Kapitoly článku:
- Proměna Daewoo v Chevrolet, tajemství jménem Lacetti
- Interiér, sedačky, pohodlí, odkládací prostory
- Místo vzadu, zavazadlový prostor, motor
- Naladění podvozku, jízdní vlastnosti, dynamika
- Spotřeba, proč volit motor 1.4, stručné hodnocení, plusy a minusy
- Komentovaná fotogalerie
Dr. Jekyll a Mr. Hyde
Při otevření dveří Lacetti nejprve oslní, dveře jdou otevírat zlehka a velmi tiše, skoro stejně dobře je lze i zavírat, a to i přes dvojité těsnění, které si nezřídka žádá více síly. Mechanismy dveří jsou jen o málo horší než u Alfy 147, kterou v tomto směru stavím na vrchol třídy.
Interiér je oproti povedenému exteriéru poněkud laciný
Při pohledu do interiériu na vás dýchne Nubira a pozitivní dojem je fuč. Za zdařilé lze označit akorát provedení horní poloviny palubní desky, které je vyvedeno v černém, hodnotně působícím měkčeném plastu orámovaném pásem ze světlejšího šedého materiálu. Uprostřed černé plochy našly místo digitální hodiny, dobře podsvícené a povětšinou odstíněné od okolního světla. Jediným viditelným vylepšením proti zmíněné Nubiře jsou kruhové výdechy ventilace a la Audi TT, které interiér oživují a nepůsobí dojmem, že by do něj nepatřily. Horní část palubky vkusně doplňuje přehledná přístrojovka s velkým rychloměrem usprostřed, hliníkovými obroučkami jednolivých budíků a s přijemným bílozeleným podsvícením.
Volant má velký a tenký věnec --- Ovládací páčka je v horní poloze příliš vysoko
Zbytek interiéru jako by dělal někdo jiný, středová konzole nenavazující na tunel zakončená do kulata v prostoru, papírově působící plasty ve výplních dveří, poněkud nevzhledný středový tunel, většina dílů v tvrdém, světle šedém plastu, zjevná jednoduchost na prvním místě, to vše navozuje dojem vozu o třídu nižšího. Snahu o zlepšení celkového dojmu nelze výrobci upřít - výplně dveří jsou doplněny o plochy z textilu a jakési imitace karbonu a odkladací schránky ve středové konzoli nepostrádají semišovou výplň. Zmíněné mínusy to však nevyváží a interiér mi vzhledově přijde tak trochu rozštěpený – nedívám-li se pod přistrojovku, je mi fajn, pokud mé oči zabloudí jinam, úsměv je pryč. Vzhledem k dotaženému designu exteriéru jde o poměrně nepříjemné překvapení. Interiér se zkrátka příliš nepovedl a snaha o minimalizaci nákladů je zjevná, ať už chtěl výrobce za každou cenu použít interiér ze starší Nubiry, nebo jednoduše došly peníze na Giugiara.
Středová konzola se k palubce příliš nehodí --- Palubní přístroje jsou dobře čitelné --- Výdechy klimatizace: no, nic moc
Odkladacích prostor je dostatek, ale ne vždy jsou řešeny ideálně. Ve všech čtyřech dveřích sice najdete kapsy, ale jsou poměrně úzké a pojmou pouze menší předměty, které z nich navíc musíte trochu lovit. Bez připomínek prochází poměrně velká, uzamykatelná schránka před spolujezdcem, plusové body získávají i čtyři odkládací prostory ve středovém tunelu. Ten vpředu poslouží spíše na drobnosti, ty vzaději jsou pak koncipované pro nápoje a bez problémů do nich uložíte dvoulitrovou láhev a dva kelímky. Nevzhledné, ale praktické.
Odkládacích prostor je dostatek
Ve slícování jednotlivých dílů jsem žádný problém neodhalil a interiér neztratí tvář ani při jízdě po nekvalitním povrchu. Tu a tam se z něj ozve nějaký zvuk, ale nejde o nic co by se vzdalovalo od standardu třídy, spíše naopak, Octavia nebo Focus se po stejné porci kilometrů chovaly hůře.
Kouzlo jednoduchosti
Jednoduché provedení interiéru má i své světlé stránky, minimálně jednu – při ovládání vozu se rozhodně neztratíte. Ovládacích prvků je opravdu minimum, na celé palubce pouze devět, a tak snad nikdy nebudete tápat, kam sáhnout pro zrychlení ventilace nebo změnu sklonu světel. Vyhovovaly mi velikostí i umístěním, akorát tlačítka klimatizace, zapínání vnitřního okruhu a vyhřívání zadního skla by mohla být větší.
Pochvalu si naopak zaslouží hlavice řadící páky, padne dobře do ruky i mezi tři prsty a její povrch je proveden z příjemného měkčeného plastu. Horší je to s volantem, jeho čtyřramenný design neurazí, jeho průměr je ale zbytečně velký a tloušťce věnce by prospělo trochu materiálu navíc. Na druhou stranu je věnec pořád tlustší než u první generace Octavie, která dodnes oslovuje masy. Ideální není ani práce s páčkami pod volantem, mají poměrně dlouhé dráhy mezi jednotlivými aretacemi, a třeba ke spuštění stěračů na maximální rychlost musíte na chvíli sundat ruku z volantu.
V sedadlech s průměrným bočním vedením se nesedí špatně, jsou příjemně měkká a se semišovým potahem se rychle skamarádíte. Sedák je již v základní výbavě výškově nastavitelný zvlášť pro jeho přední a zadní polovinu a nebýt jen výškově stavitelného volantu (podélné nastavení nabídnou až vyšší výbavy), našel bych polohu za volantem velmi rychle. Jednoduché je i ovládání spojky, plynu, řízení i řazení. Neklade na řidiče vysoké nároky a k práci s nimi stačí malé síly. Prý bude vyhovovat i ženám, alespoň tak to tvrdila „má“ testovací řidička.