Legendárnímu roadsteru Dodge Viper s trochou nadsázky odevšad šlehaly plameny a vyškolil nejednoho řidiče. Z pohledu plakátového auta je tak všechno v pořádku, víte ale, jak vůz vznikal?
Příběh zrození prvního Viperu je něco, co by se mělo učit již na základních školách. Únor roku 1988. Šéf automobilky Chrysler Robert Anthony Lutz, jemuž se říkalo Bob Lutz, si vysnil zajímavý projekt. Mělo jít o čistou puristickou záležitost. Vůz, který by přenesl ducha legendární Cobry a Jaguaru E-type do tehdejší doby. Automobilka Chrysler navíc zrovna neprožívala své nejlepší období a bylo potřeba ji něčím opět nakopnout.
Zavolal si proto šéfdesignéra Toma Galea a své plány mu sdělil. Tom o designu sportovních aut něco ví, jeho rukama prošel například úžasný koncept Chrysler Atlantic nebo produkční Plymouth Prowler. Po necelých pěti minutách diskuze již byl vynesen finální rozsudek: Postavíme znovu Cobru!
Filozofie prvního Viperu se proto nesla ve velmi jednoduchém duchu. Žádné turbo, žádný systém ABS, žádné moderní systémy. Jen řidič, obří motor a krásná karoserie s dlouhou kapotou a pokud možno bez střechy. Práce na brutálním projektu mohli začít.
Nutno ještě podotknout, že jako předzvěst designu Viperu vznikl v roce 1985 koncept s názvem Izod. Šlo o roadster s osmiválcovým motorem a Viper si z něj vypůjčil některé prvky. Nad úrovní kapoty bylo jen čelní sklo. Žádná střešní konstrukce nebyla přítomna.
Projekt novodobého hot rodu byl v plném proudu. K vývoji byl přizván byl i Carroll Shelby, který se ke spolupráci nenechal dlouho přemlouvat. Bylo ovšem potřeba zařídit to nejdůležitější - motor. Hodně se mluví o tom, že pohonné ústrojí je z náklaďáku a mnozí se to snaží vyvrátit. Jak ale sám Bob Lutz řekl: „Ano, některé součástky jsou z aut a některé z náklaďáků. Ale koho to zajímá?“ Tak jak to tedy bylo?
Chrysler vlastnil na konci osmdesátých let automobilku Lamborghini. Italové schytali pár velkých ran a automobilka měla na kahánku. Pomocná ruka proto přišla z Ameriky a konečně nastal čas toto vlastnictví nějak zúročit. A právě Lamborghini bylo pro vývoj Viperu nejdůležitější.
Lamborghini na mizině
Dodnes se mluví o tom, jak měla automobilka Lamborghini pomáhat s vývojem BMW M1 na konci 70. let. Mělo už rozpracováno, ale americká armáda vyhlásila konkurz na nástupce Jeepu Willys, chtěla nové vozidlo pro armádu. Na BMW proto kašlali a pustili se do toho. Byl to prostě lepší kšeft. V důsledku toho prý údajně někdo z BMW ukradl v Lamborghini plány a postavili si M1 nakonec sami. Italové ale konkurz na utilitní vozidlo nevyhráli, vítězem se stalo něco s názvem HMMWV od firmy AM General. Všichni asi víme o co jde. V Lamborghini však zůstal koncept armádního vozidla, tak z něj udělali LM002, první luxusní SUV a předchůdce dnešního Urusu. Vidíte, jak je historie slavných aut propletená jako nekonečné předvečerní seriály?
Odpověď na otázku, zdali je motor Viperu z náklaďáku, je ano i ne. Chrysler měl totiž ve skladu schovaný ocelový desetiválcový blok, který opravdu měl být pro tehdejší náklaďáky. Nakonec to však zůstalo jen u připraveného bloku a první desetiválec ve větších Dodge Ram (2500, 3500) se objevil až v roce 1994. Nešlo však přímo o motor z Viperu, ale o osmiválec Magnum, ze kterého vycházel.
Někdo tak v Itálii zazvonil na zvonek s několika set kilovým blokem motoru a prosbou, že by to chtěli do sportovního auta. Italové se ihned pustili do práce. A protože tamní inženýři platí za skvělé motoráře, začala vznikat boloňská magie.
