Kapitoly článku:
Automobily jihokorejské provenience dnes rozhodně nelze podceňovat. Ačkoli se evropským zvyklostem přibližují jen pomalu, jejich technika začíná být velmi dospělá a příznivá pořizovací cena není již zdaleka jediným důvodem pro jejich koupi. Stále však platí: vyberte si evropské nebo japonské auto a zjistěte si jeho cenu. Pak běžte k některému dealerovi jihokorejských aut, který vám za stejné peníze nabídne auto minimálně o třídu větší a většinou i lépe vybavené.
Hyundai Accent poprvé představili v polovině devadesátých let, jeho modernizovaná verze se objevila na frankfurtském autosalonu v roce 1999. V rámci omlazení Accent narostl takřka do všech směrů, a to kupodivu včetně rozvoru náprav, jenž se zvětšil o 40 mm. Právě automobil z této generace prošel naším obvyklým testem ojetého vozu, byl v základní výbavě a s menším ze dvou nabízených čtyřválců.
Karosářská nabídka řady Accent byla velmi omezená a během výroby se měnila, na výběr jsou proto v podstatě pouze čtyřdvéřový sedan nebo tří- a pětidvéřový liftback. O jisté spolehlivosti, nízkých provozních nákladech a nenáročnosti svědčí obliba, které se Accenty těší u půjčoven automobilů po celé Evropě.
Základní specifikace testovaného vozu:
Cena: 149 000 Kč
Rok výroby: 2001
Najeto: 35 000 km
Výbava: servo, 2x airbag, centrální zamykání, př. mlhovky, tažné zařízení, zamykání zpátečky
Další záznamy: koupeno nové v ČR, první majitel, servisní knížka
Testovaný vůz
Testovaný Accent byl v podstatě v základním provedení, přesto skromnějšímu uživateli bude jistě vyhovovat. Ačkoli nebyl vybaven dokonce ani dnes již běžnými tónovanými skly, k dobru přišly již zmíněné přední mlhovky, centrální zamykání (fungovalo pouze od řidiče), dvojice airbagů nebo posilovač řízení. Užitnou hodnotu vozu zvyšovalo tažné zařízení, minimální riziko krádeže dále snižovala instalace zamykání zpátečky. Postrádal jsem však zejména elektrické ovládání alespoň předních oken či otáčkoměr, který je zvláště při seznamování se s každým vozem výhodou.
Kromě drobných oděrek na karosérii nejevil vůz známky výraznějšího opotřebení, stav jeho součástí napovídal, že údaje v servisní knížce lze považovat za relevantní. Na tachometru zkoušeného Accentu bylo asi 35 000 km, servisní knížka se záznamy dosud jediného majitele vykazovala celkem poctivé návštěvy autorizovaného servisu ke garančním prohlídkám. Příští prohlídka je sice předepsána až při 40 000 km, ale lhůta jednoho roku byla překročena, jelikož měla být provedena již v listopadu roku 2004. Přesto lze hodnotit stav vozu jako velmi dobrý.
Nemile překvapila jen spojka, která dokonce někdy jevila tendenci k prokluzování, to však nebude zřejmě vadou výrobní, ale padne na bedra řidičským dovednostem předchozího majitele. Kromě servisní knížky byly k vozu přiloženy také dva klíče od dveří a zapalování a další dva od zamykání zpátečky.
Design
Jeho liniím, kterým oproti první verzi přibyly ostřeji řezané rysy, nelze upřít jistou eleganci a připomínají větší a novější model Elantra. Zajímavým prvkem je průběžný prolis, sahající od předních blinkrů přes celé boky až k horní hraně zadních světel. Přídi dominují multifokální reflektory s blinkry integrovanými na jejich vnějších okrajích.
Světla mají čirou optiku, a třebaže je jejich jediná parabola společná potkávacím i dálkovým světlům, svítí intenzivně a rozvrstvení paprsků je optimální. Zkoušený vůz byl vybaven atypickou maskou chladiče s hustým žebrováním (součást příslušenství), v nárazníku naleznete účinné kulaté mlhovky. Ve spodní části nárazníku se nachází mohutný otvor pro přívod vzduchu k chladiči.
Velká zpětná zrcátka přispívají k dobrému výhledu z vozu, který je omezován pouze při pohledu vzad. Zrcátka nebyla ani v nejvyšší výbavě GLS lakována v barvě karosérie. Ochranné otěrové lišty chrání boky, nikoli však nárazníky. Zadní sdružená světla byla v roce 1999 rovněž nová, svými hranami korespondují s předními reflektory. Škoda jen, že se v nich nenašlo místo pro mlhovku, která tak byla v duchu korejských vozů té doby vyčleněna do zadního nárazníku. Spodní hrana zasahuje až k drobnému výřezu v zadním nárazníku.
Zdařilé pětipaprskové poklice působí kvalitním dojmem a úspěšně simulují hliníkové ráfky. Stěrače jsou v klidové poloze skloněny pod úrovní kapoty a řidiči nijak neomezují výhled. Třetí brzdové světlo na spodní hraně zadního okna je sice účinné, ale od skla má jistou mezeru, kterou se zevnitř nepěkně špiní. Na levém zadním blatníku se nachází archaická, manuálně ovládaná teleskopická anténa.
