Kapitoly článku:
To, že Evropanům šlapou Korejci na paty, je více než zjevné v automobilovém průmyslu. Můžeme se dnes vysmívat kdysi poněkud zastaralému modelu Sonata ze začátku devadesátých let, se kterým jezdili jen „chudší manageři” a nemálo z těch, kteří toužili po velkém a přitom levném autě. Sonata ale časem zevropštěla a dostala nástupce, který dnes relativně úspěšně a bez posměšků bojuje o zákazníky na pomezí střední a vyšší střední třídy. Pro ty nejnáročnější ale Hyundai měl vždy jěstě něco jěště lepšího. V roce 1999 přišel na trh poněkud americky vyhlížející sedan XG, který byste si klidně spletli s Buickem. V roce 2003 se představila jeho druhá generace a v roce 2005 přišli Korejci s nástupcem, novou evropskou vlajkovou lodí s neskromným jménem Grandeur.
Představuje tento model trapný pokus Hyundai bojovat ve třídě, ve které korejská značka nemá co řící, nebo seriosní konkurenci evropských rivalů? To jsme se pokusili zjistit v testu Grandeuru s trochu neadekvátní, ale dnes populární vznětovou „dvadvojkou” pod kapotou.
Americký sen
Nejen Američané žijí svůj sen o velkém a pohodlném sedanu. Okřídlených limuzín s mimořádně objemnými motory se dnes už nedočkáte ani v Americe, ale sedany velké trojky z Detroitu se stále vyznačují mastodontními rozměry v porovnání s evropskou konkurencí.
Oproti modelu LG se Grandeur vzdal okázalé americké hranatosti ve prospěch módních evropských oblin, ale i tak si zachovává dravý pohled. Přídi dominuje masivní přední gril ve tvaru širší pavézy, přední světlomety s čirou optikou mají naprosto globální tvary a ničím nezaujmou. Rovněž přední nárazník s masivním schodem před světlomety má konvenční tvary a průduchy ve spodní části nárazníku odkazují na evropské modely americké značky Chevrolet.
Vnější zpětná zrcátka se obešla bez integrovaných ukazatelů směru, přední kapota vzdáleně připomíná orlí zobák vyzvednutý nad přední blatníky jemnými prolisy. Pohled zboku naznačuje určitou rozháranost mezi designem přídi a zbytku vozu. Zatímco příď je příliš konzervativní a úhel sklonu přední masky odpovídá spíše devadesátým létům, kabina se snaží o moderní oblouk a záď si nese několik prvků z luxusních mercedesů obchodní značky Maybach. Na chromu se nešetřilo, a tak Grandeur září řadou chromovaných prvků – gril přední masky, lišta na dveřích v úrovni nárazníků, ozdobné lišty na klikách dveří a lišta ohraničující boční prosklení kabiny.
Při podhledu z boku vozidla objevujeme kouzlo linií Grandeuru. Orlí zobák se zvedá v kabinu připomínající orlí hlavu, záď se pak nenásilně zaobluje. Grandeur dává všemi detaily na odiv svou konzervativnost. Tomu odpovídají elegantní sedmnáctipalcová litá kola s výplni v podobě loukoťových kol. Na nich jsou obuty pneumatiky Hankook o rozměrech 235/55. Nemám nic proti kvalitě korejských pneumatik u slabých automobilů, ale u Grandeuru výrazně limitovaly jízdní vlastnosti. Proto první radou pro případného nového majitele naftového expresu je výměna pneumatik.
Zadní partie vozu nepostrádá eleganci. Zadní sklo a C sloupek se svažují odvážněji, než bychom u konzervativního sedanu čekali. Zadní nárazník nese svalnaté vyboulení, jako by šlo u klasickou zadokolku. Ostatně nástupce Grandeuru, větší model Genesis, bude mít pohon zadních kol...
Víko zavazadlového prostoru tvoří vyboulení a výraznou odtrhovou hranu, zatímco koncové svítilny po vzoru amerických Buicků nesou jednolitý pás světel a označení modelu nad prostorem pro registrační značku.
S mohutnou zádí koresponduje masivní zadní nárazník s vykrojením pro dvojici v rohu umístěných trojúhelníkových koncovek výfuku. Takové ladné zakončení by Grandeuru mohli závidět i evropští konkurenti, byť rozmístěí výfuků působí u naftového čtyřválce poněkud kýčovitě. Shrneme-li tedy design vozu, tak kromě mírného nesouladu přídě se zbytkem vozu máme co do činění s elegantním a po designové stránce plně konkurenceschopným sedanem.
