Kapitoly článku:
Samet pod kapotou
Pod kapotou korejského sedanu se usadil šestiválec o objemu 2,5 litru s výkonem 115 kW (156 k) při 5 800 ot./min a točivým momentem 237 Nm při 4 000 ot./min. Jedná se v současnosti o vrchol v nabídce benzínových motorů pro Epicu.
Velkou zvláštností na dnešní dobu je, že šestiválec není klasický do V, ale dnes menšinový řadový. Ten není uložen podél, jako u BMW, ale napříč, jako u Volva. Jeho uspořádání se pak velmi příznivě projeví na kultivovanosti chodu, protože vyvážení řadových šestiválců je výborné.
Současně je také třeba říci, že i menší dvoulitr je stejné koncepce. Jedená se také o řadový šestiválec uložený vpředu napříč.
Možná vás zarazí parametry agregátu. Přeci jenom 115 kW z takového objemu není hodnota, která by oslnila. V dnešní době je konkurence sice dále, ovšem tento nedostatek je plně kompenzován v dalších vlastnostech motoru.
I tento výkon stačí k tomu, aby byla jízda dostatečně dynamická. Nikdy nebude z Epicy závodník, ale to není ani podvozek a další části vozu. Maximální zaměření na komfort se ukazuje ve skvělém vyvážení, nulových vibracích i podtočeného motoru a fantastickém lineárním průběhu výkonu a točivého momentu.
Ihned nad volnoběhem motor zabere a tlačí Epicu dopředu. Tah těsně nad třemi tisíci ještě posílí a pokračuje až k maximu výkonu. Tam ovšem dojde vcelku okamžitě k mírnému ochabnutí a je třeba řadit o stupeň dále.
Další skvělou vlastností je odhlučnění. Je jednoduše výborné a pokud se zamířím na konkurenci střední třídy, pak mne nenapadá lépe odhlučněný motor. Snad jen Peugeot 407 Coupé na tom byl o chloupek lépe.
Odhlučnění je dobré i díky dlouhým pěti převodům. Při dálničních 130 km/h Epica točí jen mírně nad 2 500 ot./min a jakési přirovnání s klidnými osmiválci je tak na místě.
Řadíme pomalu
O přenos výkonu na přední kola se u testované Epicy staral pětistupňový automat s možností ručního řazení. Klasický automat s hydrodynamickým měničem tak měl ještě více umocnit komfortní naladění vozu.
Pět dlouhých převodů sice ubralo na dynamice a přidalo na spotřebě, ale zase ve spojení se sametovým šestiválcem přináší více komfortu. Ovšem jen s ohledem na fakt, že nemusíte řadit, protože jeho chování již tak komfortní není.
Pokud po něm nebudete chtít dělat věci rychle a nebudete na něj tlačit, pak je vše výborné, ovšem stačí se rozhodnout předjíždět, přimáčknout plyn na pohledu a rázem zjistíte, že rychlost se u Epicy nenosí.
Podřazení trvá opravdu dlouho, na dnešní dobu velmi dlouho a to samé platí o přeřazování na vyšší rychlostní stupeň. Nemám změřené časy, ale dle pocitu je po udání impulsu k dané akci prodleva klidně i sekundová, než se začne něco dít. Ta je větší u podřazení, než u přeřazení.
Nevýhodou je také nutnost dělat prodlevy mezi jednotlvými pokyny voličem automatické převodovky, pokud chcete podřadit nebo přeřadit o více rychlostních stupňů. Pokud dáváte impulsy ručně a dáte dva rychle za sebou, automat přeřadí pouze o jeden. Je nutné počkat, až automat začne řadit a teprve pak přidat další pokyn.
Samotný chod je pak komfortní, plynulý a velmi hladký. Při běžné jízdě prostě neucítíte, že automat změnil rychlostní stupeň, což je na druhou stranu nutný standard této doby a této třídy vozů.
Výbornou vlastností automatu u Epicy je, že v případě jízdy s ručním řazením vám automat u omezovače sám nepřeřadí na další rychlostní stupeň a nechá tak na řidiči, co se svým vozem udělá.
Přestože mi automaty nijak nevadí a v určitých typech vozu je i vítám, u Epicy jsem byl spíše zklamán. Odstupňování i komfort byl vcelku dobrý, ale dlouhé odezvy a také dlouhá doba nutná k přeřazení z něj dělá automat na dálnici. Na okrskách, kde potřebujete rychle předjet si budete muset připravit vůz daleko dříve, než je zvykem.
Spotřeba
Chevrolet uvádí u testované Epicy spotřebu 13,8 l ve městě, 6,6 l mimo město a 9,3 l v kombinovaném cyklu.
Po týdenním testu plně souhlasím pouze s kombinovanou spotřebou, kterou jsem měl po týdenním ježdění skutečně v limitech a to 9,5 l na 100 km.
Bohužel vůbec netuším odkud vzal Chevrolet spotřebu 6,6 l mimo město. Na tuto spotřebu jsem se ani krátkodobě nedokázal dostat při té největší snaze. Reálné minimum při opravdu klidné jízdě vidím na 7,5 l, ovšem to znamená rychlost okolo 90 km/h a rovnou silnici.
