Kapitoly článku:
Automobilky, které mají své kořeny v Koreji ,postupně přichází i do segmentu větších vozů. Hyundai Sonata, Kia Magentis a nyní i Daewoo, neboli Chevrolet nabízí sedan střední třídy.
Moderní proevropský design, solidní výbava, dobré zpracování a hlavně cena, která je výrazně nižší, než u evropských konkurentů. To jsou hlavní zbraně, kterými tyto automobilky útočí na zákazníky.
Chevrolet Epica z tohoto trendu nijak nevybočuje. Nabízí mírně konzervativní design, bohatou výbavu a rovnou dva šestiválce. Základní dvoulitrový a větší o objemu dva a půl litru. Oba tyto agregáty jsou poměrně jedinečné. Jedná se totiž o řadové šestiválce a na trhu je tak po německém BMW další vůz, který má tento typ motoru.
Exteriér
Sedany střední třídy jsou jakýmsi základem důstojnosti. Pokud má vůz reprezentovat bez větších rozměrů se prostě neobejde. A pokud se k tomu přidá i tmavá barva s kontrastními detaily, bývá o noblesu postaráno.
Chevrolet Epica v černé s chromovanými detaily zaujme již na první pohled. Mohutnost přídě a protažená záď. Moderní evropské tvary v podání korejské automobilky.
Epica je z korejské trojice Sonata, Magentis, Epica nejdelší. Měří 4 805 mm na délku, 1 810 mm na šířku a 1 450 mm na výšku. Rozvor je pak naopak nejmenší, měří rovných 2 700 mm. Svými rozměry se tak Chevrolet řad k mírnému nadprůměru dnešní střední třídy.
Mírná podobnost s bavorskými vozy není jen pod přední kapotou, ale také tvarování předních světlometů je trochu podobné pětkovému BMW. Světlomety jsou ovšem vybaveny pouze halogenovými výbojkami, xenony v nabídce nenajdete. Přední část vozu jinak působí velmi mohutně a to díky masivní přední masce a nárazníku.
Na opačné straně je však všechno jinak. Z poměrně svěžích tvarů se stávají klasicky korejské. Záď vozu jaksi se zbytkem nekoresponduje a působí zcela odlišným dojmem. Částečně za to může i zvednutý zavazadelník, větší zadní převis a větší světlá výška zadní části vozu.
Celkově působí Epica velmi uhlazeným dojmem s dávkou reprezentace a konzervativismu. S černou barvou výborně ladí chromované detaily a také barevné podání světlometů. Pokud bych si měl vybírat z korejské trojky, pak bych udělal jakýsi mix přední části Epicy, zadní části Sonaty a bočního profilu Magentisu.
Interiér
Výhodou korejských sedanů střední třídy je i v tom, že za velmi příznivé peníze získáte prvky, za které se u konkurence draze připlácí. Kvalitní materiály, kožené čalounění a zdařilá kombinace dekorativních prvků tvoří řidičovo útočiště.
Středový panel pak pojmul všechny potřebné ovládače. Rádio s CD přehrávačem a také ovládání klimatizace. Ta je u Epicy automatická, ale jednozónová. Všechny tlačítka jsou z poměrně kvalitního materiálu a žádná plastovost zde nehrozí. Navíc i umístění jednotlivých ovládačů je intuitivní a poměrně ergonomické.
A protože jsme testovali verzi s automatickou převodovkou, nesmí chybět i detail řadičky. Klasické programy a také možnost ručního řazení a to vše obklopeno v líbivé dekoraci.
Není to zvykem, ale začnu menší kritikou. Ať působí interiér Epicy jakkoli důstojně a luxusně, vše se dá zkazit malým detailem. Tím myslím autorádiem. Už při testu Avea jsem se pozastavil nad zeleným, digitálním podsvícením autorádia. Velmi slabý jas pak má za následek, že údaje jsou ve dne téměř nečitelné. Pokud jen trošku zasvítí sluníčko, můžete se rozloučit, že uvidíte jakýkoli údaj.
Inženýři Chevroletu navrhovali tuto část asi v noci, jinak by je něco takového nemohlo napadnout. Nejen, že je toto zcela nefunkční, ale navíc i výrazně kýčovité a laciné. Škoda.
Co ovšem potěší každého řidiče je digitální kompas. Místo si našel na centrálním displeji. Ukáže vám, kterým směrem se vydat. Škoda jen, že změna směru není plynulá, ale stupňovitá. Nejednou se tak stane, že výrazně změníte směr, ale pojedete pořád na jednu světovou stranu.
Centrální displej s ukazateli palubních údajů o spotřebě, teplotě a nastavení klimatizace je celkově malý a s velkou hustotou údajů. Orientace tak vždy chvíli zabere. Prostě méně je někdy více.
Když už jsme u toho podsvícení, nesmí chybět přístrojový panel. Ten je svým designem vcelku povedený, ovšem podsvícení je malou směsí různých odstínu. Vůči tmavému interiéru je to trochu podivné.
BMW najdete pod kapotou a Mercedes v interiéru. Pokud se podíváte blíže ke klikám předních dveří naleznete tam malé atrapy sedaček. Ty u Epicy neslouží, po vzoru Mercedesu, k nastavení sedačky, ale stiskem malého sedáku aktivujete vyhřívání přední sedačky.
Až na malý detail nelze sedačkám Epicy nic vytknout. Přední kožená křesla s dobrým bočním vedením jsou přesně jako zbytek vozu velmi komfortní. Solidní tvarování opěrky a na mou výšku dobrá délka sedáku napomáhá bezúnovanové jízdě.
Zadní sedačky jsou na tom trochu hůře. Opěradlo bych označil za standardní, ale sklon a délka sedáku byla vhodná tak pro cestující s výškou metr a půl. Kdokoli vyšší si pak bude stěžovat na mírný nekomfot hlavně v podobně bídné podpory nohou.
Zavazadelník
Sedany se často chlubí velkým objemem zavazadlového prostoru, jenže jeho využitelnost je velmi nízká. Epica nabídne 480 litrů, což není největší hodnota, ale je zcela dostačující. Převozu větších zavazadel bude stejně bránit malý otvor a navíc Epica nenabízí sklopná opěradla zadních sedaček.
Když k tomu připočtete podběhy, které zasahují do kufru opravdu znatelně, vyjde z toho, že na rozvážkovou službu se hodí více kombi.
Pouze dojezdová rezerva je pak schována pod podlahou zavazadnílku. U tak velkého vozu by se přeci jenom plnohodnotné kolo hodilo více. Ale budiž.