Geronimo´s Cadillac
Geronimo's Cadillac -
Is making all girls turn mad
Geronimo has a heart - oh it's a drag
Geronimo's Cadillac -
Oh making all girls turn sad
Geronimo has a heart - oh it's a drag
Pokud byste netušili, odkud jsme vzal počáteční mantru této kapitoly, pak je částí textu ze stejnojmenného hitu kdysi populární německé skupiny Modern Talking. Docela dobře vystihuje pocit na palubě. To, že je Korea? Ani náhodou. Korejcům se podařilo u Grandeuru zamaskovat původ i přes použití tvrdých plastů.
Po otevření dveří přivítá posádku kombinace opticky kvalitních tmavých plastů, imitace kořenového dřeva a hliníku. Páčky otevírání dveří zamrzí, jsou totiž z imitace matného hliníku, i když tato třída by si zasloužila pravý hliník. Celkový dojem z interiéru je skvělý – neucítíte uvnitř zápach laciných plastů jako kdysi u Sonaty, naopak interiér provoněla kůže. Sladění jednotlivých prvků je prvotřídní a málokdo si na interiér bude stěžovat. Pěkným detailem je automatické zasunutí sloupku volantu tak, aby řidič pohodlněji vystoupil a nastoupil. Po opětovném zasunutí klíčku zapalování se volant opět vrátí do přednastavené polohy. Žádná novinka, pochopitelně, ale u Hyundai potěší.
Tříramenný volant nese středový díl z měkčeného plastu a věnec v kombinaci koženého potahu a kořenového dřeva. To je další typicky americké řešení a formuje duši krásného Korejce. Palubní deska je opticka rozdělena lištou z imitace kořenového dřeva na horní a spodní část. Horní část je z kvalitního měkčeného plastu, spodní část je po vzoru amerických sedanů bohužel z tvrdšího plastu. O kolik dražší by bylo použití kvalitnějšího plastu? Rozhodně je to velká škoda.
Přístrojový štít je podobný štítu u Sonaty, je tvořen typickými ciferníky tachometru, otáčkoměru, palivoměru a teploměru chladicí kapaliny. Uprostřed a pos stranách se nachází žárovkové kontrolky jednotlivých funkcí, uprostřed zobrazení polohy voliče automatu. Uprostřed ve spodní části štítu je drobný digitální displej s ukazateli palubního počítače.
Středový panel má jednoduchou architekturu, není ani příliš opticky oddělen od palubní desky jako celku. V horní části se nachází archaické digitální hodiny, pod nimi audiosoustava s DVD přehrávačem značky Kenwood o rozměrech 2DIN. Audiosoustava s integrovanou obrazovkou dovede i během jízdy přehrávat filmy na DVD, ale k reprodukci dunivější hudby vám vinou horších reproduktorů stejně neposlouží.
Pod audiosoustavou se nachází ovládání automatické dvouzónové klimatizace, ke které nemáme výhrady. Pod ním se nachází vysouvací popelník se zapalovačem. Na středový panel pak prostřednictvím postranních lišt z imitace kořenového dřeva navazuje středový tunel.
Středový tunel navazuje na architekturu palubní desky hliníkovým panelem s lemy z imitace kořenového dřeva. Bohužel světlého, které v málokterém autě vypadá dobře. Panel nese malý úložný prostor, ovládání vyhřívání předních sedadel a volič automatické převodovky. Na tento panel navazuje středová loketní opěrka s koženým čalouněním, dvěma úložnými boxy a 12 V zásuvkou. V zadní stěně středového tunelu se nacházejí výdechy klimatizace pro cestující na zadních sedadlech.
Přední sedadla s elektrickým nastavením a pamětí pro dva uživatele mají na korejské poměry dobrou ergonomii. Samozřejmě nelze očekávat boční vedení, které se jaksi neslučuje s pojetím luxusního křižníku amerických dálnic. Vyloženě pochvalu si zaslouží opěrka hlavy za svou bezvadnou funkci i na delších cestách. Existuje tedy nějaká výhrada ke komfortu sezení na předních sedadlech? Snad jen to boční vedení nám na spletitějších silnicích chybělo.
Cestující na zadních sedadlech s užívají skutečného pohodlí. Prostorem vzadu Grandeur naprosto přebíjí evropské konkurenty a poráží i takové globální hráče jako Hondu Legend nebo Audi A6. Ergonomie zadních sedadel je pocitově někde na cestě mezi Amerikou a Evropou. Jak známo Američané moc pohodlné sedačky nedělají, zato Evropané jsou v tomto ohledu na špici.
Zavazadlový prostor má základní objem 523 litrů. Ty jsou dobře přístupné a Korejci si dali záležet i u čalounění. Výtku můžeme vznést jen k poněkud malému průchodu do kabiny při sklopení opěradel zadních sedadel. To je ale u prémiového sedanu, za který se Grandeur považuje, prkotina. Po odkrytí koberce při kontrole rezervy odhalujeme lakování vnitřních dílů karosérie pouze základní barvou. Pro klid motoristické duše uvádím, že k tomuto kroku dnes přistupují daleko renomovanější evropské automobilky.