V sobotu desátého září se na letištní ploše v Mimoni uskutečnil duhý sraz čtenářů AutoRevue.cz. Pojďte si přečíst o zážitcích a atmosféře, která panovala na unikátním setkání těch, které můžete dobře znát z diskusí a fór na našem webu.
Poznámka: Autorem následujícího textu je čtenář známý jako Polda.
Rok se s rokem sešel a v hlavách pravidelných účastníků diskusního fóra na AutoRevue.cz se zrodil nápad zopakovat úspěšný sraz z minulého roku. Po očekávaném prvotním nadšení nastalo obvyklé hašteření, vymlouvání se a jiné nekalé aktivity, přesto mě v sobotu, nezvykle brzy (v 8:30) probudil budík na znamení toho, že se něco děje a že mám někam jet.
Sraz
Pražská tlupa (jaccub - Fiat Doblo 1.2, Jim - Octavia TDI, Bigduck - Forman, Dup - VW Golf TDI, Polda_V6 - VW Polo 1.4) se měla sejít v 9:30 u nejmenované čerpací stanice na Jižní spojce, odkud jsme měli jet do Mladé Boleslavi, kde byl na parkovišti nejmenovaného hypermarketu oficiální sraz (v 10.30-11 h). Po chvilce čekání na autora tohoto článku jsme konečně vyrazili směr MB, kde na nás již čekal Germi123 se svojím Juniorem 1.2 HTP. Postupně přijeli i Stealth - Octavia RS, Majkie - Civic 1.5 a zmrzlinou zmožení 911 – Focus TDCi a The_Mask - Peugeot 307.
Krátce po jedenácté se naše početná kolona konečně rozjela směrem na Mimoň, pod vedením Juniora Germiho. V Doksech se připojil xKuba se zánovními "papíry" a ne již tak zánovní Škodou 120L. Cesta byla strastiplná, co povídat. V jednu chvíli jsme se již z čirého zoufalství málem rozhodli projet jakousi soukromou cestou, naštěstí z toho sešlo. Germi jako vůdce selhal, musela jej nahradit technika v podobě Dupova GPS (která nás tentokrát přes žádné zákazy nevedla). Už jsem myslel že jsme někde před polskými hranicemi, když se před námi rozprostřelo letiště. Dup to dokázal!
Konečně letiště
Poté, co si někteří zajistili anonymitu pro budoucí fotografování, jsme se rozjeli.
Maskující se Dub
Kam, to jsem přesně nepochopil, podstatné ale je, že jsme cestou potkali rozverného stopaře, který Dupovi cosi živě vysvětloval. Dupův zářivý a bělostný úsměv prozradil, že se budou dít zajímavé věci. Když jsme o chvíli později dojeli k zapadlému Fordu F-150 se zmateně pobíhající ženou a dětmi, bylo jasno. Po rozhovoru se sympatickou manželkou onoho stopaře jsme se dozvěděli, že se ona paní, v duchu si opakujíc že je tam spousta rigolů, rozhodla přejet jednu terénní vlnu.
Zapadlý Ford F-150
Než k ní ale stihla dojet, vjela zcela nečekaně předními koly do hlubokého rigolu a auto si lehlo na břicho... Protože se jim po chvilce začalo kouřit z pod auta (suchá tráva reagovala s nějakou horkou součástí podvozku auta), vyházeli děti a utíkali pryč. Co bychom to byli za chlapy, kdybychom nepomohli řidiči v nouzi. Bylo nám dokonce nabídnuto, ať zkusíme vyjet, že oni to budou z povzdálí sledovat... Plán byl tedy takový, že kufr pick-upu zatížíme lidskými těly, další bude stát poblíž s připraveným dupovým hasičským přístrojem a někdo si sedne za volant. Bohužel jsme zjistili, že víko kufru se s klíčky od Volva špatně otevírá - totiž onen pán se mezitím odebral hledat zemědělskou vyprošťovací techniku (správné klíče si vzal s sebou). Na místě tedy zůstaly jen klíčky od úplně jiného vozu. Přestože šlo o americký vůz, nenašli jsme náhradní klíče ani pod sluneční clonou. Zvláštní, ve filmech tam vždy jsou.. Startování dráty jsme také po chvilce dohadování zavrhli. Pán poté zavolal manželce, že prý údajně sehnal záchranu, takže jsme se s lítostí rozloučili (kdy se poštěstí řídit takové monstrum) a jeli dál, tentokrát již na hlavní ranvej.
Dovádění na letišti
Zde již všechny jistě svrběly dlaně, aby si vyzkoušeli svá auta "za jiných podmínek". Naštěstí ostatní respektovali mé dokumentátorské ambice a jali se stavět auta přesně dle instrukcí. Během těch pár chvil se okolo nás prohnala minimálně dvě letadla a bylo jasné, že na pořadu dne bude jistě opatrnost a možná také sprint letadlo vs. auto...
