Opel Combo míří do segmentu kompaktních dodávek, kde začíná být těsno. Na rozdíl od zavedené konkurence v podobě Peugeotu Partner, Renaultu Kangoo či Fiatu Dobló nepřichází se zcela originální konstrukcí, ale model odvozuje od už existujícího modelu.
Hned na začátku je však třeba říct, že mnohem elegantněji než dřív. Přední část auta již netrčí z „krabice“, jež je nákladovým prostorem, ale společně se zádí přechází v jednolitou linii střechy, takzvaný monocab. Přesto se nabízí otázka, zda vůz jen o 39 mm širší než normální corsa na konkurenty, při jejichž návrhu nebyli konstruktéři v otázce šířky v podstatě ničím omezeni, v hledisku užitné hodnoty stačí.
Maxicorsa
Zatímco šířka vozu se oproti osobní corse zvýšila jen nepatrně, ostatní rozměry výrazně. Tak například celková délka je s 4323 mm o celých 508 mm větší, rozvor vzrostl o 225 mm na 2716 mm a taktéž výška vozu je s hodnotou 1801 mm o 361 mm větší. Neznamená to však, že bychom corsu v combu nepoznali.
Příď je až po dolní hranu čelního skla identická a také pracoviště řidiče bylo v podstatě převzato z tohoto malého vozu. Překvapivě to však nevadí – je vyřešeno dobře, i když prostoru je zde znatelně méně, než třeba v Peugeotu Partner nebo ve Fiatu Dobló. Spíše vadí omezené odkládací prostory, kdy nad hlavami cestujících se sice nachází relativně rozměrná přihrádka, ale do jejího předního konce nemá lidská ruka šanci dosáhnout, protože v tom brání přílišná blízkost dělicí mříže, takže by naše končetina musela mít ještě jeden kloub v půli předloktí.
Od osobní corsy jsou odvozeny i další mechanické skupiny vozu. Jde zejména o motory 1,7 Di a DTi, dále o řízení a některé komponenty podvozku. Ve srovnání s konkurencí se však neztrácí. Například po stránce komfortu a jízdních vlastností. Jednoznačným plusem jsou u Opelu Combo použitá vlečená ramena odpružená vinutými pružinami – kupříkladu proti tuhé nápravě Fiatu Dobló odpružené listovými péry.
Jak moc dává užitek
Nejdůležitějšími parametry kompaktní dodávky jsou rozměry ložného prostoru. V tomto směru má Opel Combo před konkurencí velký náskok - díky dlouhému rozvoru náprav (o 26 mm delšímu než má Peugeot Partner) nabízí nadprůměrně dlouhý i nákladový prostor. Jeho standardní délka 1780 mm je o 80 mm větší než u etalonu této kategorie – partnera. Combo navíc nabízí zajímavou „vychytávku“ – sedadlo spolujezdce je možno sklopit, polovinu dělící mříže otevřít o devadesát stupňů (takže řidič je jí chráněn ze dvou stran) a rázem lze do comba naložit předměty až 2700 mm dlouhé. Pozor však na jejich hmotnost – nejsou-li uvázány, tak v případě prudkého brzdění narazí na palubní desku a mohou způsobit její velké poškození.
V otázce délky je tedy vnitřní prostor comba nadprůměrný, šířkou však zaostává. Peugeot Partner nabízí celých 1600 mm mezi bočními stěnami, zatímco testovaný opel jen 1300 mm. I šířka mezi podběhy je u opelu s hodnotou 1107 mm o 88 mm menší. Ovšem na druhou stranu - při přepravě zboží na europaletě to prakticky nemá význam, protože zatím žádný z vozů této třídy nenabízí mezi podběhy více než 1200 mm, aby se tam paleta vešla svojí delší stranou, a tedy bylo možno je v nákladovém prostoru převážet dvě. To by měl umět až nový Ford Transit Connect.
Jízda má limity
Testovali jsme provedení s motorem 1,7 DTi, jež má přímé vstřikování paliva, avšak ne populárním systémem Common Rail. Také „papírové“ parametry tohoto agregátu jsou horší než u konkurence v podobě 2,0 HDI od Peugeotu. Oproti jeho 66 kW může DTi nabídnout jen 55 kW výkonu a rovněž největší točivý moment je zde s vrcholem 165 N.m při 1800 min-1 o 35 N.m nižší. Přesto je dynamika Opelu Combo v rozsahu od nuly do 120 km/h naprosto dostatečná a HDI se téměř vyrovná. Nesmíte však tento sprint zkoušet se studeným motorem – DTi je po studeném startu dosti nekultivované a již tak výrazný turboefekt nabývá až kritických hodnot.
Kromě turboefektu (výrazné prodlevy reakce motoru na sešlápnutí plynového pedálu – pozn. red.) nám vadila hlučnost pohonné jednotky: již po překročení rychlosti 100 km/h brala akustická pohoda v interiéru za své, čemuž jistě přispěla i dělicí mříž namísto obvyklé pevné přepážky. V rozměrném prostoru tak nebylo akustické bariéry a vše (tedy i hluk motoru) se výrazně rozléhalo. Dále již tak nízký výkon topení (což je u moderních turbodieselů bohužel pravidlem) byl dále deklasován nutností vytopit kromě prostoru posádky i téměř tři metry krychlové nákladového prostoru.
Interiér je pohledný
Spokojeni jsme byli se spotřebou, která většinou nepřesahovala 6,5 litru nafty na 100 km a s pohodlím, jež i prázdný vůz poskytoval posádce při přejezdu nerovností. Zaujal nás také výborně pracující posilovač řízení s příkladně klesajícím účinkem v závislosti na rychlosti, navíc ovládaný u opelu tradičně skvělým tříramenným volantem. O oblibu novinky s bleskem ve znaku není třeba se bát …