Nová Dacia Bigster je ještě lepší, než jsem si myslel. Má výbavu, kterou nedostaly ani Renaulty

Svět se mění a automobilka Dacia s ním. Nějak tak by se dal ve zkratce shrnout postupný přerod automobilky, která dříve platila hlavně za producenta cenově dostupných aut, jejichž hlavní subjektivní i objektivní nedostatky pramenily právě z nižších nákladů na vývoj, výrobu a podobně. Postupem času se začaly z nabídky vytrácet očesané verze za „cenu od“ a Dacia se naplno vrhla na cestu dobrodružně založené automobilky, jejíž důmyslná řešení mnohdy překvapí i znalé automobilisty.

S tím souvisí i fakt, že Dacia nemá příliš velkou motivaci cenově se podbízet. I když ceny nových vozů drží v porovnání s evropskou konkurencí na rozumných hladinách, doby, kdy stál duster hluboko pod 300 tisíc, jsou dávno pryč. Ten dnešní se nevejde ani pod 400 tisíc, ale už vzhledem k současným nárokům na drahé bezpečnostní prvky nelze duster z roku 2018 s tím současným bez uvedení kontextu tak snadno porovnávat.

Z tohoto pohledu je cena vlajkové lodi Dacia Bigster v pořádku. V základu stojí 549.000 Kč a je tak historicky první sériově vyráběnou Dacií, která nejde pod půl milionu korun. Těch „poprvé“ je tady ale daleko více: třeba přítomnost 19palcových kol, elektricky otevíraného víka kufru, elektricky ovládaného panoramatického střešního okna a sedadla řidiče (s výjimkou posuvu vpřed a vzad) či automatické dvouzónové klimatizace. A tu nemá (a ani nemůže mít!) ani Renault Arkana se základní cenou skoro 660 tisíc korun!

Novou Dacii Bigster jsem si minulý týden vyzkoušel v nádherném prostředí Šumavy a byl to test, jak se patří. Z Prahy 160 km po vlastní ose ještě kus za Sušici, odkud jsme vyrazili poznávat známá i neznámá místa národního parku. Osobně znám Šumavu spíše z pohledu nadšeného běžce a účastníka tradičního štafetového závodu podél toku Vltavy. Už na začátku mi proto bylo jasné, že Dacia Bigster a Šumava půjdou k sobě.

Seznamování a dálnice

Seznamování tak dlouhou fází nebylo. V dnešní době by mě spíše překvapilo, kdyby se víko kufru neotevíralo elektricky. Kufr bigsteru je velký (667 litrů dle VDA), dobře přístupný a navzdory názvu vůz jako takový vlastně není až tak velký. S délkou necelých 4,6 metru je o zhruba čtvrt metru delší než duster, s nímž sdílí techniku. Jde tedy o plnohodnotné SUV-C, nebo chcete-li kompaktní SUV.

Ani interiér není až takovým překvapením. Displej před řidičem je přehledný a ovládání je stejné jako obvykle, takže se hned zorientují řidiči Dacií i Renaultů. Infotainment s hezkým prostředím má vestavěné mapy Here a zrcadlení telefonu Apple CarPlay a Android Auto zvládá bezdrátově. Zůstal také malý panel klimatizace a nejdůležitější tlačítka - vyhřívání sedadel a volantu - jsou vytažena hned nad něj do digitálního prostředí infotainmentu. Zkrátka a dobře je to zajímavá kombinace klasiky a moderny.

Dacia Bigster má české ceny. Jsou nižší, než jsme předpokládali. Nechybí ani verze, která jezdí skoro zadarmo

Richard Herbich

Český trh

Dacia Bigster nemá klasickou parkovací brzdu (a to stojí na platformě CMF-B jako Dacia Sandero), a protože jsem zvolil úplně nový hybridní pohon vycházející z atmosférické jedna-osmičky, odpadla mi starost o řazení. Po dlouhé době jsem tak zažil ovládání vozu Dacia jenom pravou nohou, což se mi v minulosti naskytlo jedinkrát – během testu minulého dusteru s převodovkou EDC. Tu nový duster ani bigster nemají, protože v hybridních verzích spoléhají na multimódovou automatickou převodovku se čtyřmi kvalty pro spalovací a dvěma kvalty pro elektrický motor.

Zatímco pohon hybridního dusteru vychází z jedna-šestky, bigster dostal jako vůbec první vůz skupiny Renault přímovstřikovou jedna-osmičku (časem se dostane i do dalších vozů). Výkon činí 115 kW (156 koní) a točivý moment je 172 N.m. Akumulátor má kapacitu 1,4 kWh a jeho smyslem je umožňovat autu bezemisní jízdu tam, kde to dává smysl – typicky ve městě, kde by měl být Duster schopen jezdit na elektřinu až 80 procent času.

Nikdo vám neřekne, kolik kilometrů bigster ujede na elektřinu, protože baterie se neustále vybíjí (jízdou) a dobíjí (rekuperací). Pořád se s ní něco děje – a to je dobře. Ovšem bez ohledu na to, v jakém stádiu nabití se zrovna baterie nachází, je lepší s plynem zacházet spíše citlivěji, což uživatelé starší hybridní jedna-šestky dobře vědí. Má to být alternativa naftového motoru s (pro vozy Dacia) přidanou hodnotou v podobě automatického řazení a průměrnou spotřebou 5 l/100 km. Tak se na to podíváme, jestli to vychází.

