Hodně živo bývá v těchto dnech v dílnách Českého vysokého učení technického. Studenti tam totiž ladí první českou elektroformuli.
Posluchači Českého vysokého učení technického v Praze už úspěšně zvládli postavení závodního vozu poháněného spalovacím motorem. Nyní se věnují stavbě monopostu, který používá čistě elektrický pohon. Tým CTU CarTech Electric, který tvoří studenti Fakulty strojní a Fakulty elektrotechnické ČVUT, se v srpnu vydá do německého Hockenheimu. V soutěži Formula Student Electric se tam utká s dalšími 29 týmy.
Na vývoji formulového elektromobilu začali pracovat loni v září. Studenti techniky
vycházeli z koncepce závodního auta se spalovacím motorem. Nejprve museli vyřešit
umístění elektromotoru a baterii do rámu. První testovací jízdy s prototypem proběhly
zkraje roku na dvěstěmetrovém okruhu parkoviště třetího podzemního podlaží
pražské Národní technické knihovny a pokračují tam dodnes.
Závod je spíš jízdou zručnosti
„Srpnový závod měří dvaadvacet kilometrů, takže pro nás je nejdůležitější připravit
baterie na dojetí. Nyní pracujeme na tom, jak na takovou vzdálenost stanovit jejich
kapacitu,“ říká pro AutoRevue.cz garant projektu inženýr Radek Tichánek ze strojní
fakulty.
Prototyp elektromobilu českých vysokoškoláků (vlevo) – zatím bez karoserie - při testování
v podzemním parkovišti
Peníze na vývoj elektroformule získávají studenti takřka výhradně od sponzorů. „Tým
CTU CarTech Electric funguje jako opravdová závodní stáj. Kromě vývojářů a jezdce,
jímž je jeden ze studentů, se stará o peníze marketingová buňka. Kromě ní shání
podporu i škola. Díky tomu, že se jedná o elektroformuli, dají se oslovit sponzoři ze sféry vyrábějící elektrokomponenty,“ pokračuje pedagog.
Závod studentských týmů se od tradičních formulových klání podstatně liší, a to nejen svým charakterem. „Trať je krátká, měří asi osm set metrů. Vlastně to není okruh v pravém slova smyslu. V podstatě se jedná o jízdu zručnosti, která je dlouhá tak, aby se při ní ukázala životnost aut,“ vypráví. „Vozy na elektropohon dosahují šedesátikilometrové rychlosti, na rovinkách je to maximálně devadesát. Dalšímu zrychlení brání vlásenky, slalom mezi kužely a vracečky.“
Cílem je přesvědčit skutečného výrobce
Nejedná se vlastně o závod v pravém slova smyslu, startuje se intervalově a vítězí vůz s nejrychlejším časem. Auta jezdí po okruhu obvykle osamocena, aby nedošlo ke kontaktu. Když už se k sobě přiblíží, dostane pomalejší vůz modrými vlajkami pokyn, aby rychlejší v předjížděcí zóně pustil.
„Studentská konstrukční soutěž trvá zpravidla pět dní. Dělí se na statické a dynamické disciplíny. V rámci prvně jmenovaných musí studenti před komisaři prokázat technické a obchodní znalosti. V dynamické části se auta testují z hlediska ovladatelnosti, akcelerace a životnosti. Nejvíce je bodově ohodnocený výsledek závodu,“ vysvětluje Tichánek.
„Vítězem soutěže je tým, který získá nejvíce bodů. Vývojové týmy se přitom snaží zaujmout přítomné zástupce automobilky, aby si vybrali právě jejich model k výrobě skutečného prototypu formulového vozu,“ říká na závěr.
Elektromobil vysokoškoláků z Eindhovenu (vlevo) při loňském závodě