Čtyři celebrity značky Volvo oslaví významná jubilea

Rok 2004 je pro společnost Volvo Car Corporation skutečně jubilejní. Dva modely Volvo oslaví šedesáté narozeniny, jednomu z nich bude padesát a čtvrtý oslaví třicet let provozu na silnicích celého světa!
Čtyři celebrity značky Volvo oslaví významná jubilea

Mezi tyto čtyři modely patří první poválečné vozy Volvo PV60 a PV444, plastový sportovní vůz Sport a nezpochybnitelný symbol sedmdesátých a osmdesátých let – všemi oblíbené Volvo 240.

Modely ze stejné rodiny, oslavující taková významná výročí, byly zřídkakdy tak odlišné povahy – těžká a konzervativní PV60, uhlazená a na budoucnost orientovaná PV444, otevřený dvousedadlový model Sport, pro jehož výrobu byl použit i zcela nový materiál – plast, a automobil, který téměř po dvacet let tvořil významné procento tržeb společnosti Volvo Cars – bestseller v podobě řady 240.

Rádi bychom se připojili ke gratulantům a prezentovali na tomto místě krátké životopisy těchto modelů.

1944 – dobré zprávy v těžké době

V pátek 1. září 1944 byla v Královské tenisové hale ve Stockholmu otevřena velká výstava vozů Volvo. Stále ještě zuřila druhá světová válka a na výstavě se přirozeně silně podepsala globální nejistota. Nicméně, tato výstava také znamenala jiskru naděje v jasnější budoucnost. Na této výstavě byly poprvé představeny dva zcela nové automobily.

V průběhu třicátých let se automobilová výroba Volva soustředila výhradně na šestiválcové modely. Většina z těchto sérií zahrnovala takzvané vozy TR, což byla zkratka pro vozy taxi a značka Volvo se stala mezi švédskými taxikáři dobře známou a populární. V té době byly taxíky poměrně velké a často měly sedm nebo osm sedadel. Mnoho aerodynamicky tvarovaných modelů PV53 a PV56 bylo vyrobeno také v průběhu války.

PV60 – Americký vůz ve švédském podání

V letech 1938 a 1939 technici společnosti Volvo pracovali na automobilu, který by co do velikosti zapadl mezi PV53/56 a řadu vozů taxi PV800. V srpnu 1939 již byly práce na novém vozu tak daleko, že bylo rozhodnuto o jeho uvedení na trh pod označením PV60, a to jak ve dvoudveřovém, tak ve čtyřdveřovém provedení. Uvedení na trh bylo naplánováno na 5. únor 1940.

V důsledku vypuknutí války v září 1939 však prakticky každá švédská firma musela změnit své plány. Pokud se týkalo společnosti Volvo, byla výroba civilních vozidel téměř zastavena, zato prudce vzrostly objednávky od švédských ozbrojených sil.

Situace v Evropě po několik let vypadala skutečně hrozivě, což však nezabránilo tomu, aby řada techniků ve Volvu pracovala na komerční budoucnosti. Tato práce měla v určený čas přinést zaslouženou odměnu.

Prototyp nového vozu - PV60 – absolvoval zkušební jízdy již v září 1939 a v letech 1942/43 byly vyrobeny další čtyři prototypy. Tyto vozy byly jednoznačně inspirovány designem amerických vozů a na rozdíl od konečné verze měly tyto čtyři prototypy zadní dveře zavěšené na zadní straně. První nákresy a modely do velké míry připomínaly tehdejší modely značek Mercury a Lincoln, avšak po nějaké době se dominantními rysy staly charakteristické prvky značky GM, a to do té míry, že zadní světla sériových vozidel byly shodné se světly, které v letech 1938 a 1939 používaly značky Oldsmobile a Chevrolet!
Příď Volva PV60 byla víceméně kopií vozu Pontiac z roku 1939 a malý štítek ve středu nárazníku nesl emblém Volvo. Podobný štítek bylo možné nalézt i na vozech Pontiac, avšak u těchto vozů se zde nacházela hlava indiána, symbolu této značky.