Interiér
Zvláště přední sedadla překvapila svojí tuhostí, délkou sedáků i opěradel a přiměřeným anatomickým tvarováním, nemusel by se za ně stydět ledasjaký vůz z vyšších tříd. Ačkoli nejsou (na rozdíl od lépe vybavených verzí) vybavena výškovou stavitelností, je jejich poloha pro pasažéry běžných postav optimální.
Na předních sedadlech je kupodivu dostatek prostoru ve všech směrech, dveřní výplně jsou v místech loktů výrazně vybrány. Vzhledem k dané kategorii příjemně překvapí odjišťování víak kufru a palivové nádrže z místa řidiče, jakož i vnitřní osvětlení, které má sice pouze jeden světelný zdroj uprostřed, ale aktivuje se i po otevření zadních dveří.
Na zadních sedadlech panují prostorové poměry o poznání stísněnější, a to ve všech směrech. Zvláště při obsazení třemi dospělými osobami není cestování na delší vzdálenosti ničím příjemným. Čtyřstupňový ventilátor topení a větrání není nijak účinný, navíc již v první poloze je dosti hlučný. Náběh topení jsem musel ohodnotit jako velmi pomalý. Naopak pochválit je třeba dobré dílenské zpracování interiéru, pazvuky při přejezdu nerovností se tak ozývají pouze z oblasti zadních opěradel a zavazadlového prostoru.
Palubní deska
Také interiér Accentu lze označit za střízlivě elegantní. Velmi nesourodě však vypadá kompozice materiálů jednotlivých dílů, jejich kvalita a barvy. Čalounění šedou látkou (jakoby postříkanou kapkami žluté barvy) působí trvanlivým dojmem, některé plasty vyhlížejí hodnotně, jiné již méně, ale nebude potíží udržovat je v čistotě. Přehledná a ergonomicky zdařile sestavená palubní deska má nadčasově zaoblené tvary, pouze její středová konzole přináší hrany.
V rámci faceliftu byla zcela přepracována, táhla ventilační soustavy nahradily praktické knoflíky. Zkoušený vůz byl vybaven jednodušším přístrojovým štítem bez otáčkoměru, s rychloměrem uprostřed a teploměrem chladicí kapaliny a palivoměrem po stranách. Pod analogovými přístroji se nachází pás s kontrolkami, kde nalezneme například signalizaci nedovřených dveří, ale postrádáme kontrolku zapnutých světel. Signalizace vyhřívání zadního okna a mlhovek jsou přitom přímo na tlačítkách na středové konzoli, tedy mimo zorné pole řidiče.
Vlevo od volantu najdeme praktickou výklopnou schránku a nad ní malý panel s regulací sklonu světlometů a ovladačem zadního stěrače s ostřikovačem (jeho nepraktické umístění je částečně vykoupeno přítomností cyklovače). Přední stěrače jsou vybaveny cyklovačem s nastavitelnými intervaly stírání. Tříramenný volant je výškově stavitelný, má však velký průměr a jeho věnec je tenký, ačkoli nad jeho příčkou je mírně zesílen a povrch zdrsněn. O základním provedení svědčila slepá a prakticky nevyužitelná „kaplička“ v horní části středové konzole, v níž byly u lépe vybavených verzí umístěny digitální hodiny.
Pod dvěma nezávisle ovládanými výdechy ventilační soustavy se nachází pás velkoplošných spínačů s varovným osvětlením v jejich středu, níže pak prostor pro autorádio. Tři jednoduché otočné ovladače ventilační soustavy jsou doplněny posuvným regulátorem vnitřní recirkulace vzduchu, pod kterým najdeme ještě výsuvný držák na dvě nádobky s nápoji. Před řadicí pákou vidíte na snímcích kromě další praktické přihrádky s protiskluzovým povrchem také popelník a zapalovač. Pod airbagem před spolujezdcem je další prostorná výklopná schránka.
Zavazadlový prostor
Víko zavazadlového prostoru sahá mezi zadními světly až do zadního nárazníku, nikoli však k rovině „kufru“, což ale nebývá u pětidvéřových vozů zvykem. Zavazadlový prostor Accentu je tedy poměrně hluboký a jeho šířka není výrazně omezena ani mezi podběhy kol. V horní části toho levého najdeme osvětlení, za ním pak plastový háček pro zavěšení lehčích tašek.
Boky zavazadelníku a vnitřní obklad pátých dveří jsou z jednoduchého plastu, který však není příliš odolný proti různým otěrům a vrypům. Zadní sedadla nebyla u zkoušeného vozu dělená. Zvětšit objem kufru lze sklopením opěradla na sedák (při troše šikovnosti i bez demontáže hlavových opěrek), ale vzniklá plocha není rovná. Při sklápění opěradla nebylo pamatováno na bezpečnostní pásy, které se díky tomu při manipulaci s opěradlem stále pletou pod ruce.
