Alfa Romeo 156 Sportwagon 2,4 JTD je na první pohled srdeční záležitost. Elegantní tvary karoserie stále nestárnou a avantgardní interiér, kde již stáří bylo trochu znát, se dočkal letos modernizace se zachováním všech individuálních rysů.
Sportwagon je opravdu dle svého názvu sportovní kombík. Jak je dobře známé, eleganci byl obětován úložný prostor, který nedosahuje kapacit konkurenčních modelů, ale v případě Alfy Romeo to jistě budete rádi tolerovat. Alfa Romeo je orientována především na prožitek z jízdy, je zaměřena na řidiče a jeho optimální pocit z řízení vozu. Tam, kde by jiní kladli na první místo pohodlí, klade Alfa Romeo kontrolu nad vozem. Tříramenný sportovní volant s tlustým věncem má poměrně tuhý posilovač, spojkový pedál jde také pěkně ztuha a řidič tak má vždy jasnou představu o jeho poloze. Tuhost zde není ale jako negativní vlastnost, je vyladěna tak, aby měl člověk z jízdy báječný pocit. Ačkoli 156 Sportwagon nepatří k nejkratším vozům, po zapadnutí do tvarovaných sedaček s výborným bočním vedením jsem si připadal jak v motokáře (v dobrém slova smyslu). Alfa Romeo není auto pro nudný přesun z místa A do místa B, hlavní charakteristikou je radost z jízdy, která vás nutí tolerovat i určité nedostatky. I když mají i zadní sedačky boční vedení, prostor je vzadu přece jen omezenější, dva dospělí se tam vejdou, pro delší cestování ve pěti cestujících je ale lepší jiné auto.
Dva motory v jednom autě
Ačkoli námi testovaná Alfa byla vybavena vznětovým motorem, nebyla by to Alfa, aby i ten neměl sportovní charakteristiku. Pětiválec 2,4 JTD má hlavní výhodu v dvojím režimu. Pokud plynový pedál necháte v klidu, je Alfa klidným rodinným vozem s nízkou spotřebou pod šest litrů. Když je ale potřeba, sešlápnutím plynu probudíte medvěda z klidného podřimování a odměnou je vám na vznětový motor skvělá akcelerace (byť až po překročení 2000 otáček, kdy sepne turbo) a také ryzí sportovní zvuk. Zrychlení z nuly na sto má tento motor za 9,5 sekundy, přičemž značnou část sebere právě ten nástup do vyšších otáček, který je charakteristický pro vznětové motory s přímým vstřikem, pak již to jde ráz na ráz. Zrychlování se zvolní u zhruba 160 km/h a pak pokračuje až k maximální rychlosti 205 km/h. Letos bude tento motor nadále upraven a zvedne se mu výkon ze 103 na 110 kW spolu s se zvýšením maximálky na 212 km/h. Pětiválec dává motoru kultivovanější charakteristiku, motor je tišší v klidném stavu a současně má velký točák (304 N.m u 2000 ot/min), když je potřeba zabrat. Při ostré jízdě dává na sebe motor upozorňuje, zvuk je ale díky pěti válcům pěkně naladěn. Ostatně poslechněte si jej sami, nahrál jsem pro vás zrychlení z nuly na 160 km/h, vy si jej můžete stáhnout v MP3 (500 kB). Hlasový komentář v záznamu je pronášen běžnou úrovní hlasitosti. Můžete slyšet, jak se při překročení 120 km/h začne ozývat aerodynamický hluk, který při 160 již poměrně naroste. 156 Sportwagon byl ale v zimním obutí, takže byl hluk o něco vyšší.
Dvě auta v jedné karosérii
Kombík Sportwagon mnohým připadá hezčí, než tradiční sedan. Zadní víko kufru se netradičně otevírá i s částí střechy a tak je přístup do zavazadlového prostoru dostatečný. Na kombík má Sportwagon sice vyšší nakládací hranu, ale toto auto opravdu není na vození stavebního materiálu na chalupu. Duch vysoké užitné hodnoty kombíku tu ale určitě zůstal. Pouzdro pro roletu zakrývající zavazadlový prostor obsahuje i síťovanou přepážku mezi zadními sedadly a zavazadlovým prostorem a při sklopení sedadel jde z auta úplně vyjmout, aby byl zavazadlový prostor ničím nepřerušován. V bočních kapsách jsou síťky na upevnění drobných předmětů. Pro síťky je v autě několik úchytných bodů, takže si můžete s jejich rozmístěním vyhrát. Zadní sedadla mají ve vyklápěcí středové opěrce i otvor pro přepravu lyží.
Kombík ale na pohled neslevuje ze sportovního vzhledu Alfy a tak si zachovává dravost na silnici. Agresivní maska s hluboko protaženým klínem mřížky chladiče a nasupené světlomety si stále sjednávají na silnici přirozený respekt a ani po čtyřech letech tento agresivní design nezevšedněl. Zadní dveře mají již tradičně zapuštěné otevírání do rohu okna a tak dávají pocit třídveřového vozu. Zadní partie opravdu řadí Sportwagon k nejkrásnějším kombíkům.
Kokpit tuneláře
Testovali jsme starší generaci vozu, tedy ještě před ohlášenou modernizací, nicméně základní charakteristiky zůstaly. Rychloměr a otáčkoměr v samostatných tunelech jsou tak hluboko utopené, že jsou trvale podsvětlené i bez zapnutých světlometů. Mezi hlavními ukazateli je stavový displej s indikací otevřených dveří V samostatných tunýlcích je pak i ukazatel stavu paliva, teploty a ručičkové hodiny. Standardem i automatická klimatizace s ovládacími prvky na ovladačích ventilace. Tunýlky mají jednu výhodu, kterou ocení především řidiči s nervózními spolujezdci a spolujezdkyněmi. Na ukazatele je totiž pořádně vidět jen z místa řidiče a spolujezdec tak nemůže příliš komentovat zobrazované údaje.
Přísný návrh desky, kde nic nevybočuje z kruhů a tunýlků stáhl nicméně některé ovladače na netradiční místa. Mlhová světa se tak spínají tlačítky vedle ruční brzdy a na tomto místě je i elektrické ovládání bočních zpětných zrcátek.
Letošní modernizace vylepšila tento koncept palubní desky a přiblížila se provedením novějšímu modelu 147. Koncept ukazatelů v samostatných tunelech se ale nemění.
Co do bezpečnosti si nelze stěžovat. Šest airbagů a koncept tvrdé skořápky okolo kabiny pro cestující poskytuje rozumnou míru bezpečí. V testech EuroNCAP není Alfa Romeo 156 zahrnuta, takže nelze tento vůz přímo hodnotit.
Vybráno srdcem
Alfa Romeo se vybírá především srdcem a teprve poté rozumem. Nepopírám, že za ty peníze (základ za 875 000) seženete lépe vybavené prostornější auto, takový vůz bude ale rozhodně nudnější než Alfa Romeo 156 Sportwagon. Varianta Sportwagon 2,4 JTD je tak pro ty, kterým v průběhu srdečního záchvatu ještě zafungoval rozum. Naftový motor poskytuje skvělé sportovní výkony a současně dokáže úsporně dopravit v klidu rodinu na dlouhé vzdálenosti. Kombík pak vyřeší problémy malým vstupním otvorem u sedanu a nijak nenaruší elegantní křivky karoserie.