Dotykové displeje vládnou automobilovým interiérům. Některé automobilky dokonce jdou tak daleko, že na dotykovém displeji sdružují již většinu funkcí. A není to vyhrazeno jen luxusním a drahým vozům. Vzpomeňme například na nový Peugeot 308.
Jenže kdo s tím vlastně přišel úplně první? O dotykovém displeji se začalo teoretizovat v polovině šedesátých let dvacátého století a na počátku let sedmdesátých už vnikly první prototypy. Jeden například postavilo evropské výzkumné centrum CERN.
V roce 1986 představila automobilka Buick dotykový displej v modelu Riviera. Přes obrazovku s úhlopříčkou 9 palců se ovládaly funkce palubního počítače, zobrazovala se třeba teplota oleje a vody či otáčky motoru, ladilo se rádio a nastavovala klimatizace.
Sken dobového prospektu ukazuje různé funkce dotykového displeje. Po kritice novinářů a zákazníků značka po čtyřech letech tento objev z trhu stáhla
Jenže už tehdy motorističtí novináři kritizovali mizernou ergonomii a především nebezpečnost systému v tom, že jste museli na delší dobu spouštět zrak ze silnice. Automobilka v roce 1990 od systému upustila, neboť si stěžovali i zákazníci, že je příliš obtížný na ovládání a že je rozptyluje při řízení. V přiloženém videu můžete vidět, jak se systém ovládal.
Od té doby uběhla spousta času a moderní dotykové displeje jsou samozřejmě rychlejší, hezčí a efektivnější. Přesto jim jedna vlastnost zůstala. Dokážou být otravné a rozptylují řidiče víc než systémy, které lze alespoň částečně obsluhovat na základě hmatové zpětné vazby.