Na technice jednoduché „kachny“ 2CV vznikl v šedesátých letech tříprostorový sedan pro masy. Zpočátku trpěl až komickými chybami, ale časem se stal nejprodávanějším autem ve Francii.
Citroënu chyběl v druhé polovině padesátých let v nabídce středně veliký model, který by vyplnil velkou mezeru mezi 2CV a modely ID/DS. Začal proto vznikat projekt AM – Automobile de Milieu. V jeho zadání byl požadavek na pohodlný čtyřmístný vůz s délkou do čtyř metrů. Stát měl na platformě A a dle požadavků tehdejšího ředitele automobilky Pierra Bercota neměl mít užitkovou linii střechy – nesmělo tedy jít o hatchback.
Jedinou možností byl tříprostorový automobil. S linií střechy souvisel také požadavek na řešení problému, kterým trpělo 2CV. V něm se pasažéři na zadních sedačkách museli předklánět, designér Flaminio Bertoni proto přišel se zajímavým řešením – C sloupkem ve tvaru písmene Z. Ten kromě dostatku prostoru pro hlavy cestujících umožňoval lepší přístup do zavazadlového prostoru a jako drobný bonus chránil zadní sklo před deštěm, sněhem a námrazou v zimě. Nešlo o originální řešení, poprvé ho měl koncept Packard Balboa z roku 1953 a později i Fordy Anglia a Consul 315. Dokonce bylo zvažováno pro možný facelift polského FSO Warszawa.
Ami byl poháněn dvouválcovým plochým motorem o objemu 602 cm3 s dvouventilovou technikou, rozvodem OHV a jednokomorovým karburátorem Solex 30 PBI (později 30 PICS). Svých neoslnivých 14,4 kW a 40 N.m posílal na přední kola skrze čtyřstupňovou synchronizovanou převodovku, tento výkon ale tahal pouhých 640 kilogramů hmotnosti. Maximální rychlost činila 105 km/h, ovšem zrychlení z nuly na 80 km/h bylo britským magazínem Motor naměřeno za 30,3 sekundy. Vůz stál na rozvoru 2400 mm a celková délka činila 3870 mm.
Kromě profilu C sloupku měl Ami ještě další designové vychytávky. Například částečně zakrytá zadní kola (typický dobový znak Citroënu) nebo obdélníková přední světla – ta byla ve své době unikátem. Mimochodem, pozdější exportní verze do USA musely mít vpředu čtyři kulaté světlomety, protože tamní předpisy jiný tvar neuznávaly. Uvnitř se posádka mohla těšit na jednoramenný volant a také vyjímatelná sedadla, která se dala použít při pikniku.
Premiéra proběhla 24. dubna 1961 po přibližně pětiletém vývoji. A již téhož roku na podzim se na autosalonu v Paříži představuje vylepšený model s posuvnými zadními okny a otevíratelným víkem zavazadlového prostoru – u původní verze byl kufr přístupný pouze skrze zadní lavici. Výroba probíhala v nové továrně Rennes-La Janais, kde v současnosti vznikají Citroën C5 Aircross a Peugeot 5008. Ohledně názvu první verze AMI 6 koluje řada legend, například ta související s italskou národností Flaminia Bertoniho a italským slovem „amici,“ realitou však je, že jde o zkratku původního označení projektu Automobile de Milieu. Šestka pak odkazuje na zdvihový objem motoru.
Prodeje v prvních letech nedosahovaly plánovaných objemů, nicméně úspěch se postupem času dostavil i díky průběžnému vylepšování. Vždyť zpočátku například majitelé dostávali dřevěnou zarážku pod kola kvůli bídně fungující parkovací brzdě. Modernizace ze září roku 1963 pro Ami znamenala drobné úpravy zadních partií, zvýšení komprese motoru ze 7,25:1 na 7,5:1 a tudíž nárůst výkonu na 18 kW a také dvojčinné hydraulické tlumiče místo třecích.
O rok později přichází kombi Break, které se postupem času stává nejprodávanější karosářkou variantou Ami. V letech 1965 a 1966 se stává nejprodávanějším vozem ve Francii – což je na čtyři roky starý (byť vylepšovaný) model solidní výkon. Postupně dostává jinou mřížku chladiče, 12V elektrickou instalaci místo 6V a také vrcholnou verzi Club s „americkými“ kulatými světlomety. Poslední větší vylepšení přichází v roce 1968, kdy motor opět posiluje díky vyšší kompresi a jinému karburátoru na 23,6 kW a přední brzdy jsou nově kotoučové.
Konec Ami 6 přichází v roce 1969 po 1.039.384 vyrobených exemplářích. Objevil se ve filmech, komiksech, jeden řídila také první dáma Yvonne De Gaulleová. Zákazníci si chválili jeho praktičnost a jízdní komfort, výrazným nedostatkem ale byla jízdní dynamika. S tímto problémem se Citroën chtěl vypořádat testem nazvaným Tour de Gaulle d’Amisix, při němž vyrazily tři kombíky na 2077 kilometrů dlouhou cestu, kterou dva kusy zvládly za méně než 24 hodin s rychlostním průměrem 90 km/h. Jeden z těchto vozů mimochodem najdete ve vlajkovém showroomu značky, designovém C42 na Champs-Élysées v Paříži. Vozy před koncem výroby dostaly regulaci osvětlení přístrojové desky.
Šestku nahrazuje model Ami 8, představený na autosalonu v Ženevě v roce 1969. Ten nahrazuje původní exotický tvar zádi splývavým profilem, ale bez větších funkčních výhod – otvor pro vstup do kufru je umístěn pouze ve spodní kovové části, místo aby se otevírala celá záď i se sklem. Jinak je vůz z hlediska platformy, střechy dveří a mnoha jiných prvků shodný s předchůdcem. Pokračuje také s dvouválcovým motorem M28 s dvoukomorovým karburátorem, na přední zavěšení přibyl stabilizátor.
Vzniká též série 267 prototypů M35, které byly určeny pro vybrané zákazníky k účelům testování jednokomorového Wankelova motoru. Pohon pocházel ze společného podniku německého NSU a Citroënu s názvem Comotor. Měl objem 497,5 cm3, dával výkon 37 kW a točivý moment 70 N.m. Vůz měl hydropneumatické odpružení a pouze jeden pár dveří, zatím co jízdní dynamika byla obstojná (0-100 km/h za 19 sekund, maximální rychlost 144 km/h), spotřeba sahala při stokilometrové rychlosti hodně nad 10 l/100 km. Zákazníci museli ujet 30.000 km ročně a nesměli své vozy prodat dál, na motor dostali dvouletou záruku, ta se ale ukázala jako maximum životnosti použitého wankelu. Převážná většina vyrobených kusů skončila ve šrotu nebo je automobilka odkoupila zpět, dnes údajně existují jen nízké desítky přeživších M35. Vyráběny byly do roku 1971.
Ale zpátky k Ami 8. Stejně jako u předchůdce nebyly jeho prodeje ideální. V roce 1973 přichází model Ami Super s čtyřválcovým motorem z Citroënu GS o objemu 1015 cm3 a 41 kW, trpěl však na vysokou spotřebu a nízkou spolehlivost. Začátek konce Ami přišel v roce 1974, když značku Citroën kupuje konkurenční Peugeot. Přichází prudký propad prodejů a definitivní ukončení výroby v září roku 1978. Ami byl nahrazen vozy na bázi Peugeotu 104, celkově vznikl v 1.840.121 exemplářích. Název se v nedávné době znovu objevil u dostupného elektromobilu.