Rumunská automobilka se z poněkud vysmívaného východoevropského podniku vyšvihla na pozici klenotu v rámci skupiny Renault, kterému se konkurence ne a ne dostat na kobylku. Zde je její příběh.
Zatím co Československo mělo v rámci východního bloku to štěstí, že samo vyvíjelo své vozy, v jiných zemích byla oblíbenou praxí výroba automobilů na bázi licence. Rumunsko v polovině šedesátých let v rámci úspory času spustilo proces výběru partnera k produkci vozu střední třídy s objemem motoru mezi 1,0 a 1,3 litru s ročním objemem výroby 40 až 50 tisíc kusů. K jednání byly přizvány západní automobilky, jejich modely Renault 10, Peugeot 204, Fiat 1100D, Alfa Romeo 1300 a Austin Mini prošly zkouškami. Na stranické úrovni pak došlo k rozhodnutí o licenční výrobě Renaultu, smlouva byla podepsána v září roku 1966.
Konkrétně mělo jít o model Renault 12, ten však v době po podpisu smlouvy stále procházel vývojem a jeho výroba měla začít až v druhé polovině roku 1969. Proto došlo k dohodě o produkci přechodného modelu do doby, než bude dvanáctka k dispozici. Nejprve mělo jít o Renault 16, nakonec však volba padla na model 8. Výstavba továrny ve městě Colibasi (dnes Mioveni) začala již v roce 1966, název Dacia je latinským označením území Dácie na rumunské půdě, které obývaly kmeny Dáků a Gentů.
Hotovo bylo za rok a půl, 1. července 1968 začaly zkoušky na 217 pracovních stanicích továrny a výroba modelu Dacia 1100 se rozběhla 20. srpna. První vůz dostal darem rumunský prezident Nicolae Ceausescu. Auta byla nejprve montována výhradně z dílů dovezených z Francie, později začaly přibývat i komponenty vyrobené v Rumunsku (pneumatiky, kola, chladiče, termostaty).
Pro zajímavost, ve stejné době už běžela výroba Bulgarrenaultu 8 (rovněž licenční R8) v Bulharském Plovdivu. Dacia 1100 byla vyráběna do roku 1972, dle různých zdrojů vzniklo 37 až 44 tisíc kusů. Kromě standardního provedení s motorem 1,1 o výkonu 37 kW vzniklo i omezené množství typu 1100S s dvěma páry předních světel a výkonnějším pohonem pro policii a závodní využití.
Výroba licenčního Renaultu 12 s označením Dacia 1300 začala v srpnu roku 1969. Na rozdíl od jedenáctistovky měla moderní koncepci s pohonem předních kol a údajně se představila o několik dní dříve než originál. Poháněna byla motorem z rodiny Cléon-Fonte, používaným u Renaultu od roku 1962. Měl objem 1,3 litru a výkon 39,7 kW, blok byl ocelový a hlava z hliníkové slitiny, osazován byl karburátory Solex EISA 32, Carfil 32 IRM-Weber nebo Carfil 32 IRMA. Vůz o hmotnosti necelé tuny s ním zrychlil na 100 km/h za 16,5 sekundy a rozjet se uměl na 140 km/h.
V roce 1970 byly k dispozici tři výbavové linie: Standard, Lux a Lux Super 1301, určený pro potentáty a státní složky. Tato vrcholná varianta měla například rádio, dvouokruhové brzdy, vnější zpětná zrcátka, vnitřní zpětné zrcátko s noční polohou, clonu se zrcátkem u spolujezdce, elektrický zapalovač nebo osvětlenou odkládací schránku. V roce 1973 začala výroba kombi Dacia 1300 Break a pickup Dacia 1302 s nosností půl tuny následoval v roce 1975.
Výrobní licence od Renaultu vypršela v roce 1978, v roce následujícím se představil vylepšený model 1310. Ten dostal odlišnou čelní masku s čtyřmi kulatými světlomety, výraznější nárazníky se zabudovanými blinkry, u některých verzí vnější zpětná zrcátka a jiná zadní světla. Uvnitř se (nejen) rumunský motorista mohl těšit na rádio, hlavové opěrky a pro pasažéry vzadu bylo k dispozici o 8 centimetrů více prostoru. Z hlediska techniky došlo k zvýšení kompresního poměru motoru z 8,5:1 na 9:1, což zvýšilo výkon na 41 kW, dále vůz dostal termostatem spínanou saharu a celkově více než padesátku dalších zlepšení.
Počátkem osmdesátých let také vzniklo omezené množství modelu Dacia 2000, což byl licenční Renault 20. Vůz byl určen pro funkcionáře a tajnou policii, poháněn byl dvoulitrovým čtyřválcem o výkonu 80 kW. V roce 1983 prochází řada 1310 faceliftem, objevuje se také model 1410 Sport, tedy kupé s rozvorem kratším o 20 centimetrů a o 135 mm nižší střechou. Poháněn byl motorem o objemu 1,4 litru s výkonem 48 kW. V téže době je vůz ARO 10 ve Spojeném království prodáván jako Dacia Duster. V roce 1987 se objevuje hatchback Dacia 1320 s moderně pojatou palubní deskou a hranatými předními světly, jehož úkolem bylo konkurovat vozům typu Lady Samara nebo Škody Favorit. Roku 1991 se pak změnil v model 1325 Liberta, vyráběn byl pět let.
Vůbec prvním od podlahy až po střechu v Rumunsku navrženým modelem se stala Dacia Nova z roku 1995. Tříprostorový sedan s motorem vpředu a pohonem předních kol byl ve vývoji již v osmdesátých letech, když přišel na trh, vypadal proto vcelku zastarale. Tak dostal facelift hned v druhém roce výroby. Pozdější vylepšení z roku 2000 dostalo název SupeRNova, bylo prvním vozem po akvizici Dacie Renaultem v roce 1999. Poháněno bylo již reaultím motorem E7J o objemu 1,4 litru s 55 kW. Nicméně řada 1310 se stále vyráběla – až do roku 2004! Pickupy, které měly původ v Renaultu 12, vznikaly dokonce až do roku 2006.
Odkaz řady 1300/1310 převzal v roce 2004 první Logan, následovaný Loganem MCV, Sanderem a v roce 2009 Dusterem. Na těchto objemových modelech a technice Renaultu automobilka vyrostla do podoby výrobce aut pro pragmatického motoristu, který nepotřebuje okázalost, ale ocení odolnost a spolehlivou techniku.
Jednotlivé vozy se vyráběly a vyrábí po celém světě, od Rumunska přes Indii a Brazílii až po Rusko nebo Jihoafrickou republiku. Zatím poslední kapitolou v příběhu značky je elektromobil Spring – opět jednoduchý, opět dostupný a fungující. Kdo viděl v současné době Dacie 1310, prohánějící se třeba po bahnitých cestách v Západních Karpatech, určitě uzná, že se recept automobilky za všechna ta léta vlastně vůbec nezměnil.
[********************]