Jedno z letadel na letišti
Chápu, že focení není až tak oblíbená činnost, takže se při prvním fotografově zaváhání část účastníků pod vedením rebela Stealthe rozutekla do všech světových stran. Hlavně tedy k těm, které vedly k rudé Octavii RS. Stealthova hezčí polovina totiž po celou dobu focení zůstala s videokamerou na druhé straně letiště v očekávání stealthových kaskadérských kousků (takže
jsem jim vlastně udělal čáru přes rozpočet) a Stealth při cestě za ní velkoryse nabídl zájemcům vyhlídkovou cestu po letišti. Ti kteří chtěli, se mohli dokonce posadit za volant. O jejich nadšení se můžete dočíst v diskusi...
Sprintujeme
To už se začaly rýsovat přípravy na první disciplínu - sprint. Rozhodli jsme se vytvořit dvě skupinky:
-
Dup (přes 85kW), Jim (přes 66kW), Majkie (84kW), 911 (74kW), The_Mask(80kW), Polda_V6 (74kW)
-
Germi123 (40kW), jaccub (48kW), xKuba (37kW), Bigduck (50kW)
Začínala první skupina, kdy celkem bez problémů ujeli Dup s Jimem v zádech. Tuším, že TheMask byl na 3. místě, následovaní zbytkem v neurčitém pořadí. Protože jsem podobné fiasko očekával, vzal jsem si s sebou pár zimních pneumatik, se kterými je v zimě Polo znatelně rychlejší (důkazem budiž zlepšení naměřené hodnoty 50-110 o 1,5s). Leč ani to nezabránilo zákeřným TDI ve výhře.
Překvapení přišlo ve druhé skupince. Germiho Junior startoval za mohutného kvílení pneumatik, které chvíli pokračovalo i na druhý rychlostní stupeň, aby se ujal vedení. Jistě za to mohly i pneu o šířce 155mm, ale i tak.. Nikdo prostě nevěřil v udávaných 40kW škodovácké 1.2.
Poté vstoupil na scénu Dup se svým notebookem a začal sobě a Jimovi nahrávat různý SW do řídících jednotek. Vlivem jiných trysek se Jimova Octavie na chvíli proměnila v lokomotivu z 19. století (pravda, jen ten dým z Octavie byl tmavší a hustší), ale pak i přečipovaný Golf TDI 85kW měl co dělat, aby ujel..
Jako když někomu hoří koudel u ...
Celkem dobrý vtípek skoro vyšel Stealthovi, který se zúčastnil rozjížďky 1. skupiny. Málem se mu totiž povedlo dojet s takovým náskokem, že by možná stihnul dojezd ostatních závodníků natočit na videokameru. Pro úplnost dodávám, že později dorazil i Marwinus v Hondě Jazz se svojí manželkou.
Nemůžu si odpustit vzpomínku na jimovy brzdy. Dup se jel s Octavií projet a k autu se choval opravdu šetrně. Když ale zastavil a z brzd se začal valit dým, začali jsme pochybovat o kvalitách sériových brzd. Jen podotýkám, že oproti minulému srazu jsme nezkoušeli relativně drastické testy brzd ze 110km/h. Snad ani nechci vědět jak by Octavia dopadla..
O další atrakci se postarali Dup a Polda, když si to nezávisle na sobě rozdali se startujícími letadly. V obou případech byla auta rychlejší, tak letadla raději vzlétla a udělala nějaký ten obrat, aby nebyla drtivě poražena i ve vzduchu.. :-)
Slalomujeme
Protože se začalo schylovat k závodům ve slalomu, začal jsem opět za nezbytného komentáře přihlížejících přehazovat kola na Polu. Ostatní již slalomovali nebo zkoušeli různé vylomeniny na ploše. Bohužel se organizace slalomu poněkud zvrhla a tato disciplína byla zrušena dřív, než jsem stihnul dokončit výměnu kol! Někomu totiž zakručelo v žaludku a mocný pud vedl dotyčného k vyhlášení konce slalomu a nabádání ostatních, aby pomohli s uklízením PET lahví. Takže, alespoň z mého pohledu hodnotím tuto část jako ne zrovna podařenou, protože při slalomu by se aspoň trochu setřely výkonové rozdíly a už by do hry vstoupil i onen faktor mezi sedačkou a volantem... Příště to snad vyjde.
Kdo mění, jede za tři
Jak již zřejmě bystrý čtenář tuší, blíží se konec. Po nezbytném odstranění anonymity z aut jsme se vydali směr motorest, kde jsme si povídali o zážitcích z letiště, autech, zážitcích za volantem, nejmenované reality show na jisté druhé komerční české televizi a napadá mě... že oblíbené téma žen bylo tentokrát vynecháno. Zajímavé. Poté jsme se již definitivně odebrali do svých domovů, plni dojmů z povedeného srazu.