Už jsme si zvykli, že VW vždy musí mít něco extra, a tak snad ani nepřekvapí, že svému kupé-kabriu Eos nedal klasický přídomek CC, ale CSC. Že by kandidát věd na čtyřech kolech? Uvidíte, v našich prvních dojmech ze svezení s Eosem se dočtete mnohem více než pouhé rozklíčování této šifry mistra Volkswagena.
Kapitoly článku:
Volkswagen a kabriolet. Mnoha lidem nejde toto spojení dohromady, možná kvůli rozporu názvu „lidový vůz“ a luxusního vnímání kabriloetů, snad kvůli záplavě „obyčejných“ Golfů a Passatů na evropských silnicích nebo ještě kvůli něčemu úplně jinému. První dojem ale v tomto případě mate, nedá se říci, že by VW byl nějaký specialista na kabriolety, v jeho historii vyrobil pouze jednotky modelů tohoto typu, ale faktem je, že díky své výjimečné pozici na trhu je i díky nim jedním z největších výrobců otevřených vozů na světě. Již na konci čtyřicátých let tu byl kabriolet odvozený od Brouka a po řadě otevřených modelů odvozených od dnes legendárního Golfu byla historie na čas uzavřena opět broukem – modelem New Beetle Cabrio. Letos ale VW přichází s něčím zcela novým, se zcela samostatným modelem, který není pouze kabrioletem, ale dnes tak žádáným kupé a kabrioletem v jednom. I název Eos je zcela nový, a tak zde byla před představením vozu celá řada otázek, které teprve musí být zodpovězeny. My se pokusíme najít první střípky odpovědi na tu první a základní: Jaké je první kupé-kabrio od Volkswagenu?
Na pláži je Eos jako doma...
Silueta na jedničku
Design je velmi důležitým prvkem každého vozu, u roadsterů a kabrioletů je jeho význam ale ještě o něco vyšší. Co si budeme povídat, kabriolety mají zaujmout nejen řidiče, ale i jeho okolí, a to bez krásy prostě nejde. Klasické kabriolety jsou v tomto směru téměř vždy velmi povedené, „obojživelná“ kupé-kabria ale trochu pokulhávají. Problémem je, kam složit velkou pevnou střechu při zachování alespoň nějakého zavazadlového prostoru. Výsledek řešení tohoto zadání nebývá vždy optimální – „cécéčka“ bývají hezká když jsou otevřená, ale poněkud deformovaná, když jejich střecha vystoupá vzhůru. Záď zkrátka bývá velmi dlouhá, stejně tak zadní převis a vůz při pohledu z boku vypadá, jako by 80% jeho hmotnosti spočívalo na přední nápravě. Když zapátrám v paměti, za vyvážená kupé-kabria bych označil snad akorát Mercedes SLK a přimhouřením očí Peugeot 206 CC. Nechci nikoho opomenout, ale zbytek vozů této koncepce má se svou siluetou problémy. Poslední CC (VW Eos, Ford Focus, Opel Astra) se na tom zdají být lépe a jako první z nich jsme si mohli osahat právě Eos.
Silueta vozu je čistá jak bez střechy, tak s ní
Jeho silueta je i v reálu na denním světle vskutku vyvážená a rozhodně nepůsobí dojmem, že by mu něco někde chybělo nebo přebývalo. Můžeme se přít o ztvárnění zadních sloupků a jejich přechodu v boční linku oddělující karoserii od víka kufru, můžeme diskutovat o tom, zda dveře nemohly být ještě o něco delší (jistě ústupek torzní tuhosti karoserie) a našli bychom pár dalších detailů, ale osobně jsem v bočním pohledu na Eos našel jisté zalíbení. Netrpí velkými převisy karoserie, příď je delší než záď a linie střechy nenásilně navazuje na zbytek vozu. Zkrátka tahle silueta se mi líbí a myslím, že konstruktérům VW se podařilo dostát tak trochu neřešitelnému zadání „udělejete vyvážené kupé-kabrio“ jak to jen šlo.
Některé detaily Eosu budou zdrojem diskusí, jiné se povedly
Tak nadšený už ale nejsem z některých detailů, především na přídi. Jde o můj ryze subjektivní pohled, ale ztvárnění předních světlometů v duchu všech ostatních modelů značky (a vlastně i některých Audi) mi k Eosu nesedí. Jeho linie jsou elegentní a vzdušné, přední světla mi ale přijdou být přinejmenším strohá a nenápaditá. Zejména k zaobleným tvarům vozu od A-sloupku dozadu mi prostě nepasují. Stejně tak mi příliš nesedlo provedení víka motoru, který své okraje ukazuje na boku vozu, jak je rovněž obvyklé u posledních VW, u čehož opět marně hledám návaznost na zbytek auta. Záď je z jiného těsta, i zde je sice u světel použit obdobný motiv „plácačky průvodčího“ jako vepředu, jenže hrany jsou zde zaoblené a vše k sobě perfektně sedí a dotváří dojem jakési jemnosti a měkkosti. Všimněte si, pokud budete mít to štěstí, jak skvěle zezadu vypadá Eos na silnici při jízdě se staženou střechou, opravdu bez chyby. Na závěr nutno podotknout, že detaily přídě mi nesedly výlučně k tmavým barvám karoserie (zkoušel jsem červený a modrý kousek), na světlých se ona „hranatost v ráji oblin“ ztrácí a vůz vypadá i zepředu vcelku sexy.
