Kapitoly článku:
Pohled první
Konečně stojí obě auta bok po boku a my můžeme začít obcházet okolo. Bohužel nám počasí příliš nepřeje, zatažená obloha a padající sníh může i za sníženou kvalitu fotografií. Překvapuje mě, že Lupo se vedle Cadillacu neztrácí tak, jak jsem čekal. Eldorado je sice o kus delší (i když patří k menším modelům, oproti předchozímu roku se ročník 1979 výrazně zkrátil a s délkou 5,2 metru mu chybí cca půl metru do velikosti amerického "fullsizu"), ale jeho design působí velice lehce. Lupo naopak svým oblým tvarováním moderního drobného vozu působí velice mohutně, i přes své malé rozměry.
První setkání
Každé auto jde samozřejmě úplně protikladnou cestou, takže zatímco Eldorado vyznává hranaté elegantní linie své dlouhé karoserie, nízká boční okénka, dlouhé převisy a mohutné chromované nárazníky, Lupo je oblý vůz nemající zadní část, s koly v rozích karoserie, bohatým prosklením a plastovými nárazníky v podstatě nepřesahujícími jeho obrys. Zajímavý je i pohled na výšku nárazníku nad zemí, kdy Cadillac vypadá vedle VW jako off-road.
Kousíček chybí... --- Zadní převis
Vše ostatní je klasika, jakou byste očekávali u podobných vozů. Na jedné straně okázalost, spousta lišt a chromu (u Cadillacu nenajdete místo, ze kterého by nebyly vidět alespoň tři loga automobilky), na straně druhé kompaktní hladké auto dbající především na praktičnost a účelnost. A také lepší lícování dílů, které u Eldorada mírně zaostává. Ať už pro jeho věk nebo proto, že Američané mají trochu jinou filosofii při konstrukci vozů. Zase zde však najdeme pár detailů, co na evropských vozech příliš nevidíme – světla pro boční svícení, teploměr na venkovním zrcátku nebo design podtrhující bezrámové dveře.
Světla pro boční svícení --- Teploměr --- Dveře bez rámu --- Znak cadillacu na zadním sloupku a znak VW na přídi.
Při pohledu na příď u Eldorada najdeme čtveřici hranatých světel, pod nimiž jsou ještě úzké pozičky a blinkry a hlavně masivní grill dávající tušit, s kým máte tu čest. U Lupa uvidíme jen poměrně velké kulaté světlomety a malé blinkry blíže ke středu vozidla, plynule navazující na otvor pro přístup vzduchu k chladiči.
Porovnání přídí
Vzadu pak přístup k zavazadlům umožňuje výklopná stěna, zatímco u Eldorada klasické víko na stupňovité zádi. Obě auta zasluhují pochvalu za celočervená zadní světla bez narušení jednolitosti jinou barvou. U Cadillacu tvoří konec dvojice malinkých ploutviček, která jsou svislá, úzká a navazují tak na tradici značky.
Porovnání zádi --- Zadní světla
Pohled druhý - vnitřek láká
Je načase skončit s mrznutím venku a nahlédnout dovnitř. Po otevření masivních a rozměrných dveří Cadillacu na nás dýchne nepopsatelná atmosféra. V autě vládne charakteristická vůně. Toto Eldorado je v nejnižším možném stupni výbavy, ale i tak se nedá pochybovat o luxusu který posádku obklopuje. Kožené sedačky stavitelné elektromotory v deseti směrech, imitací dřeva je obložena skoro celá palubní deska a další prvky v interiéru. Obývák v bytě může jen závidět, sedadla jsou velmi přitažlivá a pohodlná.
Interiér – Ovladače sedadel, oken, zrcátka řidiče a zamykání na dveřním panelu.
O správnou teplotu vzduchu se stará automatická klimatizace, vše myslitelné se ovládá elektricky (okna, zrcátka a než jsem ho nechal zavařit, tak i střešní okno). Volant má nezvykle úzký a velký věnec, což však ničemu nevadí. Nastavitelný je ve dvou směrech, takže společně s možnostmi sedačky si za ním najde polohu každý. Pohodlnou do té doby, než zjistíte, že je nutné se natahovat, pokud potřebujete dosáhnout na některý ovládací prvek na palubní desce – je zkrátka daleko a posouvat sedadlo dopředu a vzpřimovat opěradlo se vám nechce, neboť byste přišli o ten dokonalý posaz, k jakému tento vůz vybízí. Naštěstí není nutné na stěrače nebo rádio sahat tak často. Rádio je rovněž základní, tedy bez přehrávače jakýchkoliv nosičů, ale skvěle zapadá do interiéru auta a je propojeno s elektricky vysouvanou anténou v předním blatníku.