Americký vliv byl zřejmý také na jiných místech. Hlavní brzdový válec byl stejného typu jako u vozu Studebaker a totéž platilo i pro třístupňovou převodovku s rychloběhem a s automatickým připojením i odpojením. Dokonce i v tomto raném období různí výrobci používali celou řadu dodavatelů.
Jedním ze zajímavých moderních prvků bylo řešení převodu sloupku řízení, které bylo rovněž jednoznačně ovlivněno americkou konstrukcí.

Model PV60 byl vyvíjen společně s malým lidovým vozidlem. V důsledku toho měly oba modely společnou celou řadu prvků, například vnější i vnitřní kliky dveří nebo osvětlený držák registrační značky na víku zavazadlového prostoru.

Robustní konstrukce

V době svého uvedení na trh bylo Volvo PV60 dobře propracovaný, ale ne příliš moderní automobil. Pod impozantní kapotou se nacházel starý, odolný a oblíbený šestiválec Volvo se stojatými ventily, jehož výroba byla zahájena již ve třicátých letech a který postupně nabýval na velikosti. Jeho zdvihový objem byl 3,67 l a výkon 90 koní.

Moderní systém nezávislého zavěšení předních kol kontrastoval se zadní tuhou hnací nápravou s listovými péry. Výsledkem tohoto řešení však byl prostorný automobil nabízející vynikající komfort na dlouhých cestách.

Dodávky modelu PV60 byly zahájeny v roce 1946 a do roku 1950, kdy byla výroba tohoto vozu zastavena, bylo vyrobeno celkem 3 006 vozů PV60.

PV444 – první malý automobil značky Volvo

Přes omezený objem výroby ve třicátých letech začala značka Volvo získávat zájem veřejnosti, a to i přes skutečnost, že její modelový program nikdy neobsahoval lidový vůz. Myšlenka malého vozu byla ve společnosti Volvo diskutována již předtím, avšak konstrukce a výroba nákladních vozů a taxi ve třicátých letech spotřebovávala veškerý čas i zdroje společnosti. Během prvních několika let druhé světové války lidé ve Volvu často hovořili o výrobě malého automobilu a v roce 1943 byly zahájeny práce na základech vozu, který se měl stát vozem Volvo pro dobu míru. Velká iniciativa v této době pocházela zejména od Helmera Petterssona, který v minulosti pracoval pro amerického výrobce motocyklů Excelsior a který se v prvních letech války osvědčil jako nadaný konstruktér pohonných jednotek na generátorový plyn.

Od založení společnosti v roce 1927 byly automobily Volvo vyráběny podle americké filozofie: tradiční, přímočará konstrukce s použitím kvalitních materiálů, velké rozměry a dobrá životnost. Cílem konstruktérů bylo vytvořit malý automobil podle těchto měřítek.

Byla zde však jedna důležitá výjimka. Namísto odděleného rámu a karosérie měl nový vůz jednodílnou (samonosnou) konstrukci. Tato konstrukce nebyla zcela nová a aby bylo možné tuto metodu prozkoumat podrobněji, zakoupilo Volvo německý Hanomag 1.3, který byl konstruován stejným způsobem.

Netrvalo dlouho a do projektu se zapojilo na 40 konstruktérů. Nejen že se jednalo o zcela nové Volvo co do velikosti, ale objevily se také náznaky lepší budoucnosti. Během zimy 1943/44 práce pokračovaly vysokou rychlostí a v průběhu jara nastal čas na výrobu dřevěného modelu skutečné velikosti. Model byl lakován černou barvou a stříbrná „okna“ byla namalovaná zvenčí, neboť o interiéru se zatím nedalo hovořit. V březnu byl model dokončen a předložen oběma zakladatelům společnosti Volvo. Po několika prohlídkách dřevěného modelu bylo rozhodnuto: automobil se bude vyrábět!

Toto rozhodnutí vytvořilo základ pro celou budoucnosti značky Volvo jako výrobce osobních automobilů.

Nefunkční prototyp prodal tisíce automobilů!

Na konci léta roku 1944 byl dokončen první skutečný prototyp. Fakt, že se s ním nedalo jezdit, nebyl v tomto okamžiku důležitý. Důležité bylo, že tento automobil byl připraven k představení na výstavě značky Volvo, která byla zahájena 1. září 1944.

