Kapitoly článku:
Až příliš jednoduchý
Dalším zklamání se stal interiér. I ten vypadá na fotkách skvěle, ale snahu ušetřit každou korunu zapře jen velmi těžko. Nicméně také zde platí, že co do vzhledu je vše v maximálním pořádku. Uvnitř je Cactus jednoduchý, přestože ne vždy úplně praktický a pro posádku bezproblémový.
A problémy to nejsou vůbec bezvýznamné. Začínají už od sedadel. Ta jsou relativně široká, ale nenabízí příliš velkou boční oporu a mají krátký sedák. Volant lze nastavovat pouze v jedné ose, takže coby řidič se své ideální pozici velmi pravděpodobně nedočkáte.
Také v interiéru oceníte především povedený design, po praktické stránce už to ale zas taková paráda není.
Výplně sedaček jsou až podezřelé poddajné. V době testu bylo vše v naprostém pořádku, ale na to, že ve stejné kondici přežijí dalších deset tisíc kilometrů, bych si nevsadil.
Další kompromisy následují v případě, že se podíváme na ergonomii. V minulosti se už mnohokrát potvrdilo, že absence tlačítek možná sníží náklady a že se čistý středový panel dobře prezentuje, protože dobře vypadá, ne nadarmo se ovšem říká „účel světí prostředky“. Takto totiž máte k dispozici dotykovou obrazovku a přes ní ovládáte úplně všechno.
Ať chcete, nebo ne, i při základních úkonech se musíte na obrazovku dívat, pokud chcete hlouběji do menu, nejlepší je zastavit. Před řidičem je pak ještě jedna obrazovka suplující přístrojový štít. Ta ukazuje opět jenom to nejnutnější. Otáčkoměr ani teplotu chladicí kapaliny zde nečekejte. Sečteno a podtrženo, přestože vše vypadá jednoduše, ovládání nakonec není tolik intuitivní.
Tlačítka? Ta zde nehledejte. Vše se nastěhovalo pod dotykový displej. Vypadá to pěkně, ale ergonomii to moc neprospívá.
Abychom Cactusu ale nekřivdili, najdou se zde i pozitivní stránky věci. Třeba praktická přihrádka před spolujezdcem na místě airbagu. Ten se odstěhoval do stropu. Stejné přihrádce bohužel ustoupil i pravý výdech ventilace, takže si spolujezdec musí vystačit pouze s tím uprostřed.
Pozitivní pak je především nabízený prostor na zadních sedadlech. Na to, jak je auto kompaktní, je ho relativně dost. Na mých 190 cm stačil tak akorát, ale všechny menší osoby si nebudou mít na co stěžovat. Tedy pokud se smíří s tím, že si nemohou stáhnout okénko. A nakonec i zavazadelník postačí. Sklopit můžete ale pouze celé zadní opěradlo tak, jako za starých časů. Další ukázka toho kde všude se dá šetřit.
Upřímně mě Cactus uvnitř příliš nenadchnul, očekával jsem více. Pokud ale budeme na tohoto Francouze nahlížet pouze jako na věc, která nás odveze z bodu A do bodu B, pak svůj úkol určitě splní.
Základní objem zavazadelníku činí 348 litrů. Pokud chcete více, musíte sklopit zadní opěradlo, které není dělené.
Základ stačí
Nejdostupnějším motorem pro Citroën C4 Cactus je atmosférický tříválec o objemu 1.2 litru. Jeho maximum je 60 kW (82 koní) a spojen je s pětistupňovou manuální převodovkou. Říkáte si, že to nebude žádné zajímavé svezení? Nezapomínejte na hmotnost. Jistě, svezení z kategorie hot hatch nečekejte, ale vyloženě líný ani základní Cactus není.
Motor se musí přirozeně více točit. Pro jízdu po městě, kam asi bude mířit základní motorizace nejčastěji, postačí dovednosti tohoto tříválce více než bohatě. Špatná navíc není ani spotřeba. Ve městě se pohyboval Cactus za 7,3 l/100 km, stejně tak i na dálnici. Při klidné okreskové jízdě si motor řekne zhruba o šest litrů . Na druhou stranu vzhledem k proklamované nízké hmotnosti a malému motoru by člověk čekal, že si auto vystačí i s nižším přídělem paliva.
Pětistupňová manuální převodovka je francouzská klasika ze staré školy. Páka má hodně dlouhé dráhy a chod je dost nepřesný. Při řazení jedničky a dvojky se navíc páka dostává do takového úhlu, že už si budete brousit vlastní nohu.