Prvním krokem bylo přepracování bloku z ocelového na hliníkový, čímž se mimo jiné snížila hmotnost. Následovalo vyvážení klikové hřídele, nový chladící systém a nějaké to finální ladění. Vedle vysokého výkonu a perfektního setupu se povedlo snížit hmotnost o 68 kilogramů. Výsledkem byl motor V10 o objemu 8.0 litru - klenot prvního Viperu. Lamborghini byl navíc k ruce Willem Weertman, ostřílený motorář a strůjce původních ocelových bloků.
Spolupráce Toma Galea, Carrolla Shelbyho, Lamborghini a nejlepších lidí v oboru vyústila v koncept VM-01. Ten už měl většinu rysů produkčního Viperu, byl však v bílé barvě a nacházel se spíše v prostorách automobilky. Světu se představil až druhý koncept VM-02, který měl premiéru na detroitském autosalonu v roce 1989. A samozřejmě, že způsobil pozdvižení.
Název Viper si musel Robert Lutz nejprve prosadit. Chtěl, aby se vůz jmenoval podobně jako Cobra, a tak přišel s predátorem stejného druhu. Původní název byl Challenger, jenže toto jméno je u automobilky Dodge zakonzervováno muscle caru ze 70. let, jehož moderní verzi dnes můžete vídat na silnicích.
Všechno bylo analogové, stejně jako tehdejší hudba. Žádná klimatizace, žádné zámky dveří, a dokonce ani žádné kliky. Stejně se do něj ale na první pohled každý zamiloval a objednávky se hrnuly jedna za druhou. Tím to ovšem pro Viper pouze začalo. Další dva roky strávil laděním jak v Itálii, kde ještě zdokonalovali motor, tak na světových okruzích, kde se ladil podvozek a řízení. Všichni pracovali jako jeden celek a poté to vyústilo i v další modely automobilky (Neon, Stratus). Lidé z vývoje si říkali Team Viper.
První dva prototypy sloužily jako testovací kusy. Zkoušely se na nich nové věci a ladila se dynamika. Jeden z dalších testovacích vozů byl dokonce osazen osmiválcem. Aby se o Viperu na veřejnosti stále mluvilo, vzal Carroll Shelby jeden prototyp na závod Indianapolis v roce 1991, kde si to odjezdil jako safety car.
Viper se tak vydal zachránit americký sen, protože v ten rok se mělo safety carem stát Mitsubishi 3000 GT, což pobouřilo veřejnost. Importní auta totiž v tu dobu ještě neměla takovou oblibu, hlavně ta japonská. Když se tak na dráze objevil Dodge Viper s Carrollem Shelbym za volantem, bylo vše tak, jak má být.
Nakonec, v prosinci téhož roku, začal Dodge Viper RT/10 sjíždět z výrobních linek New Mack Avenue. S výkonem 298 kW (400 koní), točivým momentem 630 N.m, manuální převodovkou, pohonem zadních kol a hmotností pouze 1488 kilogramů, se stal téměř ihned postrachem všech silnic. Burácivý démon dokázal vyškolit nejednoho řidiče a vysloužil si tak status krásného, ale velmi nebezpečného auta.
Jak to s Viperem bylo dál, už asi všichni znáte. Původní Vipery vystřídala v roce 2003 modernizovaná verze, která se v roce 2010 odmlčela. Pátá a poslední generace Viperu se vyráběla až do roku 2017. Nyní se už nevyrábí a naděje na návrat je zatím mizivá. Chtělo by to proto další takový rozhovor, který se odehrál v roce 1988, kdy se spustil projekt vozu, kterému zakázali dva výfuky vyvedené zboku karoserie, aby nevzplanul.
Walter Chrysler založil společnost v roce 1925 reorganizací Maxwell Motor Company (1904). V roce 1998 uzavřel partnerství s Daimlerem, dnes silně spolupracuje s italským Fiatem.
Chrysler je nejmenší ze tří velkých amerických automobilek (vedle Fordu a General Motors). Od roku 2021 patří do skupiny Stellantis.
Chrysler 300 • Chrysler Voyager