v dalším rychlém kole jsem se už s trochu unavenými brzdami dostal jen na 2:05,1. No, jsem zvědavý na Seat, jak si povede.
Seat Leon ST Cupra
Ono se to nezdá, ale dvacet minut s Octavií uteklo jako voda a teď jezdí po dráze trucky Buggyra. Aspoň mám chvilku podívat se na časy a nastavit si v Seatu po Lukášovi sedačku a volant. Opět se opakuje to, co v Octavii. Sedačka nepodepírá stehna, sedí se vysoko a nad hlavou omezuje prostor střešní okno. V tomhle rozhodně panuje koncernová shoda.
Seat má tenčí a příjemnější volant. Navíc je jeho odpor přirozenější a zdá se, že má řízení i lepší zpětnou vazbu a odezvu. Rovněž DSG poslouchá víc a i samo řadí chytřeji
Seat má ale tenčí věnec volantu a když s ním pak vyjedu na dráhu, všímám si hned velikého rozdílu v celkovém pojetí auta. Seat je živočišnější, vyžaduje více pozornosti a soustředění. Řízení je malinko nervózní, brzdy trochu kousavé a celé auto působí velmi nedočkavě, nadrženě. Opět ale nejprve oťukávám brzdy a zahřívám pneumatiky, v tomto případě Continentaly SportContact 5, které už ale nejsou ve stoprocentní kondici. A něco za sebou už mají i brzdy. No, uvidíme.