Kapitoly článku:
První generace malého modelu Rio automobilky Kia se dokázal poměrně slušně prosadit nejen na našem trhu, ale také v ostatních zemích Evropy. Jeho hlavní devízou byla cena, ovšem v některých charakteristikách a parametrech za svými zaběhnutými konkurenty z Japonska a Evropy zaostával. Čas však pokročil a na trhu je zcela nový model. Ten dostal novou tvář, která, jak se budete moci přesvědčit, malému vozu opravdu přidala. Nové Rio si však vysloužilo více, než jen novou masku. Velká rekonstrukce přišla pod přední kapotou, kde může zákazník najít trojici, na svůj objem, výkonných motorů. K tomu je třeba připočítat velmi dobrou cenovou politiku korejské automobilky a můžeme začít pátrat, zda se má "tradiční" konkurence začít bát.
Vcelku dynamický exteriér
Již první generace Ria si získala příznivce vcelku povedeným designem, který příliš nekorespondoval s místem původu. Korejci jsou jinak známi osobitým pojetím svých modelů, ale u nové generace vozů ukazují, že inspirace "evropským vzhledem" se naplno projevuje i u nich. Nové Rio jde v tomto opravdu daleko a pokud se nezaměříte na štítek, který identifikuje automobilku a model, jen stěží budete hádat, kde má tento vůz své kořeny. Zcela nové tvary si v ničem nezadají s evropskou produkcí a konkurenti jako je nové Grande Punto, Renault Clio, Peugeot 207 a nebo "dosluhující" Fabie dostaly dalšího zdatného konkurenta.
Nové Rio dostalo slušivý "proevropský" kabát.
O tom, že to Kia myslí vážně se soubojem vůči evropským konkurentům, hovoří jasně rozměry. Malé Rio, stejně jako konkurenti, povyrostlo. Na délku nyní měří 3 990 mm, na šířku 1 695 mm a na výšku 1 470 mm. Také rozvor je plně srovnatelný s konkurencí a má hodnotu rovných 2 500 mm. Je vidět, že ani korejská automobilka se nevyhnula módnímu zvětšování malých vozů. Na jednu stranu tyto kroky trochu ničí původní význam malých autíček, na druhou stranu přináší tyto změny více komfortu pro cestující. Kia se pak svými rozměry řadí mezi nové Clio a nové Punto.
Jak jsem již zmínil výše, Kia řádně zapracovala na zmodernizování vzhledu a dle mého názoru se ji to povedlo. Boční profil, ale i přední a zadní část vozu je velmi dobře sladěná. Boční profil provází uhlazené a vyvážené tvary, které jsou doplněny několika povedenými detaily. Prvním z nich je malé trojúhelníkové prodloužení zadního bočního okna, které obepíná zadní C sloupek. Vzniká tak při pohledu na okna pocit zakulacené střechy s nádechem coupé. Dobře zakomponovány do bočního profilu jsou pak zadní světlomety. Nemohu se ubránit pocitu, že právě pohled z boku na zadní světla, jejich tvarování a zapuštění do karosérie jsem již někde viděl. A nebudu daleko od pravdy, když v nich cítím Opel Astra.
K bočnímu uhlazenému vzhledu napomáhají některé detaily.
Velkou proměnou prošla i záď vozu, která nyní působí daleko energičtěji a dynamičtěji. Klínovité zadní víko lemují zajímavě podbarvené světlomety, které vytváří zaoblený přechod blatníku, C sloupku a zadní strany vozu. Právě široké víko, které je zkoseno v dolních rozích, mírně rozšířené blatníky a mohutnější zadní nárazník zajistí pocit plný dynamiky. Zmíněné světlomety a jejich zpracování, podbarvení a světlé orámování stojí za pozornost. Malou zvláštností je pak jedna centrální mlhovka.
Centrální mlhovka, klínovité zadní víko a zvláštně řešené zadní světlomety jsou charakteristikou zádě.
Přestože mne nové Rio svým pojetím velmi mile překvapilo a díky dynamické boční linii a zádi se mi mezi malými vozy docela zalíbilo, nepochopil jsem zpracování přídě. Při čelním pohledu mi připadlo, že se jedná o jiný vůz. Příď dle mého názoru se zbytkem vozu moc nesouvisí, nenabízí pocitovou dynamiku a ani linie jednotlivých části nějak nezapadá do celkové skládačky. Je daleko usedlejší a abych řekl pravdu více "typicky korejská". Ne, že by na takovém designu bylo něco špatného, ale dle mého názoru čeká evropský zákazník něco jiného. Přední část vozu je prostě nárazník, maska chladiče a dvě přední světla.
Nová přední část vozu je provedena ve zcela jiném duchu, než zbytek dynamického automobilu.
