Původně ho závody nezajímaly, nakonec se stal jedním ze symbolů francouzské značky, která mu postavila dokonalý hypersportovní pomník.
Název Bugatti Veyron 16.4 zná prakticky každý fanoušek rychlých kol, ale kde se vzal – to už je otázka pro zkušenější znalce motoristické historie. První silniční vůz světa s maximální rychlostí přes 400 km/h byl pojmenován podle jezdce Pierra Veyrona, který byl nedílnou součástí historie značky v období před 2. světovou válkou i krátce po ní. Narodil se 1. října roku 1903 v malé francouzské vesničce Berc v departmentu Lozére, původně studoval na univerzitě techniku a auta jej příliš nebrala. Jeho spolužák a nadšenec do rychlých kol Albert Divo jej ale přesvědčil, ať si zkusí závodění – a ukázalo se, že Veyron má obrovský talent.
Jeho závodní kariéra oficiálně začala koncem 20. let minulého století, kdy soutěžil ve vrchařských a vytrvalostních závodech napříč celou Francií, průlom nastal v roce 1930 díky vítězství v třídě do 1500 cm3 na ženevské Grand Prix. Už tehdy bylo jasné, že jde nejen o odvážného a velmi technického jezdce, ale že také skvěle rozumí mechanickým aspektům vozů, které řídil. Proto jej v roce 1932 najal Ettore Bugatti na pozici testovacího jezdce i závodníka na částečný úvazek. Následující roky znamenaly pro něj i značku práci na jedněch z nejlepších sportovních vozů své doby, kdy pomáhal konstruktérům z Molsheimu s laděním vozů k dokonalosti.
A samozřejmě také závodil – s typy 51 a 57 se pravidelně účastnil závodů vytrvalostních i velkých cen, v letech 1933 a 1934 například zvítězil na trati Avus v Berlíně, v roce 1936 zářil na Grand Prix de l‘ACF v Montlhéry, k úspěchům patřily i týmové jízdy, během nichž padly 24hodinové rekordy. Hvězdným okamžikem se stalo vítězství v Le Mans v roce 1939, kdy se střídal na stroji Bugatti 57S Tank s Jeanem-Pierrem Wimillem. Bugatti i dnes vzpomíná na tento výjimečný výkon jako na symbolickou synergii mezi jezdcem a strojem na samotném začátku druhé světové války.
Během ní se Veyron zapojil společně se svými kolegy a spolupracovníky do protinacistického odboje, informací o jeho činnosti není mnoho, ale měl působit na jihu Francie hlavně v oblastech předávání informací a pomoci s převáděním osob. Jeho skupinu vedli další závodníci Robert Benois a „Williams,“ oba byli bohužel zatčeni a zabiti v koncentračních táborech.
Za svou činnost během války dostal Pierre Veyron v roce 1945 Řád čestné legie, v následujících letech také závodil, byl například třetí na 24hodinovce ve Spa v roce 1948 s vozem Gordini TMM, v Le Mans startoval i v letech 1952 a 1953. Spíše se ale věnoval rodině a své těžařské společnosti. Zemřel v roce 1970 v jihofrancouzském Èze u hranic s Itálií, Bugatti ho ve své historii označilo za „diskrétního a inteligentního muže“, který značce přinesl velkou slávu a technikou odbornost.
Zdroj: Bugatti, Autorský text