Pracoviště čidiče --- Volant lze nastavit velmi široce --- Středový panel s ovládáním klimatizace a rádiem
Vše je kvalitně zpracované, nějaké zavrzání se ozve velmi výjimečně i po 26 letech života auta. Na zadní sedačky je dobrý přístup, ať už díky rozměrným dveřím, lehkému sklopení předního opěradla bez aretace, nebo v neposlední řadě bezpečnostním pásům uchyceným ve střeše, aby o ně nastupující pasažéři nezakopávali. Pro ně vzadu není sice místa na rozdávání, ale strádat nebudou ani na delších cestách. V nouzi vůz může posloužit i jako šestimístný. Problém nastává u vyšších osob, neboť kvůli nízké střeše nemusejí nalézt dostatek místa pro hlavu. Za všechny milé detaily mohu uvést třeba fakt, že ve voze najdeme čtyři popelníky, každý se svým zapalovačem.
Zadní sedačky a přístup k nim --- Prostor na nohy --- Zrcátko ve sluneční cloně s nastavitelnou intenzitou osvětlení
Zavazadlový prostor odpovídá své třídě, není jako u velkých sedanů, ale pro běžné využití bohatě stačí. Vejde se do něj celá sada kol a ještě něco zbude. Oceňuji klasické americké umístění rezervního kola (ne pod podlahou, ale u jedné ze stěn), takže v případě defektu není nutné vykládat celý obsah kufru.
Zavazadlový prostor --- Zařízení pro elektrické přitažení víka kufru
Lupo jde na vnitřek samozřejmě úplně jinak a musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen. I když je interiér jednodušší a hodně věcí je podřízeno úspoře, působí velmi dobrým dojmem. Pojetí barev a tvarů dobře ladí, plasty nevypadají lacině. Pokud mohu porovnat interiér s Toyotou Yaris, kterou jsem jel asi před týdnem, jedná se o propastný rozdíl ve prospěch VW. Samozřejmě není možné čekat velký luxus od auta určeného pro úspornou jízdu po městě, takže možnosti nastavení sedaček i volantu nejsou tak všestranné a navíc pouze ruční, nicméně prostor pro posádku vepředu je skutečně velkorysý a s Cadillacem srovnatelný.
Interiér Lupa --- Pracoviště řidiče
To vše ovšem na úkor zadních míst a zavazadlového prostoru, kde již se o nějaké využitelnosti nedá příliš hovořit (ale nevozím lidi ani hodně zavazadel, takže je to vlastně jedno). Přední opěradla jsou velmi úzká a vybraná, ale zadním pasažérům to nepomůže, pokud se ti vepředu nechtějí omezovat.
Zadní sedačky --- Místa na nohy je mizivě --- Pokud se posune přední sedadlo až dopředu, je to lepší.
Polohu za volantem se mi nepovedlo najít tak pohodlnou, jak bych si přál, ale nijak výrazně jsem netrpěl. Hodně se mi líbil volant s částí z hořčíkových slitin, oceňuji, když kolem sebe nevidím jen plasty a ucítit v ruce chladivý kov vždy potěší. Zajímavý prvek jsou i částečně lakované sloupky čelního skla a navazující pruh podél celé střechy (snaha o snížení nákladů úsporou čalounění?). Vadila mi absence loketní opěrky mezi sedadly (u Cadillacu je sice nízko, ale přece). Sympatické je mi modré podsvícení přístrojů. Majitel měl vůz vybavený nadstandardním audio systémem a kvalitu zvuku jsem mu mohl opravdu jen závidět.
Co vidí u obou aut řidič během jízdy? Aneb kam kruci u toho Lupa schovali kapotu?
Zavazadelník je spíše symbolický, ale v případě potřeby lze rozšířit sklopením opěradel zadních sedaček. Pod podlahou byla v sérii souprava pro opravu pneumatik, kterou majitel na-hradil klasickou dojezdovou rezervou.
Zavazadlový prostor --- Co se ukrývá pod podlahou?