Nové Rio působí jako celek dynamicky, plné energie a díky některým detailům i sportovně. K takovému pocitu jistě pomohla i povedená barva, která malému autu dokonale sedla. Pokud bych měl volit z palety barev nějakou, která tomuto modelu sluší nejvíce, pak bych dal hlas této. Z krátkého představení pak vyplývá, kde jsou silné a kde slabší stránky stylingu. Osobně jsem se nesrovnal s odlišným pojetím přední části vozu vůči zbytku. Pokud by Kia zapracovala i na této části, bylo by Rio opravdu agresivní malé auto s dynamikou, která by sálala z každé strany. Takto ve mne zanechalo Rio rozporuplné pocity usedlosti a dynamiky, které mi nějak nejdou k sobě.
Kvlaitní, ale strohý interiér
Nová generace, nové rozměry, nový design, nové motory a interiér. Nový vnější styling se u Ria povedl a může si to klidně rozdávat vůči jiným konkurentům, ale to jen do té doby, než otevřete dveře a nahlédnete do interiéru. Zde se totiž podobná "revoluce" nekonala a vše je při starém.
Dominanta interiéru, tedy palubní deska, nabídne v jakékoli výbavě poměrně velkou strohost a usedlost, tak typickou u malých vozů automobilky Kia. Pokud lze brát vnější vzhled za sportovně střižený, pak jsou tyto dojmy dobře odizolovány od interiéru. Je to jako Kráska a zvíře. Palubní deska je provedena z typicky tvrdého plastu, který kupodivu na pohled příliš lacině nepůsobí. Na druhou stranu zde vládne strohost a jednoduchost. Středový panel je rozdělen na dvě poloviny a to na horní a spodní. V té horní naleznete středové výdechy ventilace, přípravu pro autorádio, případně jako v testované verzi autorádio a malou štěrbinu pro odkládaní parkovacích karet, což se u auta, které je primárně určeno do města, velmi hodí a konkurence by se mohla učit. Ve spodní části pak naleznete klasické kruhové ovládače ventilace a klimatizace a úplně vespod pak 12Vzásuvku a zapalovač.
Interiér působí zcela odlišným dojmem a synonymem by mohla být strohost.
K ovládání vozu slouží tříramenný volant, který je z poměrně tvrdého materiálu. Jeho výhodou je však dobrý průměr a také neklouzající materiál. Středový tunel pak nabízí držák na PET láhve a nápoje. Za pozornost však stojí vybrání palubní desky před spolujezdcem. Díky netradičnímu tvarování je možno posunout v případě potřeby přední sedadlo hodně dopředu a ani vysoký spolujezdec nebude narážet koleny do palubní desky. Je to malý detail, ale jeho význam je poměrně velký. Zde by si také mnohá konkurence mohla vzít příklad.
Za pozornost stojí vybrání palubní desky před spolujezdcem, což přidává na užitné hodnotě.
S čím se však v dnešní době jen tak nesetkáte, je manuální nastavování zrcátka u spolujezdce. Na druhou stranu je pravdou, že většinou si řidič nastaví zrcátka, které pak nechá velmi dlouhou dobu na pokoji.
Vzpomínky na staré časy ve vás vzbudí nastavování vnějších zpětných zrcátek.
Za velkou pozornost pak stojí přední sedačky. Abych byl upřímný, po prvotním shlédnutí interiéru jsem si nedělal velké iluze o komfortnosti jízdy, tedy přesněji o komfortu sedaček. A jak to tak již většinou bývá, malá očekávání jsou většinou přebita pozitivním překvapením. Přední sedačky se co se týká komfortu povedly. Při své výšce 188 mívám občas problémy, obzvláště v malých vozech s nastavením sklonu opěradla a nebo s podporou v oblasti lopatek. Zde musím smeknout, ale sedačky, které jsou v tomto modelu mi poskytly velmi dobrou oporu. Jejich jediným negativem pak bylo velmi malé boční vedení, což se ukázalo ve spojení s relativně akčním motorem jako nedostatek.
Přední sedačky jsou komfortní i pro vyšší postavy, chybí však větší boční vedení.
Trochu odlišná atmosféra je pak na zadních sedačkách. Ty již tolik komfortu nenabízí a to hlavně díky relativně rovným opěradlům, kterým chybí lepší tvarování. Také sklon jak sedáku, tak opěradla není nejlepší.
Zadní sedačky již tolik komfortu nenabízí.
Kia Rio je prostě auto dvou tváří. Jedna je sportovní, dynamická a druhá je klasická, možná až strohá. Tyto dvě tváře k sobě přitom vůbec nejdou. Jedinou útěchou a to zcela oprávněnou je pak cena, kde se žádná evropská konkurence doslova nechytá. Kia tak nabízí "něco za něco" a tak je to třeba brát. V interiéru nenajdete záplavu vrcholných technologií, ani zde nenajdete stopy po orgiích designérů, ale vše důležité zde je. Určitým zadostiučiněním je i dojem, který dávají materiály. Ty, přestože jsou z tvrdého plastu, tak nepůsobí nijak lacině, což se cení. Možná by nebylo do věci, nabídnou alespoň v rámci příplatkové výbavy nějaké dekorace, které by interiér trochu probudily a tak by mohl zákazník najít sportovní styling nejen při příchodu k vozu, ale také při jízdě.