(srovnávácí test ojetin) Příležitost dělá zloděje. Ale jindy připraví souboj francouzských prominentů nižší střední třídy.
Kapitoly článku:
Úvodem
Nižší střední třída je v Evropě dlouhodobě dominantní kategorií osobních automobilů. Není proto divu, že modely směřující do tohoto segmentu jsou pro každou velkosériovou automobilku klíčové a na jejich přípravě si dávají záležet. Podařilo se nám s minimálním časovým odstupem otestovat dva z nejoblíbenějších typů a zároveň přímé konkurenty z Galie, Mégane od Renaultu a 307 koncernu PSA. Naší zkouškou prošly pětidvéřové hatchbacky vybavené přeplňovanými vznětovými čtyřválci s moderním přímým vstřikováním common-rail. Vybrali jsme vozy s velmi podobnou výbavou a s podobným kilometrovým náběhem. Renault však byl o čtyři roky novější a pocházel již z faceliftované generace. Přesto jsme předpokládali, že srovnání těchto dvou konkrétních vozů bude dostatečně transparentní a nabídne našim čtenářům jejich objektivní porovnání.
Renault Mégane
Představil se na pařížském autosalonu v roce 2002. Navázal na svého stejnojmenného předchůdce, jenž se vyráběl od roku 1995 a světlo světa spatřil celkem v 4,1 miliónů exemplářů. V této řadě vyniklo provedení Scénic, první vůz svého druhu vůbec. Mégane II s interním označením X 84 byl vyvinut během pouhých 29 měsíců a francouzskou státní automobilku přišel na 2,1 miliard Eur. Pro nový model byly výrazně modernizovány továrny ve francouzském Douai, španělské Palencii (především hatchbacky) a turecké Burse (hlavně sedany a kombíky). Mégane se stal prvním vozem nižší střední třídy, jenž obdržel plných pět hvězdiček v nárazových testech Euro NCAP a navázal na podobný úspěch Laguny. Tento model také získal evropský titul Auto roku 2003. Pro Renault to bylo páté ocenění, předcházely typy 16, 9, Clio a Mégane Scénic.
Mégane II stanul na nové podlahové plošině C, vyvinuté ve spolupráci s Nissanem, jehož know-how pomohlo také při technologii výroby a montáže pohyblivých dílů karosérie. Kromě avantgardního tvarování karosérie přišel Mégane s nejdelším rozvorem ve třídě a jako první zde nahradil běžné klíče elektronickou kartou. Ta u levnějších provedení nese trojici spínačů pro dálkové ovládání zámků a vkládá se do osvětleného otvoru pod rádiem. Lépe vybavené verze mají systém keyless entry, kdy není třeba kartu vůbec vyjímat z kapsy a zámky se ovládají pouhým dotykem na dveřní kliku. Obě verze přitom nabízejí startování tlačítkem Start/Stop, umístěným vedle otvoru pro kartu keyless go. K nastartování je třeba mít sešlápnutý brzdový pedál, elektronika si již sama „nažhaví“ a po kontrole všech systémů motor natočí. Během svého života vyjížděl (a dodnes vyjíždí) jako tří či pětidvéřový hatchback, čtyřdvéřový sedan, pětidvéřové kombi a kupé-kabriolet se skládací pevnou střechou. MPV Scénic se mezi tím vydalo na svoji samostatnou pouť.
Peugeot 307
Již takřka půl století používané značení s nulou uprostřed, obklopenou čísly modelové řady před a generace za ní, udělalo kdysi čáru přes rozpočet naší automobilce Tatra. Když kopřivničtí připravovali nástupce typu 603, měl již Peugeot tento systém patentován a Vignaleho znamenitá limuzína musela být pojmenována 613. Peugeot 307 nahradil pochopitelně model 306 a do prodeje na prvních trzích vstoupil rok před Renaultem, tedy na jaře 2001. Lze v něm pozorovat prvky z menšího typu 206 i prestižního 607, každopádně bylo jisté, že to v evropských podmínkách nebude mít vůbec snadné. Vždyť podíl nižší střední třídy zde v době nástupu modelu 307 byl takřka třetinový a v ročním úhrnu představoval zhruba 5 milionů kusů.
Výroba Peugeotu 307 se rozběhla ve francouzských továrnách v Mylhúzách a Sochaux. Tento vůz byl prvním, jenž stanul na nové podlahové plošině PSA No. 2 a vznikal jako projekt T5. Ke tří a pětidvéřovému hatchbacku přistoupila záhy dvě provedení kombi a kupé-kabriolet. Také v karosářských variantách lze pozorovat podobné zaměření jako v případě Méganu. I „třista sedmičce“ se staly hlavními soky Golf, Focus a Astra, nemluvě o nepříjemně dotírající konkurenci z Asie. Nový Peugeot se stal podobně jako Mégane II zcela novou konstrukcí, jež měla v maximální míře vyhovět evropskému zákazníkovi. Je třeba připomenout, že v této době vozy nižší střední třídy již dorostly rozměrů, díky nimž je bylo možno začít považovat za rodinné. Zásadními změnami bylo v případě Peugeotu 307 při porovnání s jeho předchůdcem použití vinutých pružin na zadní nápravě (místo desetiletí používaných zkrutných tyčí) a výrazně prostornější a již v sérii rozsáhle vybavená karosérie. Typ 307 dopadl v testech Euro NCAP podobně dobře jako Mégane.