Cadillac DeVille: zlatý standard (+ dobová videa)

Připomeňme si okázalé křižníky silnic Cadillac De Ville, ale také atmosféru doby, v níž vznikaly.
Seznam kapitol
  1. Cadillac DeVille
  2. Videa

Pod jménem Coupe DeVille, někdy také jako Deville nebo deVille, se honosily okázalé vozy Cadillac v letech 1949 až 1993. Toto označení se zvláště v prvních desetiletích existence stalo ikonou ve společenském životě americké smetánky a dodnes se s ním setkáváme v písních, filmech i ve výtvarném umění.

Až se za další půlstoletí ohlédneme za nejzajímavějšími a nejvýznamnějšími automobily všech dob, jistě naší pozornosti neunikne Cadillac a heslo DeVille. Tyto vozy se vyráběly v době, kdy americká auta byla skutečně americká a evropská opravdu evropská. Také stroje DeVille odpovídaly požadavkům a vkusu tamních motoristů a do hloubky prostupovaly celou společností. 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
První Cadillac Coupe DeVille se představil v roce 1949

Jen na první zamyšlení mě napadá film s názvem DeVille Joea Rotha z počátku devadesátých let, ale především slavná píseň rock ´n´ rollového kytaristy a skladatele Chucka Berryho. Roll Over Beethoven, Sweet Little Sixteen nebo Rock And Roll Music se navždy zapsaly do dějin hudby, ale za zmínku stojí především skladba s názvem Maybellene. Pojednávala o honičce Fordu V8 a... Coupe DeVille! Vůbec nebylo třeba dodávat, že se jedná o Cadillac.
 

Poprvé v roce 1949

Cadillac, prestižní značka koncernu General Motors, představila první Coupe DeVille v modelovém roce 1949. De ville znamená francouzsky městský, což bylo v podobě výrazu Town Car běžné americké označení pro karosérii, které my říkáme brougham. Pofrancouzštělé pojmenování použil prvně Henry Ford pro svůj model Lincoln z roku 1922. DeVille od Cadillacu se prodával v rámci řady Series 62 a jednalo se o dvoudvéřové kupé, jež v dějinách Cadillacu vůbec poprvé neslo karosérii bez středových sloupků, přičemž střecha vykazovala znaky „falešného kabrioletu“.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Vozy Cadillac Coupe DeVille modelových roků 1954 a 1956, ještě coby součásti řady Series 62

K veskrze luxusní povaze vozu přispívaly bohaté chromování přidě a kompletní čalounění z kvalitní kůže. V prvním roce se těchto pozoruhodných strojů prodalo jen 2 150 kusů, rok následující tuto hodnotu zdvojnásobil a již roku 1951 jich bylo bezmála 8 000! Popularita tohoto okázalého stroje rostla raketovým tempem a v roce 1961 patřil mezi nejúspěšnější modely značky Cadillac, když se během něj prodalo více než 20 000 vozů tohoto typu.

Představené značky Cadillac prodeje kupé řady DeVille překvapily, ale jednali rychle. V roce 1956 tak Cadillac dodával vozy DeVille i s čtyřdvéřovou karosérií sedan, ovšem stále v „bezsloupkovém“ provedení, jenž původní kupé nakonec výrazně přežilo. Roku 1959 byla řada DeVille z řady 62 vyčleněna jako samostatný model a obdržela třetí, otevřenou karosářskou verzi Convertible.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Cadillac DeVille jako sedan z roku 1958 a o rok novější DeVille Convertible

Roky plynuly a vozy DeVille byly stále větší a těžší. Model roku 1973 tak měl v porovnání se svým vzorem z roku 1949 o 102 mm delší rozvor náprav, celkově byl o 432 mm delší a o bezmála půl tuny těžší, zatímco zdvihový objem typického vidlicového osmiválce narostl z 5,4 až na 7,7 l. V šedesátých letech stála řada DeVille mezi modely Calais (dříve Series 62) a Fleetwood.

