Chrysler Airflow (1934): převratný počin, nebo aerodynamická blamáž?

Před 80 lety se zrodil Airflow, jeden z prvních velkosériových, aerodynamicky tvarovaných vozů na světě. Na trhu neuspěl, ale dal věci do pohybu nejen v oblasti designu, ale také v konstrukci.
Seznam kapitol
  1. Technologie, Výsledek vlastního výzkumu, Motor vpřed, Videa
  2. Pozdní nástup, Nedůvěřivost, Snahy o zvrat
  3. Technické údaje
  4. Fotogalerie (50x foto)

Technologie

Snahy o redukci odporu vzduchu automobilu sahají hluboko do počátku dvacátého století, ale opravdu efektivní mohly být teprve ve chvíli, kdy to umožnily dostatečné znalosti o aerodynamice a moderní výrobní a konstrukční metody. Rozmachem těchto snah se stala třicátá léta a celou řadu více či méně zdařilých projektů známe i z československé automobilové výroby. Za zmínku stojí zejména prostějovská tříkusová série Wikov 35 „Kapka“ z roku 1931, „superpikolka“ z Pragy a progresivní prototyp Škoda 935, ale především kopřivnická řada Tatra T77/87, která v daném ohledu patřila suverénně k nejúspěšnějším na světě. 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Wikov řady 35 "Kapka" je považován za první československý aerodynamický automobil; prototyp Škoda 935 nabídl kromě proudnicových tvarů karoserie také netradiční koncepci; Praga Super Piccolo z roku 1934 (Oldtimer Festival Slavkov, 2008)

Většina designérů se však tehdy ve skrytu duše neodvažovala vzdát se zarytých konceptů, proto většina pokusů o skutečnou aerodynamickou optimalizaci karoserií zpravidla začínala i končila protaženou zádí a zapuštěnými reflektory. Skutečně efektivní zásah si však žádal důslednou změnu koncepce. Příkladem zřejmě nejznámějším zůstává americký Chrysler Airflow, v levnějším provedení prodávaný i pod značkou De Soto.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
V Kopřivnici spojily v tažení za aerodynamikou své síly velké mozky Paul Jaray a Hans Ledwinka. Tatra T87 ve svém poválečném provedení (Oldtimer Museum Koller a Giro Nike Moravia 2007) a legendární válečné aerosáně Tatra

Aerodynamický zrovna nebyl, zákazníky neoslovil, ale do praxe uvedl významný primát v podobě celokovové, částečně samonosné karosérie. Američané tak využili svých rozsáhlých zkušeností s lisováním rozměrných a členitých ocelových prvků, ačkoli třeba na jednodílnou střechu si ještě netroufali. Zajímavých prvků však měl Airflow přeci jen více...

Výsledek vlastního výzkumu

Otcem modelu Airflow se stal nápaditý konstruktér Chrysleru Carl Breer, jemuž imponovaly vlastnosti tehdejších stíhacích letadel a vzdušných plavidel lehčích vzduchu. Bez užších kontaktů na evropské inženýry studující nově konstituovanou vědu o proudění vzduchu sám zkoumal s pomocí svých kolegů Freda Zedera a Owena Skeltona účinky tvaru karoserie automobilu na odpor vzduchu. A Breerovi se podařilo takřka nemožné, pod jeho vedením byl již v dubnu roku 1930 v Highland Parku otevřen zkušební větrný tunel.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Chrysler Airflow vynikal celokovovou konstrukcí v konfiguraci podobné dnešnímu vnímání samonosné karoserie

Záhy v něm otestovali pět desítek zmenšených modelů sériových automobilů a zjistili, že tvarování přídí jejich členitých karoserií je z hlediska aerodynamiky natolik neúčelné, že by bylo vhodnější obrátit pozornost na jejich zadní části. Poznatky z tunelu vybavený Breerův tým však musel záhy přemýšlet nad tím, jak je aplikovat do konstrukce sériových vozidel. Bylo jasné, že karoserie musí být v podstatě jednoprostorová, aby se podařilo zvýšit její tuhost a snížit odpor vzduchu, a potlačit dosud vyčnívající prvky jako chladič, světla nebo ploché čelní sklo. 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Chrysler Airflow ve svém prvním roce

Carl Breer rovněž začal vážně uvažovat o snižování hmotnosti a jejím rozložení. U dobových vozů s tradiční, ryze dvouprostorovou karoserií připadalo i díky motoru za přední nápravou nějakých 65% pohotovostní hmotnosti na jejich zadní nápravu, při plném vytížení posádkou a nákladem tento poměr rostl až k 75%, což se negativně projevovalo na jízdních vlastnostech a jejich změnách zvláště na kluzkých vozovkách. Zadní pružiny musely být z tohoto důvodu dosti tuhé, což dále omezovalo jízdní komfort. 

Motor vpřed

Breerův tým se i s těmito komplexními úvahami nakonec dostal tak daleko, že představení koncernu Chrysler souhlasili se zahájením prací na budoucím sériovém vozidle, na němž by se všechny poznatky projevily. Ačkoli se to nezdá, aerodynamická karosérie Chrysleru Airflow, jenž se stal výsledkem celého procesu, nebyla zdaleka jediným vynikajícím parametrem. Motor se v porovnání s tradičním řešením posunul vpřed, takže posádka nyní seděla mezi nápravami, nikoli nad tou zadní. 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Konvenčněji řešený model Chrysler Airstream z roku 1935 ve společnosti Airflow téhož roku a samoatatně; Airstream se prodával daleko lépe než Airflow, následují snímky vozů z roku 1936, z prvního vystupuje americký prezident Roosevelt, v průhledové kresbě levnější provedení DeSoto (opět 1936); přehlídku završuje dostupnější provedení DeSoto Airflow v provedení kupé z kanadské produkce

Kromě zlepšení využitelnosti obestavěného prostoru se tím podařilo optimalizovat rozložení hmotnosti plně vytíženého vozu k poměru 50:50%, což umožnilo na obou nápravách použití pružin s podobnou charakteristikou a z toho plynoucí zlepšení a vyrovnání jízdních vlastností bez závislosti na aktuálním zatížení. Chrysler před premiérou sériového modelu Airflow masíroval veřejnost řadou stylistických cvičení, z nichž největší zděšení vzbudil prototyp s řízením kol zadní nápravy, ti všímavější však mohli i díky němu vytušit, že u Chrysleru připravují nějakou „velkou ránu“. 

Dual-Ghia: oslovila nejmocnější, přesto dlouho nepřežila

Dual-Ghia: oslovila nejmocnější, přesto dlouho nepřežila

A tou se stal Airflow. Zatímco konkurence tehdy řešila přední část karoserie použitím cudně skloněných chladičů, Airflow dostal oddělenou masku chladiče tvarem připomínající ostatní vozy značky, nicméně chladič samotný byl usazen svisle a níž, než bylo v té době běžné. Blatníky takřka splynuly s liniemi karoserie a zadní kola byla kryta, světla byla zapuštěna po stranách masky a šípovitě dělené čelní sklo z rovných panelů naznačovalo, že i prostor pro posádku se výrazně rozšířil směrem k okrajům stupaček (na jejich úplné vypuštění však ještě doba nebyla připravena).

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Technologie, Výsledek vlastního výzkumu, Motor vpřed, Videa
  2. Pozdní nástup, Nedůvěřivost, Snahy o zvrat
  3. Technické údaje
  4. Fotogalerie (50x foto)
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

dnes | Michal Žďárský
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 16 příspěvků