Z Prahy jsem vyrazil po D5 a příliš se nehnal. Jednak mi chvíli trvalo, než jsem si našel správnou pozici k řízení, protože nastavení sklonu sedáku pořád chybí, a ve vyšších rychlostech do kabiny proniká více hluku od odvalujících se zimních pneumatik a svist kolem vnějších zpětných zrcátek a předních sloupků. Je to takový přirozený omezovač rychlosti – ovšem nepředstavujte si to nějak drasticky. Na hranici rychlostních limitů jsem se na dálnici dostal na 5,7 l/100 km, což mi přijde naprosto přijatelné.

Nová Dacia Bigster konečně oficiálně! Tohle nemá obdoby, nabušená je výbava i nabídka motorů

Vladimír Kadera

Premiéry

Po osmdesáti dálničních kilometrech sjíždím u Starého Plzence na Přeštice a nastal čas zase „trochu“ řídit. Bigster není žádný trakař a na 18palcových kolech příjemně komfortní. Navíc když netlačíte na pilu, hybridní jedna-osmička hraje na komfortní notu a přepínání mezi elektrickým a spalovacím režimem příliš nepoznáte. A ještě k tomu přidejte spotřebu rychle klesající dolů. Dostávám se někam na 5,2 l/100 km – a to se ani nesnažím. 

Na druhou stranu tady nemáte moc velkou páku na to, jak šetřit. Je tu ekonomický režim, který pohon docela otupí, a na voliči automatu si lze nastavit rekuperační režim B, který dost šetří provozní brzdy. Nic víc ale v rukávu nemáte – snad jenom vlastní předvídavost. Pod volantem nejsou páčky pro řazení nebo alespoň nastavení míry rekuperace energie. Bigster je tedy skutečně autem, v němž pouze šlapete na pedály a točíte volantem. Což byl ostatně scénář dalšího průběhu našeho šumavského putování.

Dacia Bigster, les a filmová místa

Přejezdem z Prahy do místa ubytování nedaleko Sušice to totiž nekončilo. Šumava je totiž protkána desítkami kilometrů krásných klikatých silnic, na kterých mimo sezónu potkáte nanejvýš pár místních. Lyžařské areály mají zavřeno, na krajnicích cest jsou pořád nánosy posypového materiálu, všude je klid, ticho a voňavo. Hybridní auto je pro tyto účely ideální, protože průjezdy obcemi zvládnete na elektřinu. 

Máte-li čas, vyrazte na Kvildu objevovat místa dobrodružství Vaška Straky, hrdiny filmů Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. A nezapomeňte se zastavit v místní pekárně pro asi ten nejlepší borůvkový koláč, jaký jsem kdy jedl. 

Zastavíte-li se v obci Srní v místním konzumu, ocitnete se v seriálu Policie Modrava, a v nedalekých Kašperských Horách si můžete (přinejmenším zvenku) prohlédnout seriálovou policejní služebnu. A minout byste neměli ani hrad Kašperk, kam jsem se díky české Dacii vydal na prohlídku před dvěma lety – a pak mohl za odměnu přespat v joggeru se spací vestavbou.

Základní Dacii Duster v Česku asi jen tak nepotkáte. Nejvyšší verze táhnou, hybrid moc neoslovil

Vladimír Kadera

Český trh

Zkrátka a dobře – na Šumavě je krásně pro běžce i motoristy a já už spřádám plány, jak si najít čas a během týdne vyrazit ze Sušice na Kvildu a zase zpátky na gravelu, na který se mi letos zatím spíš jen práší. A tím spíš v Dacii Bigster, do níž se kolo v pohodě vejde. Má vnitřní materiály uzpůsobené outdooru a když na to přijde, dá se v ní také přespat (mimochodem, i pro bigster bude dostupná spací vestavba). A má i chytrá řešení, jako třeba sklopnou lampičku na vnitřní straně víka kufru, abyste v noci viděli pod nohy.

Z řidičského hlediska to požitek nebude, protože je bigster v podstatě klasická Dacia s dlouhým rozvorem na „malé“ platformě, což znamená, že zadní kola spíš „táhne“ za sebou a ostřejší oblouky musíte oproti předpokládanému natočení volantu trochu „dotočit“. Třeba to u čtyřkolky bude jinak (ostatně mělo by, když se zadní kola aktivně zapojují do přenosu hnacích sil), ale s tou jsem se zatím nesvezl.

Pro mě je důležité, že bigster skvěle funguje jako parťák pro každý den a je uzpůsobený k pobytu „v divočině“. Má omyvatelné potahy (pravda, v létě v nich asi bude trochu „vlhko“), tvrdé plasty jednoduchých tvarů, které snadno otřete mokrým hadrem, a celkově působí docela bytelně.

TEST Dacia Duster TCe 130 4×4: Nejočekávanější auto roku budí větší dojem než BMW M4

Richard Herbich

Testy

Neříkám, že bych osobně šel zrovna do hybridu, protože mám rád čtyřkolky a s tou je (zatím) dostupná pouze mild-hybridní tříválcová varianta s výkonem 130 koní a manuální převodovkou. Zas tak moc na automatu netrvám. Hybrid má vlastní hlavu a nemáte moc možností mu do jízdy zasahovat, ale zdá se, že mu to vychází, protože ani v šumavských kopcích jsem se se spotřebou nakonec nedostal přes 6,5 l/100 km.

Můžete se zlobit, že už to není Dacia za tři sta tisíc, ale v hezké výbavě za 600+, v dané třídě se však pořád jedná o skvělou nabídku. A osobně si myslím, že si Dacia svůj záměr obhájí – už to dávno není low-cost, ale povedený outdoor.