V první den výstavy již bylo jasné, že Volvo PV444 je malý automobil, na který celé Švédsko čekalo. I když mnoho návštěvníků se zajímalo o velké Volvo PV60, které si každý z nich chtěl prohlédnout a dotknout se ho, zástupy diváků doslova bojovaly o to, aby se dostali blíže k malému černému automobilu se zaoblenou zádí.

PV444 byl automobil, který vzal u srdce všech 148 437 návštěvníků výstavy. Ani Volvo, ani kdokoliv jiný nemohl říci, kdy budou první vozy k dispozici. Nicméně, zakrátko po skončení výstavy byly zahájeny provozní zkoušky nového, tentokrát již funkčního prototypu.

Na jaře roku 1945 si žádný z potenciálních zákazníků stále nemohl PV444 vyzkoušet, přesto již bylo podepsáno přibližně 2 500 závazných objednávek. To nad všechny pochybnosti ukázalo, že plánovaných 8 000 vozidel se podaří prodat. Oba zakladatelé neváhali uvést vůz do výroby a byli také poměrně odvážní, pokud se týče naplánovaného počtu vyrobených vozidel. Za téměř 20 let, po které se PV444 a 544 vyráběly, bylo vyrobeno celkem 440 000 vozidel a na této hodnotě je možné doložit, jak snadné je učinit chybné kalkulace!

Model PV444 byl vybaven čtyřválcovým motorem zcela nové konstrukce – prvním motorem Volvo pro osobní automobil s rozvodem OHV. Zdvihový objem tohoto motoru byl 1,414 litru a jeho původní výkon 40 koní byl později zvýšen na 44.

Mohlo by se zdát samozřejmostí, že motor poháněl zadní kola, avšak této konstrukci ve skutečnosti předcházely obsáhlé diskuse. Je pravda, že několik techniků prosazovalo pohon předních kol, neboť si byli vědomi, že nejúspěšnější malé automobily třicátých let – DKW a Adler, měly rovněž pohon předních kol. Jeden ze zakladatelů Volva, Gustaf Larson, však rozhodl, že „nový vůz“ bude mít v této oblasti konvenční konstrukci, přičemž jedním z důvodů byl fakt, že Volvo by jinak muselo vyrábět více dílů než obvykle. Od založení značky v roce 1927 bylo jedním ze základních principů nakupovat co největší množství dílů od dodavatelů. Tyto díly také měly obsahovat relativně málo součástí, jinými slovy, jejich konstrukce měla být jednoduchá.

Systémy zavěšení kol byly poměrně moderní. Vpředu byl vůz vybaven nezávislým zavěšením, zatímco vzadu byla hnaná náprava s podpěrnými rameny a se silnými vinutými pružinami.

Z osmi tisíc se stalo téměř půl milionu

V jistém okamžiku roku 1945 bylo rozhodnuto, že počet vyrobených vozů bude zvýšen na 12 000. Zajímavé bylo, že v době, kdy první automobil dne 3. února 1947 absolvoval homologační zkoušky, již bylo z tohoto celkového počtu prodáno 10 181 vozů. Hodnota 12 000 byla poslední plánovaný údaj – bylo zřejmé, že Volvo se nachází na dobré cestě a po roce 1947 se objem výroby řídil výhradně poptávkou.

Po řadě drobných a po několika rozsáhlých modifikacích výroba Volva PV444 pokračovala až do roku 1958. 25. srpna tohoto roku byl představen model PV544, což byla výrazně modernizovaná verze PV. Tento vůz měl jednodílné čelní sklo a větší zadní svítilny, avšak vztah s jeho předchůdcem byl každému zcela jasný. V říjnu roku 1965 byl vyroben poslední vůz PV. Jednalo se o černý vůz 544 Sport s výkonem 95 koní a s pořadovým číslem 440 000 z původně plánovaných 8 000. Tento vůz je vystaven v muzeu Volvo v domovském Göteborgu.

Sport – otevřené Volvo s plastovou karosérií

Na počátku padesátých let již Volvo mělo pověst výrobce robustních a odolných automobilů. Nicméně, slova „sport“ a „vkus" byly s touto značkou pravděpodobně spojována méně často. Čtenáři novin byli proto překvapeni, když se na jaře roku 1954 v tisku objevily velké reklamy oznamující, že Volvo plánuje výrobu otevřeného sportovního automobilu s karosérií vyrobenou z nového materiálu – plastu - vyztuženého skelnými vlákny!

