Čím a jak se měří rychlost.

Asi každý motorista byl svědkem toho, že policisté provádějí měření nejvyšší dovolené rychlosti. Pokud vás zajímá, jaké jsou způsoby, které se u nás i v zahraničí požívají, pak je tento článek určen právě vám.
Čím a jak se měří rychlost.

Nejprve jen maličko na zopakování – na pozemních komunikacích v České republice je obecně stanovena maximální rychlost pro řidiče motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg a autobusu mimo obec na rychlost nejvýše 90 km/h; na dálnici a silnici pro motorová vozidla na rychlost nejvýše 130 km/h. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km/h. V obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h,a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km/h. Místní úpravou provozu na pozemních komunikacích podle lze nejvyšší dovolenou rychlost snížit. Měřit mohou pouze policisté Policie ČR, nikoliv obecní strážníci. V předpisech není řečeno, zda se jedná o okamžitou nebo průměrnou rychlost na nějakém úseku. Z toho se odvíjejí také různé způsoby měření.

V České republice je nejběžnější měření radarem. Měření lze provádět jednak ze stabilního stanoviště, jednak z jedoucího vozidla. V ČR se používají se obě varianty. Společné mají to, že měří okamžitou rychlost. Provádí-li se měření ze stabilního stanoviště, pak u okraje silnice je umístěn radar (dříve známé trojnožky, ale může být umístěn i na vozidle, označené nápisem Policie) a policista sleduje projíždějící vozidla. Překročí-li vozidlo, které je měřeno, dovolenou rychlost (včetně tolerance, která bývá do 10%, maximálně do 10 km/h), radar pípne. Policista ohlásí typ vozidla, barvu a reg. značku kolegům, kteří jsou obvykle 100 – 200 m před ním a ti vozidlo zastaví (a zinkasují). Je tedy zřejmé, že musím mít radar a minimálně tři policisty. Kvůli průkaznosti se často pořizuje fotografie (dnes již digitální) v době, kdy vozidlo projíždí kolem radaru spolu s datem a okamžitou rychlostí. Vzhledem k tomu, že tento dozor lze provádět jen na některých místech (musím mít prostor pro „likvidační skupinu“), existuje další druh měření – z jedoucího vozidla. Radar je v takovém případě umístěn na vozidle policie a jede za vozidlem, které je měřeno. Vlastní měření probíhá při ustálené rychlosti po velmi krátkou dobu – cca 2 vteřiny. Pokud je důvod, pak policisté toto vozidlo světelným signálem vyzvou k zastavení a věc vyřeší. Tento způsob tedy vyžaduje rychlý vůz s radarem a 2 policisty (a hodně peněz na benzín). Celý průběh měření se navíc s ohledem na důkazní zajištění nahrává na video, spolu s datem měření a okamžitou rychlostí vozidla. Vzhledem k následným manévrům vozidel se tento způsob používá zejména u dálničních hlídek. Uvedený způsob lze „antiradarem“ odhalit teprve, když zadní vozidlo začne měřit – a to už bývá pozdě.

Zcela odlišný způsob se volí u stabilních kamerových systémů. Zde se neměří okamžitá, ale průměrná rychlost na stanoveném úseku. Na silnici jsou pod povrchem komunikace umístěny dva senzory, v pevně stanovené vzdálenosti. Místo se senzory je označeno na silnici barvou. Oba senzory jsou v zorném poli stabilně umístěné kamery (fotoaparátu), která pořídí dva snímky, vždy přesně v momentu přejezdu vozidla přes senzory. (viz obrázek). Na snímku je kromě vozidla vidět uvedeno jednak datum a dále přesný čas pořízení snímku. Z rozdílu časů mezi snímky a ze známé vzdálenosti mezi senzory lze pak určit průměrnou rychlost na měřeném úseku. Je-li vyšší, než dovolená rychlost, je zřejmé, že musela být vyšší i okamžitá rychlost. Senzory bývají ve vzdálenosti okolo 3-5 metrů, takže je nelze ovlivnit ani akcelerací ani bržděním. Toto řešení je poměrně stavebně náročné, ale umí pracovat 24 hodin bez dozoru – stačí jen občas zajít a vybrat kazetu s filmem. Běžně se používá systém, kdy mám více stanovišť než kamer – ty osazuji jenom podle potřeby, takže řidič neví, zda se na uvedeném místě skutečně měří. Běžně se tyto systémy umísťují např. před místy s častými nehodami, na dálničních mostech apod. Na měření bývají řidiči také často upozorňováni zvláštním poutačem. Uvedený systém slouží zejména jako systém preventivní, na rozdíl od radarových, které jsou spíše represivní. Vzhledem k tomu, že se nikde nic nevysílá, nelze tento způsob odhalit „antiradarem“.

Samozřejmě, že existuje i kombinace těchto systémů, kdy se radary umisťují do předem připravených boxů podél silnice. Výhoda je v tom, že postačuje jeden snímek, který se exponuje pouze ve chvíli, kdy vozidlo překročí nastavené toleranční pásmo. Uvedený systém se používá např. v Praze a řada komerčních rozhlasových stanic potom baví řidiče tím, že zveřejňuje, které boxy jsou „obsazené“ radarem a které jsou momentálně prázdné. Existuje mnoho pověr, jak údajně tento radar (nebo spíše kameru) ošálit – pověsit CD pod zrcátko, obalit registrační značku celofánem nebo olepit okraje registrační značky reflexními proužky atd. Vzhledem k tomu, že sama registrační značka je vyrobena z reflexního materiálu a citlivost kamery je k tomu již přizpůsobena, tak uvedené způsoby obvykle nepomáhají a jedná se skutečně jen o pověry, navíc uvedené pomůcky by teoreticky fungovaly jen v případě, když by se používal k fotografování blesk.

Nyní tedy víte, jak se měří. Jezděte proto tak, abyste s výsledky výše popsaných metod nemuseli být konfrontováni.

Klepněte pro větší obrázek

Minitest Nissan Qashqai 1,6 DIG-T: Po faceliftu s hezčí tváří

Nissan Qashqai DIG-T 160 (minitest)

Co nabízí populární crossover po faceliftu a jaká je kombinace vbrcholné benzinové motorizace s manuální převodovkou a pohonem předních kol.

včera | Milan Lažanský | 4 příspěvky
TEST Jeep Compass 2,0 MultiJet: Horal mezi praktičtějšími crossovery

Jeep Compass 2,0 MultiJet

Nový Jeep Compass chce na rozdíl od hranatého předchůdce více cílit na městské zákazníky a bodovat svým stylem. Přesto mezi konkurenty zůstává drsnější variantou.

12.  12.  2017 | Milan Lažanský | 2 příspěvky
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

10.  12.  2017 | David Rusol | 32 příspěvků