Miniaturního Itala zdobí především základní cena už od 204 900 Kč, za což zákazník získá vůz s temperamentním motorem, dobrými jízdními vlastnostmi a účinnými brzdami. Prostě, co při testování rozhoduje o dobrém dojmu z vozu, má Fiat Seicento na hodně slušné úrovni.
Není však pro každého. Tedy není pro ty, kteří automobil využívají častěji k přepravě více než dvou osob, ti se pak musí ve stejné cenové kategorii poohlédnout po nějaké (pětidvéřové) konkurenci, kterou reprezentují kupříkladu mikrovany Daewoo Matiz nebo Hyundai Atos.
Skutečně malé auto
Seicento je totiž skutečně malé. Nakonec, není se čemu divit, vždyť jde o posledního nositele tradice miniaturních fiatů započaté po válce Topolinem, pokračující modely 500, 600 a konče cinquecentem. I pro toho, kdo zná genezi Fiatu Seicento představeného v roce 1998, může být překvapením, že tento automobil je se svou délkou 3337 mm o celých 283 mm kratší než dobře známý Ford Ka, se šířkou 1508 mm pak o 128 mm užší, ale na druhou stranu je díky výšce 1420 mm o 37 mm vyšší než minivůz Fordu. Velmi malý je také rozvor vozu 2200 mm, když například zmiňované „káčko“ má o 248 mm prostoru mezi nápravami více.
Napíšeme-li tedy, že na dostatečně rozměrných a pohodlných předních sedačkách seicenta nalezne dostatek prostoru i dvojice vzrostlejších cestujících a má zde dokonce dobrý pocit na hony vzdálený klaustrofobické úzkosti, pak ostatní je již jen věcí logické úvahy. Praktická zkouška potvrdila očekávání: zadní sedadla jsou vhodná jen pro děti a dorost do výšky 170 centimetrů. Jsou sice také dostatečně rozměrná, ale místa pro nohy je zde málo, protože i průměrně vzrostlý řidič si ve Fiatu Seicento rád posune svou sedačku až do krajní zadní polohy. Rovněž zavazadlový prostor o objemu 170 litrů pojme pouze jednu větší sportovní tašku, nicméně dvěma osobám dozajista postačí 810 litrů prostoru pro zavazadla, jež vzniknou po sklopení zadních sedaček.
Překvapivá jízda
Začněme tedy tím, k čemu malý automobil nebyl předurčen, a to pomyslnou dlouhou cestou po dálnicích. Seicento překvapí – místo ostrého zvuku vytočeného agregátu slyšíte při jízdě předpisovou „stotřicítkou“ jen odvalování kol a hukot obtékajícího vzduchu. Čtvrtý a pátý převodový stupeň jsou totiž dosti dlouhé, takže sice ubírají vozu na dynamice, ale zato snižují hlučnost a spotřebu.
Jízda rychlostí 130 km/h nečiní seicentu překvapivě žádné problémy a až do rychlosti 150 km/h celkem bez námahy zrychluje.
Praktické maximum dobře zajetého vozu činí asi 170 km/h, k těm se však již dostává jen pomalu a přes značný odpor obtékajícího vzduchu projevující se silným hukotem. Svým klidem i v rychlých zatáčkách překvapí podvozek, musí však jít o kvalitní dálnici, ne o tu panelovou mezi Prahou a Brnem. Vůz s krátkým rozvorem totiž při přejezdu příčných nerovností plavné zhoupnutí nevykouzlí nikdy, u malého fiatu je to navíc umocněno jeho tvrdým odpružením.
Miluje zatáčky
Zmínili jsme tvrdé odpružení, jež je zkombinováno s efektivní konstrukcí podvozku. Vpředu jsou rozvidlená příčná ramena a vzpěry McPherson doplněné příčným stabilizátorem, vzadu pak taktéž rozvidlená, ale podélná ramena odpružená vinutými pružinami. Jednoduché brzdy s plnými kotouči vpředu a bubny vzadu nemají s pouze 735 kg těžkým vozem mnoho práce a vynikají překvapivou účinností. Doplníme-li, že od modernizace provedené v roce 2000 už není v nabídce pro Česko motor o objemu 0,9 litru, ale jen větší čtyřválec 1,1 litru o výkonu 40 kW, pak je jasné, že nás na venkovských silnicích plných zatáček čeká zajímavé svezení.