Historie byla následující. Při jedné ze svých mnoha pracovních cest do USA se Assar Gabrielsson doslechl o tomto novém a zajímavém materiálu. Viděl také, jaký zájem Američané projevují o evropské sportovní vozy a přirozeně si také všiml, že Chevrolet představil svůj sportovní automobil Corvette s karosérií vyrobenou ze skelných vláken. Gabrielsson odjel do Kalifornie, kde navštívil firmu Glasspar, jednoho z pionýrů propagujících výrobu těl člunů a automobilových karosérií z nového materiálu. Gabrielsson byl člověk, který nikdy neváhal, objednal si od společnosti Glasspar karosérii sportovního vozu a společnost dokázala, že dokáže být stejně rychlá jako designér Volva, když vytvořila výkresy pro novou karosérii ještě před tím, než Assar Gabrielsson opustil USA. Nyní již zbývalo pouze najít podvozek, na který by bylo možné karosérii umístit...

Vzhledem k tomu, že PV444 byl vůz se samonosnou konstrukcí, nebylo možné jeho součásti využít. Ani rám z modelu 445 (Duett) nebyl příliš vhodný, a proto Assar Gabrielsson telegrafoval objednávku na nový podvozek a čekal, jak se věci vyvinou. Když se pak vydal z Ameriky zpět do Göteborgu, měli již konstruktéři za sebou velký kus práce na výkonném trubkovém rámu. Rám byl vybaven příčnými výztuhami a byl konstruován tak, aby bylo možné použít mechanické komponenty z PV444.

Kola, brzdy, systém řízení, spojku, převodovku a zadní nápravu bylo možné přímo převzít z tohoto rodinného automobilu. Motor však byl mnohem výkonnější. Nesl označení B14A, výkon motoru byl nejméně 70 koní při 5 500 ot./min. a kompresní poměr byl zvýšen z 6,5 na 7,8. Sací ventily byly větší, vačková hřídel ostřejší a motor byl napájen přes dvojité SU-horizontální karburátory. Převodovka byla stejná třístupňová jako u PV444 a byla ovládána přes extrémně dlouhou řadící páku.

Nepředpokládalo se, že by švédští zákazníci projevili o tento sportovní zázrak s nejvyšší rychlostí 155 km/h příliš velký zájem. Proto se plánovalo, že Volvo Sport, jak byl tento model původně nazván, se bude prodávat pouze mimo území Švédska. Volvo právě stálo na počátku své exportní ofenzívy, takže atraktivní sportovní automobil se zcela jistě hodil pro přilákání pozornosti.

2. června 1954 bylo Volvo Sport poprvé představeno veřejnosti. Tři vozy si bylo možné prohlédnout na letišti v Torslandě. Ještě tentýž měsíc byly automobily spolu se dvěma novými modely nákladních vozů odeslány na okružní jízdu. Zájem o švédský sportovní automobil byl enormní. Skutečnost, že vůz nebyl vůbec připraven pro sériovou výrobu a prodej, se zdála být zcela nedůležitá.

Náročné zkušební jízdy v roce 1955 měly za následek bezpočet konstrukčních změn a zlepšení a v následujícím roce 1956 bylo rozhodnuto, že konstrukčně je vozidlo připraveno pro výrobu. Ve stejné době bylo také rozhodnuto, že Volvo Sport se bude prodávat i ve Švédsku.

Bez nadsázky je možné říci, že o vůz nebyl dostatek zájemců. V roce 1956 bylo vyrobeno pouze 44 těchto automobilů a v roce 1957 tento počet vzrostl pouze o 23, což více než dobře ilustruje nedostatečnou komerční přitažlivost Volva Sport pro lidi zajímající se v té době o sportovní automobily.
Poté, co nově jmenovaný prezident Volva Gunnar Engellau absolvoval o víkendu s jedním z těchto vozů zkušební jízdu, byl oznámen konečný verdikt. Vzhledem k tomu, že automobil stále postrádal takzvanou kvalitu Volvo, bylo rozhodnuto o ukončení výroby. Kromě čtyř nebo pěti zkušebních vozidel bylo v rámci „plastového dobrodružství“ značky Volvo vyrobeno pouze 67 automobilů. Od tohoto okamžiku trvalo téměř čtyřicet let, než byl na trh uveden další otevřený model Volvo. Tímto vozem bylo Volvo C70 Convertible disponující moderní ocelovou karosérií s výztuhami vyrobenými z vysokopevnostní oceli legované bórem.

