VEdle těžké techniky a reprezentativních vozidel pro funkcionáře a různé potentáty vzniklo v továrně v hlavním městě Sovětského svazu také několik sportovních a (občas) rychlých strojů. Zde jsou jejich příběhy.
Ještě než se podíváme na rychlé vozy moskevské automobilky, ohlédněme se za historií tohoto podniku. Prapočátky této společnosti sahají až do roku 1916, kdy byl ruským carem založen podnik Avtomobilnoje moskovskoje obšestvo, tedy Moskevská automobilová společnost. Jeho úkolem bylo vyrábět tolik ve válce potřebné nákladní automobilky, události VŘSR však start licenční výroby italského stroje Fiat F-15 posunuly až do roku 1924, kdy začal být náklaďák vyráběn pod názvem AMO F-15.
Továrna prošla rekonstrukcí v letech 1930 až 1931, došlo také k přejmenování na Zavod imeni Stalina – tedy ZIS. V roce 1936 zde byl krátce vyráběn luxusní vůz L-1, vycházející ze spolupráce s americkým Buickem. V této době přišlo i rozhodnutí o produkci vlastního reprezentativního vozu, výsledkem byl model 101, inspirovaný soudobými americkými Packardy.
V roce 1938 v podniku pracovali tři mladí muži – Vladimir Kremenětskij, Nikolas Pulmanov a Anatolij Puchalin. Blížilo se dvacetileté výročí Komsomolu a k němu sestrojilo toto trio speciální vůz – ZIS 101A-Sport. Jeho nákres byl uveřejněn 17. října v Komsomolskaje pravdě a 11. prosince je vydán rozkaz ke stavbě. Vůz vycházel z limuzíny 101, dostal ale unikátní kapotáž a řadu specifických vylepšení. Řadový osmiválcový motor o objemu 5766 cm3 byl zvětšen na 6060 cm3, dostal novou hlavu, písty, ojnice z lehkých slitin, klikový hřídel a tak dále – z původního výkonu 66 kW bylo po úpravách 104 kW. Úprav se dočkalo zavěšení, přibyly stabilizátory i posilovač brzd. Vůz schválil společně s politbyrem samotný Stalin. ZIS 101A-Sport měl také úctyhodné rozměry, na délku měřil zhruba šest metrů a šířka činila dva metry. V následujících letech proběhly zkoušky, při kterých se vůz rozjel na rychlost přes 160 km/h. Sovětský svaz měl ale v této době poněkud jiné starosti a na obří kabriolet se zapomnělo – údajně shnil na dvoře továrny.
Další zajímavou kapitolou se stal vůz ZIS 112, který vznikl v roce 1951. Jeho základem byla limuzína 110, vyráběná od roku 1946. Inspirací pro design s tvary torpéda a světlem uprostřed přídě byl nepochybně americký koncept General Motors Le Sabre, který do automobilového světa poprvé přinesl prvky z leteckého průmyslu. Stejně jako v případě 101A-Sport nešlo o žádného drobečka: jeho rozvor byl 3760 mm, délka činila 5920 milimetrů, vážil téměř dva a půl tuny. Poháněn byl osmiválcovým motorem o objemu 6005 cm3 s výkonem 134 kW, rozjet se uměl až na 204 km/h. Jízdní vlastnosti a rozložení hmotnosti však nebyly ani zdaleka ideální, proto procházel v následujících letech úpravami. Rozvor byl zkrácen o 600 milimetrů, celková délka se zmenšila na 5320 milimetrů, změny se pak dotkly i motoru. Jeho kompresní poměr stoupl z 7,1:1 na 8,7:1 a výkon narostl na 141 kW. V této verzi ZIS 112 zvládal až 210 km/h, pro soutěžní a sportovní použití však stále nebyl vyhovující. Údajně dožil podobně, jako předchůdce z konce třicátých let – na dvoře fabriky. Vůz existoval ve dvou (údajně třech) exemplářích, přičemž verze ZIS 112/2 měla laminátovou kapotáž.
Zatím co doposud zmíněné vozy vypadaly poměrně bizarně, model ZIL-112 Sports si svými elegantními tvary nezadal s těmi nejkrásnějšími sporťáky ze západu. Ke změně v názvu továrny a tím pádem i jejích výrobků došlo v roce 1956 po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, na němž Nikita Chruščov odsoudil Stalinův kult osobnosti a jeho zločiny. Písmeno L odkazovalo na Ivana Alexejeviče Lichačeva, dlouholetého ředitele továrny, který v témže roce zemřel. Práce na novém sporťáku začaly již v roce 1957, hotovo bylo v roce 1961. Typ 112 Sports dostal vidlicový osmiválec z modelu ZIL-111 o objemu 5980 cm3 s výkonem 176,5 kW, díky němuž uměl jet rychlostí až 260 km/h. Vůz měl vpředu nezávislé zavěšení, zadní náprava se samosvorným diferenciálem byla typu De Dion. Hmotnost činila přibližně 1,3 tuny. V roce 1962 vznikla verze s uzavřenou karoserií, která zvýšila délku vozu z 4,2 metru na rovných pět metrů – maximální rychlost stoupla na 270 km/h.
Po dvou letech dostal ZIL 112-Sports kvůli změně pravidel osmiválec GAZ-13 o objemu 5526 cm3 s výkonem 200 koní. Což pochopitelně nebylo ideální zlepšení, proto v roce 1967 vůz dostává V8 z modelu ZIL-114 s výkonem 199 kW, s nímž dosahoval rychlosti 270 km/h. Později objem motoru stoupl z 6400 cm3 na 6959 cm3 a výkon narostl na 221 kW.
V roce 1963 vzniká druhý exemplář, který se od prvního lišil ochranným rámem proti převrácení a kotoučovými brzdami na obou nápravách. I ten dostal původně motor ZIL-111, který v roce 1965 nahradil osmiválec ZIL-114. Na rozdíl od dřívějších vozů 101A a 112 je osud obou kousků známý. V roce 1977 je koupil automobilový spolek z lotyšské Rigy a poté prošly opravami a byly nadále užívány. První vůz byl v roce 1989 darován muzeu, nebyl však vystavován a od roku 1993 patří jistému sběrateli ze Švédska. Vůz číslo dva si můžete prohlédnout v muzeu v Rize.