Kapitoly článku:
- Modelová řada, exteriér, interiér
- Interiér, dílenské zpracování, ukazatele, přední sedačky
- Místo vzadu, pohodlí pro cestující, zavazadlový prostor
- Motor, spotřeba, dynamické vlastnosti, řazení, převody
- Brzdy, jízdní vlastnosti, plusy a minusy, hodnocení
- Ceník, standardní a příplatková výbava, parametry
Dveře auta se otvírají doširoka, najdete v nich dvě odkládací přihrádky. Moc se mi nelíbily opěradla pro loket, jsou příliš krátká a chybí držadlo pro ruku, které se hodí při prudké jízdě. Odkládacích prostor je v autě poměrně dost, nápoj lze uložit do malého prostoru za řadící pákou, případně dozadu za středový tunel, drobnosti pak do dveří. V autě nechyběla elektronicky ovládaná dětská pojistka, po rozjetí se automobil zamknul, což oceníte zejména ve městě, kde hrozí riziko přepadení na křižovatce.
Do schránky se vejde poměrně hodně drobností
Jinak dobrý dojem z interiéru kazí ovšem horší dílenské zpracování. Testovaný vůz měl najeto pouze 2500 km, přitom se při jízdě přes nerovnosti ozývaly zvuky od nesedících plastů, středový tunel okolo řadící páky se po doteku hýbal a málem to vypadalo, že se mi rozpadne v ruce. Zvuky se ozývaly z různých míst, jak z palubní desky, tak ze dveří a zezadu. Zkrátka identifikace jejich zdroje byla nejasná. Kvalita zpracování je oproti zejména německé konkurenci nesrovnatelná.
Ovládání funkcí je veskrze standardní, jen jsem si nemohl zvyknout na ovladač palubního počítače, který je umístěn na pravé páčce mezi ovládáním hlasitosti rádia a laděním stanic; často se mi stávalo, že jsem místo přepnutí funkce změnil stanici nebo hlasitost. Rovněž tlačítka pro elektrické stahování oken, která jsou umístěna na středovém tunelu za řadící pákou, mi nijak zvlášť nevyhovovala.
Ovládání oken za řadící pákou není příliš ergonomické
C3 má skutečně originální provedení ukazatelů v kapličce přístrojů. Rychloměr je digitální a je zobrazen klasickými číslicemi uprostřed; displej je oranžově podsvícen. Pod rychlostí je stav ujetých kilometrů, případně data z palubního počítače. Otáčkoměr je analogový, nicméně nejde o klasický „budík“, ale o malý proužek nad rychloměrem, který je ocejchován až do sedmi tisíc. Odečítání otáček je ztíženo tím, že čísla jsou blízko u sebe a navíc chybí kromě půlek jakékoliv další značení. Navíc nechápu, proč je u dieselového motoru, který točí maximálně pět tisíc otáček, cejchování až do sedmi.
Budíky za volantem jsou digitální, otáčkoměr je pouze úzký proužek nad rychloměrem
Toto řešení mne zpočátku hodně mátlo, spíše než na rychloměr jsem se díval na otáčkoměr a pletl si otáčky s rychlostí. Číslicové vyjádření rychlosti jsem si navíc nedokázal tak rychle „přebrat“ jako analogové vyjádření – zkrátka jel jsem osmdesát tam, kde byla padesátka a přitom jsem si nijak neuvědomoval, že jsem rychlost překročil. To samé se mi stávalo i na dálnici. Podsvícení displeje si můžete nastavit v několika stupních, aby byl displej vidět i v noci. Zatímco rychloměr svítí oranžově, otáčkoměr bíle; ten ovšem může svítit pouze za rozsvícených světel.
Středová konzola s rádiem a changerem, dole ovládání větráků a klimatizace
Vadily mi rovněž nepřesné ukazatele stavu palivu a teploty motoru; zejména u paliva zamrzí, že zde není klasická analogová ručička, která ukazuje stav nádrže daleko přesněji než šest svítících diod. Takto opravdu nepoznáte, kolik paliva v nádrži skutečně je.
Vpředu je měkko
Přední sedačky nezapřou svoji příslušnost k francouzské značce. Sedáky jsou měkké, takže do nich zapadnete jako do pohovky. Jsou poměrně dlouhé, narozdíl třeba od Fabie nebo Pola, kde jsou kratší a hůře tak podpírají stehna. Opěradla jsou už o něco tvrdší, mají poměrně slušnou podpěru beder, takže cestyna delší trasy nejsou žádným utrpením. Nicméně větší tvrdost by jim určitě slušela. Nejvíce mi ale vadila absence téměř jakéhokoliv bočního vedení, při prudkých průjezdech zatáčkami by se to hodilo. Sedadla automobilů německé provenience jsou na tom podstatně lépe.
Trošku mne zklamaly loketní opěrky. Každé sedalo má svoje, takže jsou velmi blízko k opěradlům; můj loket neustále mířil na sousední opěrku. Navíc není možné nastavit sklon, což vám začne vadit v případě, že si opěradlo trochu více zakloníte. Mám raději běžné řešení, kdy je opěrka součástí středového tunelu a je patřičně široká, aby loket našel tu správnou opěru. Podobné řešené opěrky mají i další modely této značky, ve větších autech (C5) to ale tolik nevadí, není tam tak těsno.
Sedačky jsou měkké a nemají dobré boční vedení --- Loketní
opěrky by zasloužily inovaci
Sedadlo řidiče lze výškově nastavit, nicméně není zde známé pulzování pákou jako u Fabie, Pola apod. Stejně jako u všech vozů této značky musíte při manipulaci „odjistit“ páku a zvednou se, aby se sedačka dostala výše, případně se do sedačky více opřít, abyste ji zatlačili dolů. Volant je nastavitelný v obou směrech, takže najít správnou pozici mi nečinilo naprosto žádný problém.