240 – „bezpečnostní prototyp“ - jde do výroby

Následníkem sériově vyráběného vozidla Volvo Amazon (P120) byla řada 140, která přilákala pozornost mimo jiné svou vysokou úrovní bezpečnosti. Tato modelová řada se ihned stala velmi populární a počet vyrobených kusů dosáhl 1,3 miliónu, což je dvojnásobek počtu prodaných P120.

V srpnu 1974 nadešel čas představit další novou generaci vozů Volvo, řady 240 a 260, které splňovaly mimořádně přísné bezpečnostní normy. Vzhled těchto vozidel vyvolával různorodé pocity, avšak pro jejich konstrukci existovaly dobré důvody. Příď byla převzata z „bezpečnostního prototypu“ VESC a byla o 13 cm delší než u řady 140. Velké nárazníky u 240, podobně jako u ostatních vozidel té doby, byly diktovány novými americkými bezpečnostními normami, ale současně dodávaly modelu jeho osobitý charakter.

Volvo 240 bylo do velké míry produktem své generace. Začátek sedmdesátých let představoval pro automobilový průmysl velmi obtížné období. Automobil a jeho budoucnost byly tématem živých diskusí; někteří lidé dokonce zacházeli tak daleko, že zpochybňovali budoucí existenci automobilu. Prodej automobilů celosvětově klesal a současně rostly náklady na jejich výrobu. V důsledku toho bylo Volvo stejně jako každý jiný výrobce nuceno klást důraz na minimalizaci výdajů a upřednostňovat dvě oblasti – funkčnost a bezpečnost.

Ve složité době, jakou sedmdesátá léta byla, bylo možné 0,8 procentní podíl značky Volvo na světovém trhu považovat téměř za výhodu.

Na trh bylo uvedeno šest různých verzí Volva 240 a dvě verze Volva 260, čímž byl vytvořen rozsáhlý program nabídky bezpečných automobilů pro zákazníky. Mezi nejdůležitější vlastnosti těchto nových vozidel patřilo výrazné zlepšení jízdních vlastností a snížení citlivosti na boční vítr. Také řízení získalo díky systému hřebenového řízení zcela novou úroveň přesnosti. Průměr otáčení byl téměř srovnatelný s pověstnými londýnskými taxíky.

Mezi nejvýznamnější drobná, ale přesto příjemná zlepšení v interiéru patřilo osvětlení zámků bezpečnostních pásů mezi předními sedadly a přemístění páky ruční brzdy mezi sedadla, takže lidé o ni přestali zakopávat.

Jako alternativa k dobře známému motoru B20 byl u modelů 240 prezentován motor o objemu 2,1 litru s hliníkovou hlavou a s ventilovým rozvodem SOHC. Tento motor nazývaný B21 byl k dispozici v karburátorové verzi s výkonem 97 DIN koňských sil a ve verzi s kontinuálním vstřikováním paliva a s tranzistorovým zapalovacím systémem o výkonu 123 DIN koňských sil.

Volvo 240 bylo vybaveno 14-palcovými koly, což byl v dané době nejběžnější rozměr, a v nabídce se také objevily tři nové barvy – světle zelená, měděná metalíza a stříbrná.

240 – bezpečnostní standard a závodní vůz v jednom

V roce 1976 bylo Volvo 240 vybráno Americkým úřadem pro bezpečnost silničního provozu (US traffic safety authority – NHTSA), jako takzvaný standard pro budoucí programy v oblasti automobilové bezpečnosti. To byla pro Volvo nepochybně cenná trofej, po které měla následovat řada dalších. Málokterý jiný model automobilu (pokud vůbec nějaký) obdržel tolik ocenění.