Kvalitní, ale místy trochu nepraktický interiér
Vnitřek Eosu kráčí jednoznačně ve šlépějích svých dobových souputníků s VW na prsou, a tak nabízí prakticky totéž co Golf či Bora: zřetelně kvalitní, ovšem designově nepříliš nápaditý interiér. Palubní deska se od Golfu liší prakticky jen v provedení výdechů ventilace, celý interiér pak má jiné výplně dveří a trochu jiná sedadla. Ta mají dlouhá opěradla a jsou tak akorát široká, sedáky by ale mohly být o něco delší. K materiálům v interiéru snad jen ještě jednu poznámku – ve světlém čalounění zjevně nebude příliš praktický, což samozřejmě není nic objevného, překvapilo mě však poněkud nedotažené ztvárnění některých detailů s ohledem na to, že vůz se bude často pohybovat v prašném prostředí se staženou střechou. Např. vršky bočního vedení sedadel jsou jako na potvoru vyvedeny v té nejjemnější látce s krémovou barvou, která bude přicházet neustále do styku jak s okolní špínou, tak s vaším tělem a patrně se velmi brzy znečistí. Podobnou výtku bych měl k odkládacím prostorům na středovém tunelu, jejichž vnitřky jsou provedeny opět v tom nejsvětlejším plastu. Párkrát si do nich něco odložité, k tomu se přidá trochu nečistot a vrátit přihrádkám původní podobu bude velmi obtížné. A podobných míst se najde několik. Mohl bych vzkázat do Německa, ať se nad tím ještě zamyslí, ale raději poradím vám, ať si ten úplně nejsvětlejší látkový interiér do Eosu raději nepořizujete. Je to moc pěkné, ale...
Interiérem Eosu se nese více než nádechu všech současných kompaktů VW - je nesporně kvalitní, některé detaily by si ale zasoužily řešení hodné otevřeného vozu.
Eos se tváří jako čtyřmístný vůz, ale vzadu je prostoru opravdu poskrovnu a dobře poslouží jen rodině s menšími dětmi. Sice jsme se do vozu byli schopni poskládat i tři dospělí muži s nadprůměrnou tělesnou výškou, ale minimálně pro dva spolujezdce to nebyl žádný úchvatný zážitek. S nataženou střechou nezbývalo místa pro hlavu, se staženou se pak cestující vzadu musel potýkat už s poměrně nepříjemnými větrnými poryvy. Všichni pak měli za všech okolností jen omezený prostor pro nohy. S trochou škodolibosti bych mohl tuto kapitolku nazvat Sardinky v Eosu, ale nebylo by to spravedlivé - více od vozu nešlo čekat. Pro odvoz týmu volejbalistů si podobný vůz asi nikdo nekoupí a děti nebo menší lidé budou mít vzadu místa dost. Ale dost bylo víceméně statických pocitů, je čas uvést to všechno do pohybu.
Čtyřistasedmdesátidílná střecha
A začít musíme u střechy, především její pohyblivost dělá z Eosu to, čím je. Její zajímavostí je, že není pouze „skládací“, její součástí je i panoramatický, výklopný a dokonce i posuvný horní díl. Ten tedy tvoří ono tajemné S mezi písmeny C a C, však i v češtině říkáme takovým střešním oknům šíbr. Šifra mistra Volkswagena nám tak žádné zásadní zjištění o vývoji světa nepřinesla, ostatně přemýšlivý čtenář si význam zkratky CSC domyslel už dle nadpisu článku. Systém skládání střechy je pochopitelně složitý a sofistikovaný, celý mechanismus se skládá ze 470 dílů, elektrohydrauliky pro složení střechy a elektromotoru pro posun onoho „šíbru“. To vypadá na první pohled hrozivě, Eos si ale s touto hromadou materiálu pohrává jak nic a střechu složí či opět „natáhne“ za 25 sekund. I přes drobnou záď a střechu v ní zůstává k dispozici celkem rozumný prostor pro zavazadla, a to 205 litrů při střeše stažené a 380 litrů při střeše natažené.
Nefalšovaný šíbr je součástí základní výbavy.
Na tomto místě se sluší dodat pár zajímavých detailů – pokud se ptáte, jak si VW poradil s instalací hlavových airbagů, tak věřte, že zvětšil zásah airbagů bočních, které „obšancují“ i prosto okolo hlavy. Vůz má v základu poloautomtickou klimatizaci Climatic, mnohem zajímavější je ale klasický automatický Climatronic, který je zde naladěn tak, aby i při stažené střeše udržoval co možná nejkonstantnější teplotu na všech místech vozu, tedy zejména neusmažil vaše nohy při současném mrznutí vaší hlavy. Vyzkoušeno v praxi, distribuce chladného a teplého vzduchu opravdu funguje na jedničku a i při relativné chladném počasí nedocházelo k přílišným rozdílům teplot v nižších a vyšších patrech interiéru. Takřka povinností jsou vystřelovací oblouky chránící hlavu posádky v případě převrácení (za zadními opěrkami hlavy se vysunou během 0,25s) a když už jsme u bezpečnostích prvků, je dobré neopomentou, že vůz má v základu elektronickou stabilizaci, tedy ESP. A teď už opravdu na silnici.
Svou střechu odhazuji v dál... (v kufr)