Občas se to prostě nepovede. Citroën se plánoval angažovat ve skupině B, ale bohužel pohořel. Nakonec se ale ve světě rallye stal několikanásobným mistrem světa.
Skupina B nám přinesla několik naprosto úžasných monster, která i dekády po ukončení kategorie obdivujeme a stavíme na piedestal všechny, kdo je řídili, mezi nimiž jsou třeba Walter Röhrl, Ari Vatanen nebo Michèle Mouton. V této kategorii se blýsklo několik velmi známých aut, ať už to bylo Audi Quattro nebo Lancia 037. Věděli jste ale, že se těchto závodů účastnil i Citroën?
Do skupiny B se v roce 1984 homologoval model Visa 1000 Pistes (číslo homologace 258), ale bohužel se mu moc nedařilo, dokonce ho porážela i nejrychlejší auta skupiny A, což by se stávat rozhodně nemělo. Druhý pokus zněl zajímavěji, plán byl vstoupit do ročníku 1985, který mimochodem vyhrál Peugeot 205, se zcela novým strojem, který měl vycházet z modelu BX.
Vývoj závodního Citroënu BX ovšem nebyl jednoduchý, během testování na závodním okruhu se jevil jako těžký, nedostatečně rychlý a taktéž výhoda sériového vozu, hydraulické odpružení, se najednou jevila jako nevýhoda, protože v zatáčkách podporovala nedotáčivost. Vůz vyvíjel závodní jezdec Guy Verrier a původní plán s ročníkem 1985 se nakonec nevydařil.
Po čtyřech prototypech přišel finální pátý. K homologaci modelu BX 4TC došlo 2. ledna roku 1986 dle databáze FIA. Závodní verze měla motor o objemu 2140 ccm, přičemž díky turbodmychadlu dávala na všechna čtyři kola 380 koní, později díky lepšímu turbodmychadlu až 430 koní. Nešlo ale úplně o špičkovou techniku, motor měl třeba osmiventilovou hlavu a železný blok.
Motor musel být umístěn pod kapotu BX podélně, nikoliv napříč, což uškodilo jeho vyváženosti. Převodovka byla použita z modelu SM, protože jako jediná dokázala přenést tak vysoký točivý moment. Vůz měl sice pohon všech kol, ale nic sofistikovaného, měl vlastně jen zadní diferenciál z modelu 505, poslední zadokolky značky. Řízení bylo typu Diravi z modelu CX.
Celkem vzniklo 20 kusů závodního vozu, který měl být nasazen do ostrého provozu. Bohužel to skončilo katastrofou, hned na Monte Carlo byly nasazeny dva vozy, jeden havaroval a druhý odstoupil pro poruchu zavěšení. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo ve Švédsku, kde Jean-Claude Andruet dovedl BX na šesté místo. Po technologické přestávce a nabírání sil nastoupil Citroën až do Akropole, kde byla nasazena rovnou tři auta. Andauert s jedním havaroval a zbylé dva odstoupily opět kvůli poruše zavěšení.
Další účinkování modelu BX v soutěžích bylo zrušeno, a stejně byla v roce 1986 zrušená i skupina B. Ani civilním verzím se nedařilo, byly čtyřikrát dražší než běžné BX a zároveň nebyly moc spolehlivé, což stálo nervy mechaniky během záruční lhůty. Bylo to tak špatné, že Citroën nabídl zákazníkům, že od nich BX 4TC vykoupí zpět. Mnoho jich toho využilo a jejich vozy byly často používány jako dárci náhradních dílů pro ty, kteří si auto nechali.
Citroën BX 4TC pohořel, ačkoliv se Jean-Claude Andruet, že zrušení programu bylo předčasné a vůz si zasloužil více šancí. Francouzská automobilka to ale samozřejmě nevzdala, po úspěšném závodním Saxu přišla vytoužená satisfakce v podobě titulů s modely Xsara a C4 WRC, které pilotoval Sébastien Loeb.