Volvo 240 však bylo také báječným závodním automobilem, který se skvěle hodil pro štěrk i asfalt, a který svou závodní kariéru korunoval v roce 1985, kdy se vůz 240 Turbo s posádkou Lindström / Brancatelli stal evropským šampiónem v závodech skupiny A – standardních automobilů.

Od dob Duettu bylo Volvo pověstné svými prostornými a odolnými vozy kombi. Na tuto tradici navázal i model 240, neboť téměř jedna třetina dodaných vozů byla v provedení kombi.

Řada 240 se stala do určité míry příjemným problémem. Zdálo se totiž, že poptávka po těchto vozech nikdy neustane! Nová i použitá Volva 240 byla stejně populární a Volvo dokonce v roce 1983 vydávalo inzeráty poptávající dobře udržované 240 pro značkové autobazary!

Modelové řady byly nepřetržitě zlepšovány a během let bylo provedeno i množství rozsáhlých změn. Před koncem své životnosti model zaznamenal renesanci a na počátku osmdesátých let se kombi stalo skutečně kultovním automobilem, který určoval trendy a který byl italskými řidiči označován jako Polar. Trvalo téměř 20 let, během kterých bylo vyrobeno 2,8 miliónu vozidel, než byla výroba tohoto skutečně oblíbeného Volva 7. května 1993 ukončena.

V rámci oslav těchto čtyř výročí se společnost Volvo Cars zúčastní největší světové výstavy klasických vozů a motoristické nostalgie Techno Classica, která se bude konat v německém Essenu od 31. března do 4. dubna 2004.

Na stánku v rámci Techno Classica bude k vidění krásně renovovaný model PV60 švédského krále Carla XVI Gustafa a dále exponáty z muzea Volvo - PV444, Volvo Sport a 240.

Tyto slavné vozy budou také součástí výstavy VROM u příležitosti hlavního setkání klubů Volvo v Göteborgu ve dnech 6. – 8. srpna 2004.

Švédská společnost Volvo Cars Corporation patří mezi přední světové výrobce automobilů.  S produkcí již 450 000 vozidel ročně, které se vyrábějí  v pěti zemích světa, je firma Volvo Cars Corporation nosným pilířem luxusní divize Premier Automotive Group automobilky Ford Motor Company. Automobily Volvo jsou proslulé svojí bezpečností a spolehlivostí a nemalý důraz je kladen také na ekologii výroby i samotného provozu automobilů.

Přidat příspěvek

Nejnovější komentáře

bazar

Volvo V50 1,6
Rok výroby: 2012
Stav: 112 482 km
Cena: 210 000 Kč
Volvo XC90 2,4
Rok výroby: 2011
Stav: 118 730 km
Cena: 560 000 Kč
Volvo V60 2
Rok výroby: 2012
Stav: 156 631 km
Cena: 320 000 Kč
Volvo XC60 2,4
Rok výroby: 2008
Stav: 193 679 km
Cena: 320 000 Kč
Volvo XC60 2,4
Rok výroby: 2009
Stav: 175 886 km
Cena: 380 000 Kč
Volvo S80 2,4
Rok výroby: 2007
Stav: 282 174 km
Cena: 166 000 Kč
Nabídka dalších vozů
Test Renaultu Koleos: Druhý pokus je o dost lepší, ale není ozdob moc?

Renault Koleos

Tentokrát jsme se v naší recenzi zaměřili na druhou generaci Renaultu Koleos. Od předchůdce se vzdálil mílovými kroky.

dnes | Milan Lažanský | 1 příspěvek
Test Suzuki Ignis: Nejlevnější čtyřkolka boduje i tam, kde byste nečekali!

Suzuki Ignis

Naší recenzí tentokrát prošlo Suzuki Ignis - nejlevnější čtyřkolka na českém trhu.

13.  8.  2017 | Milan Lažanský | 33 příspěvků
Test ojetiny BMW Z4 (E85): Divoký design, ale také poctivá mechanika

Ojetina: BMW Z4

Příchod BMW Z4 způsobil po uhlazeném Z3 docela šok. Pod rozbouřenou karoserií se ale skrývá osvědčená technika. Na co si dát pozor?

12.  8.  2017 | David Rusol | 7 příspěvků