Ještě před příchodem páté, novodobé generace Toyoty Supra se podívejme na její předchůdce.
Toyota Supra se stala legendou. A jakoby k tomu pomohla digitalizace. Hry jako Gran Turismo či film Rychle a Zběsile proslavily především čtvrtou generaci. Na trh brzy přijde generace pátá. O té se mluví už roky a Japonci s postupným odhalování nekonečně napínají. Naposledy na autosalonu v Ženevě, kde předvedli koncept závodní verze novinky. Té ovšem předcházela rovnou čtveřice předchůdců.
Skromné začátky
Jméno Supra bylo původně jen dodatkem k modelové řadě Celica. Konkrétně pro exportní verze posíleného a prodlouženého modelu Celica XX. Měl šestiválcový motor, kvůli němuž se musela příď oproti modelu Celica prodloužit. Disponoval objemem dvou litrů a výkonem 125 koní při 6000 ot./min. Varianta o objemu 2,6 litru pak výkonem 140 koni při 5400 ot./min.
Zákazníci mohli volit mezi pětistupňovou manuální převodovkou nebo čtyřrychlostním automatem. Oba dodávané modely Supry se lišily také konstrukcí podvozku, kdy MA45 měla tuhou zadní nápravu série T z Celicy a MA46 zadní čtyřprvkovou nápravu série F z větších modelů Toyoty. Standardně se oba typy dodávaly s kotoučovými brzdami na všech kolech, vinutými pružinami a přední nápravou typu MacPherson. Výbava zahrnovala i elektrické stahování oken, dálkové zamykání či tempomat.
Poprvé s mrkačkami
Běžný model Celica byl vždy o jednu generaci napřed a tak s třetím vydáním přišla i druhá Supra. Designově se výrazně lišila především díky vysouvacím světlometům vpředu. Na trhu vydržela od roku 1981 pět let. V Japonsku stejný vůz nadále pokračoval v prostém označení XX. Z vnějších rozměrů se zvětšila především šířka vozu (z 1651 na 1720 mm), takže Toyota Supra již opustila kategorii kompaktů.
V Japonsku se auto označované jako GA61 nabízelo s dvoulitrovým motorem o výkonu 125 koní nebo 2,8 až se 170 koni. Nabídka byla rozšířena o dvoulitr s turbodmychadlem, který nabídl 145 koní. Součástí byl balíček Performance nebo Luxury. Na mnoha trzích se automobil dočkal katalyzátoru.
Nový model se poprvé dostal na vybrané evropské trhy, mimo jiné do Německa, Švýcarska, Švédska a Velké Británie, nicméně nesetkal se s příliš výrazným zájmem. V USA však jeho popularita nadále rostla. Na vývoji nového nezávislého zavěšení typu McPherson se stabilizátorem se podílel Lotus, a do výroby se toto řešení dostalo od roku 1984. Značně se tak zlepšily jízdní vlastnosti auta, které se mohlo rozjet rychlostí až 210 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlilo za 8,8 sekundy.
Na americkém trhu opět nechybělo bohaté vybavení. Výbava zahrnovala hliníkové disky, automatickou klimatizaci, elektricky ovládaná okna a zrcátka. Volitelné varianty představoval mimo jiné kokpit s elektronickým displejem, kožené čalounění, prvotřídní audiosystém o výkonu 105 W a sportovní sedadla s pneumatickou regulací. V osmdesátých letech Toyota zavedla rovněž v Japonsku dostupný navigační systém Navicom.
Už samostatně
6. února 1986 přišla na svět první samostatná Supra. Pokud do rodokmenu budeme řadit i předchůdce, jedná se o třetí evoluci. Platformu měl společnou s modelem Corona prodávaným v Japonsku. V nabídce se objevila
skládací střecha typu targa pod názvem Sport Roof. Novinku představoval přeplňovaný třílitrový motor o výkonu 200 koní s elektronicky ovládaným vstřikováním, dvěma vačkovými hřídeli a čtyřmi ventily na každém ze šesti válců. Od roku 1987 přibyla ještě jeho silnější varianta s turbodmychadlem a výkonem 230-235 koní.
Vůz dosahoval rychlosti 232 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h zvládl za pouhých 6,2 sekundy. V Japonsku se z daňových důvodů nabízelo i auto s dvoulitrovou pohonnou jednotkou o výkonu 185 nebo 210 koní a unikátní varianta 2,5 GT Twin Turbo (2,5/280 koní).
Třetí Supra s kódovým označením MA70 se vyznačovala inovativním zavěšením se systémem elektronické regulace Toyota Electronic Modulated Suspension (TEMS) a na řadě trhů také systémem ABS. Již v prvním roce se prodalo více než 33 tisíc kusů, z čehož se více než 60 % dostalo do USA. Aby automobil získal homologaci FIA ve skupině A (závody turistických automobilů), bylo v létě 1988 vyrobeno 500 kusů limitované série Turbo-A, výhradně v černé barvě. Auta s motorem o výkonu 270 koní měla jiný spojler a další průduchy pro vstup vzduchu.
Hvězda konzolí a tuningu
Čtvrtá generace je nejspíš ta nejznámější. Karoserie je kratší, avšak širší než doposud - má 4,52 m na délku. Základní třílitr vyvinul 225 koní, pozornost však přitahovala zejména Supra Twin Turbo s 330 koňskými silami pod kapotou. Na počátku 90. let se jednalo o jedno z nejsilnějších sériově vyráběných aut, jaká se v USA dala koupit. Vůz ve své top verzi dosahoval rychlosti 262 km/h a na 100 km/h zrychlil již za 5,1 sekundy.
Součástí výbavy byly dva airbagy, ABS, elektronicky řízená klimatizace, elektrický balíček či kožené čalounění. Na kovaná kola z lehkých slitin se obouvaly pneumatiky 255/40ZR17. Tato Supra vážila 1585 kg a byla v podstatě dvousedadlovým vozem, protože místo na zadních sedadlech bylo spíše symbolické. Šestistupňový manuál doplňoval i automat.
Čtvrtá Supra se díky poctivé konstrukci a sériovému přeplňování stala vděčnou "obětí" tuningu. Bez problémů bylo možné dosáhnout výkonu až 650 koní, s nižší životností i více. Především tato skutečnost auto proslavila ve filmové sérii Rychle a zběsile, nebo v počítačových a konzolových hrách typu prvního Gran Turisma nebo několika dílů Need for Speed.