Lehce dosažitelná je pak spotřeba pod 8 l, která vás bude provázat, pokud zvolíte poklidnější tempo v rámci limitů na okreskách.
Dálnice je na tom taky velmi dobře, nízké otáčky při sto třicítice si pak vezmou okolo 8,5 l naturalu na 100 km. Ještě okolo sto šedesáti se dá jezdit pod 10 l, což je na daný objem opravdu výborné.
Město si pak z nádrže odebralo okolo 11,5 l na 100 km a to i přes intenzivní jízdy v dopravní špičce brněnských ulic.
V kostce řečeno na velikost vozu, fakt, že výkon přenášel automat a motor o objemu 2,5 l je spotřeba velmi přeznívá. A ani v případě, že se rozhodnete s vozem jet rychleji příliš nevzroste. V takovém případě se spotřeba vyšplhala k 15 litrům a tím to končilo.
Co jsem ovšem nedokázal zjistit je fungování palubního počítače. Ten sice počítal průměrnou spotřebu, ale z toho co jsem vysledoval, jsem získal pocit, že ji počítá tak za posledních 50 km. Ani po nájezdu 900 km bez vynulování nebyl problém během chvíle klidné jízdy snížit průměr o 2 litry, nebo jej naopak zvýšit o dva litry. Proto nezbývalo, než tankovat a spotřebu počítat.
Jedeme „Amerikou”
Střední třída patří mezi velmi sledované segmenty a boje o špici a zákazníky jsou zde velmi tvrdé. Na trhu existují různé vozy, které míří k vybraným skupinám zákazníků. Sportovně laděné vozy, reprezentativnější a komfortní. Chevrolet Epica se zamířila právě na poslední skupinu.
A koukneme se pod pokličku...
Již při zběžném pohledu na ceník Epicy je jasné, že nechce lákat zákazníky zrovna na nejnižší cenu. Ne že by patřil tento vůz k drahým, ovšem jakýsi střed naznačuje, že vůz by měl nabídnout něco navíc.
Tím něčím navíc je u Epicy myšlen komfort jízdy. Nezávislé zavěšení zadní nápravy, velmi měkké a komfortní odpružení, mírné přeposilování všech komponent má za následek, že jízda nevyžaduje příliš velkou pozornost a ani námahu.
A jsme nezávislí i vzadu...
Trochu mi to připomínalo jízdu v Citroenu C5, který patří bezesporu k nejkomfortnějším vozům střední třídy. Větší náklony a jakési houpavé naladění dokáže odfiltrovat téměř cokoli. Nerovnosti se ztratí mezi kolem a řízením a vy si tak jen korigujete směr, kterým se chcete ubírat.
Vůz v podstatně nereaguje na žádné záludnosti našich cest. Příčné nerovnosti neřeší, podélné v klidu ustojí a souvislé pásy panelových dálnic, nebo kočičích hlav dokáže příjemně srovnat v dlouhých, klidných a komfortních zhupech celého vozu.
Trochu specifický pak byl posilovač řízení. Ten by měl, dle Chevroletu, mít proměnný účinek. Tedy řízení by mělo „tvrdnout” se zvyšující se rychlosti. Bohužel ve výsledku je to trochu zvláštní. Řízení opravdu pocitově ztvrdne s vyšší rychlosti a měkne s nižší, ovšem točení volantem na místě dá poměrně velkou prácí. Mezi nízkou rychlosti a nulovou to totiž vypadá, že posilovač opět ztvrdne.
Zvláštní jsou pak brzdy. Pozvolný nástup graduje v druhé polovině dráhy brzdového pedálu. Maximální brzdný účinek se ovšem dostavuje až téměř na konci dráhy a pokud potřebujete rychleji dobrzdit, může to být bez zvyku trochu problém.
Pokud hledáte i jakýsi sportovní potenciál vozu, Epica vás v tomto směru zklame. Všechno je zde děláno pro komfort a vytříbené jízdní vlastnosti v zatáčkách šly do pozadí. Náklony vozu jsou příliš velké a také nedotáčivost vlivem těžkého motoru a měkkého pérování je velká.
Navíc ani charakter motoru s automatem příliš sportovní jízdu neumožňují. Epica prostě vládne dlouhým přesunům, kdy je její naladění jen přínosné a vítané.
Vůbec největším překvapením byla akustická pohoda ve voze. Bez přehánění lze říci, že Epica patří k nejtišším vozům střední třídy a pokud jsem se rozplýval nad dokonalým odhlučněním i ve dvoustovce u Peugeotu 407 Coupé, pak u Epicy toto platí do zhruba 180 km/h.
A výfuk zatím drží...
Teprve pak se začne mírně ozývat proudění vzduchu kolem vozu. Tím to ovšem končí, protože motor si stále neskutečně tiše přede a odhlučnění podvozku prozněnu vymaže vše z vozovky.
Epicu si umím v klidu představit jako vůz pro delší cestování dálnicemi, nebo rovnějšími okreskami. Zde se odmění velmi výborným komfortem, výbornou stabilitou, spotřebou a dostačující dynamikou. Pokud ovšem denně potřebujete projíždět zatáčky na hraně, pak je třeba poohlédnout se po jiném voze.