Inkvizice proti naftovým vozům koncernu Volkswagen, které švindlovaly s plněním emisních norem, ještě zdaleka nekončí. Je tomu již skoro rok, co celý skandál pracovně nazývaný jako aféra Dieselgate propukl naplno. Všechno to začalo v USA, kde se několik bývalých manažerů VW přiznalo, že vědělo o obcházení emisních norem.
Právě v USA se situace pro VW nevyvíjí tak snadno jako v Evropě. Zatímco v EU už běží svolávací akce a vozy koncernu Volkswagen, jejichž motory podváděly s (ne)plněním emisní normy Euro 5, procházejí dodatečnými úpravami, v USA s odlišným právním systémem (a také odlišnými emisními normami) se pořád řeší, co vlastně s auty bude.
Volkswagen navrhoval několik různých modifikací motorů 2.0 TDI a 3.0 TDI V6. To jsou vlastně jediné jednotky, kterých se problém týká. Zákazníci je kupovali v modelech značek Volkswagen, Audi a Porsche. Jenže americké úřady všechny navrhované úpravy motorů zamítly s tím, že nejsou dostatečné.
Volkswagen tak vlastně nemůže auta svolat k servisním prohlídkám, aby je opravil nebo upravil. A reálné možnosti, jak upravit řízení emisí NOx u aut bez systému SCR, docházejí. Německému koncernu tak možná skutečně nezbude nic jiného, než všechny neupravitelné vozy od zákazníků vykoupit. A co s nimi? Možná skončí ve šrotu.
Zřejmě vás napadá, že je to holý nesmysl, ale v historii by to nebylo poprvé, kdy se něco takového stalo. V roce 1994 byl Nissan nucený svolat k opravám desítky tisíc aut kvůli riziku požáru. Ovšem ani jedna z celkem čtyř svolávacích akcí nepřinesla uspokojivý výsledek a japonská automobilka byla nucena vozy vykoupit a fyzicky zlikvidovat.
Celkem se nucená destrukce dotkla asi 33 000 aut značky Nissan, přežilo jich jen pár. V případě Volkswagenu by se ale něco podobného týkalo 475 000 vozů. Není tedy divu, že se automobilka stále snaží najít řešení. Tím, že se Volkswagen dohodl na mimosoudním vyrovnání, ještě všechno zdaleka neskončilo.