Ještě zajímavější by to bylo, kdybychom měli k dispozici variantu Sporting, jež má kromě úprav designu i kratší převody, takže ochotněji zrychluje, zato však nejezdí tak tiše a úsporně. U testovaného provedení jsme tak při sportovní jízdě mohli zapomenout na poslední dva převody. Motor nevyniká vysokým maximálním výkonem a nelze jej označit za kultivovaný, ale má dobrý průběh točivého momentu zamačkávající posádku na první dva převody rázně do sedačky a při vytáčení motoru proniká do interiéru sportovní zvuk.
Tím nejlepším na seicentu však je jeho tvrdý podvozek. Při přejezdu nerovností se sice od něj ozývá rušivý hřmot, ale v zatáčkách dovolí skutečně hodně. Na mezi adheze začne testovaný fiat plynule klouzat přes přední kola, přičemž stále dobře reaguje na řízení. Nikdy nepřekvapí zrádným přechodem z nedotáčivého k přetáčivému smyku. Vybočení zádi zde lze vyvolat jediným způsobem, a to přibrzděním v zatáčce – brzdy na zadních kolech totiž svoji práci odvádějí s přílišnou razancí. Řízení námi testovaného vozu nebylo vybaveno posilovačem, od rejdu k rejdu jsme tak napočítali 3,8 otáčky (obvyklé jsou tři a méně), přesto jsme byli s jeho prací spokojeni. Přesnost i ovládací síly jsou zde na dobré úrovni.
Chyby
Musíme přiznat, že jízda s malým Fiatem Seicento nás velice bavila, protože dovolovala překvapivě hodně dynamiky a svižnosti. Síla modelu ale samozřejmě nespočívá ve sportovní jízdě, ale ve snadné jízdě na mezi adheze, kdy řidič již po krátkém nácviku dokáže z vozu vyždímat maximum. Tento minivůz je prostě skvěle ovladatelný a jízda s ním je zábavná. Navíc nejde o nikterak drahé svezení – my jsme i při častém šlapání plynového pedálu k podlaze vystačili se 6,7 litru paliva na každých 100 km.
Ale Fiat Seicento má i chyby. Jeho pedály jsou možná až příliš malé a řidič s velkou nohou s nimi bude mít potíže. Rovněž vnější zpětná zrcátka jsou možná až příliš malá a úzká. Nepřesně a nespolehlivě pracuje řazení pětistupňové převodovky. Pod dnem zavazadlového prostoru s vyšší nakládací hranou se skrývá jen neplnohodnotné náhradní kolo. Z otevřených dveří zavazadlového prostoru proti hlavě vystupují ostré kontakty třetího brzdového světla, pro jejichž ostré hrany je pořádná jizva na čele skutečně lehkým úkolem. A nakonec, nepříliš lichotivou známku dalo malému fiatu středisko nárazových testů Euro NCAP pro malou pasivní bezpečnost. Možná i proto půjde Fiat Seicento počátkem příštího roku do výslužby.
Cena a výbava
Nejlevnější Fiat Seicento nese označení S a stojí 204 900 Kč. Za tyto peníze obsahuje předpínače předních bezpečnostních pásů, imobilizér a tónovaná skla. Dražší provedení SX stojí 218 900 Kč a oproti S nabízí navíc dělené zadní sedadlo, nárazníky v barvě laku, centrální zamykání, elektricky ovládaná okna a přepínání na vnitřní cirkulaci vzduchu. Pro nejnáročnější je v nabídce varianta Sporting, které kromě technických a designových úprav obsahuje i elektrický posilovač řízení, přední mlhové světlomety a litá kola.
V současnosti však asi více zaujmou takzvané akční pakety. Za 214 900 Kč je tak nyní nabízeno Seicento s označením Team, jehož výbava je v podstatě shodná s typem SX. My testovali provedení Brush, jež za 215 900 korun nabízí to samé co stupeň výbavy SX, ale navíc přidává atraktivní dvoubarevný design, s nímž je sladěn i interiér. V nabídce jsou kombinace dvou odstínů modré a zelené barvy a o něco výstřednější kombinace oranžové se stříbrnou. Nejdražším a nejatraktivnějším akčním seicentem je provedení Michael Schumacher, jež stojí 262 900 Kč a vychází z varianty Sporting. Navíc však nabízí sadu sportovních doplňků Abarth, logo se Schumacherovým podpisem a štítek s pořadovým číslem vozu této limitované série. Čelní airbagy jsou u všech variant v nabídce za přípatek.