Pro rok 1964 bylo novinek na první pohled minimum, ale DeVille se dočkal motoru zvětšeného na rovných 7 l, nové převodovky Turbo-Hydramatic a v dějinách automobilu zřejmě vůbec první automatické klimatizace, jež udržovala v interiéru zvolenou teplotu. Pro modelový rok 1965 pak prošla řada DeVille důslednou modernizací směřující od zaoblených ploch k ostřejším, jednodušším liniím. Přišla při ní o tradiční ploutve na zadních blatnících (vozy Cadillac roku 1959 dohnaly tyto prvky do rekordních, bizarních rozměrů) a dostala širší masku přídě, jejíž instalaci umožnilo vertikální uspořádání zdvojených světlometů.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Cadillac DeVille sedan z roku 1961 a dobové srovnání sedanu DeVille 1963 s konkurenčním Imperialem Crown z dílen Chrysleru

Sedan zároveň mohl disponovat středovým sloupkem karosérie, jehož absence byla dosud pro řadu DeVille typická. O pohon se staral osmiválec 429 s objemem rovných 7 l v roce 1968 nahrazený provedením 472 (7,7 l) o výkonu 375 koní (276 kW) a točivém momentu až 495 Nm, jež navíc odpovídalo novým federálním předpisům o bezpečnosti provozu a emisích škodlivých plynů.

Další změna následovala roku 1971, DeVille však již bylo pouze luxusněji pojatým typem Calais s větší porcí chromovaných ozdob a delším seznamem prvků příplatkové výbavy. Na sklonku téhož roku zvítězilo kupé DeVille v dálkovém závodě od pobřeží k pobřeží s názvem Cannonball Run, když dosáhlo průměrné rychlosti 136,2 km/h a spotřeby 26 l/100 km.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
DeVille sedan (1966) / DeVille Coupe (1972) / DeVille sedan (1973)

Ropná krize na obzoru

Ještě v roce 1973 si Coupe DeVille zachovávalo svůj bezsloupkový vzhled, ale již náseldující model tuto tradici v duchu průběžného přibližování dobovému standardu porušil, zatímco sedan si paradoxně tento profil udržel až do roku 1976. Pozoruhodnou skutečností je, že pouze v tomto roce se za příplatek dodávala dvojice bezpečnostních vaků uložených ve volantu a před spolujezdcem, tedy v podobě dnes označované jako airbagy.

To ale již na dveře zaklepala první ropná krize a americké automobilky na ni reagovaly nepříliš efektivním „zkracováním“. Výkon vylepšeného osmiválce kvůli požadovanému snížení spotřeby a emisí klesl na pouhých 210 koní (154 kW). Všechny vozy koncernu General Motors s karosériemi tříd B a C, do nichž kromě ostatních velkých sedanů zapadaly i Cadillacy, se pro modelový rok 1977 výrazně zmenšily.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Cadillac DeVille posloužil také jako základ pro obrněnou prezidentskou limuzínu (2001)

DeVille tak bylo ze dne na den zkráceno o 249 mm, pohotovostní hmotnost klesla o 340 kg a standardním motorem se stal menší osmiválec s objemem 6,9 l. Další významné redukce se DeVille dočkalo v roce 1985, kdy délka vozu klesla o dalších 666 mm a hmotnost se snížila o 363 kg. Co však bylo pro zastánce klasické koncepce nejhorší, stala se z něj „předokolka“.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Poslední generace sedanu DeVille představená v roce 2000 / Následnický model DTS z roku 2006

Doba se měnila a poptávka po luxusních kupé Cadillac DeVille dále klesala, pročež byla výroba kupé v roce 1994 zastavena. Sedany DeVille zůstaly v produkci až do roku 2006, kdy byly nahrazeny modelem DTS (DeVille Touring Sedan).
 

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Cadillac DeVille
  2. Videa
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 17 příspěvků