Devadesátá léta byla zvláštní dobou. Kdy jindy by vám američtí vojáci opancéřovali auto a nechali vás jezdit ve válečné zóně?
Příběh tohoto prazvláštního auta začal božím vnuknutím. To není vtip, bývalý voják dánských speciálních sil jménem Helge Meyer údajně slyšel volání boha, aby pomáhal potřebným během konfliktu v Bosně počátkem devadesátých let. Ale jak to provést?
Kontaktoval jistého amerického velitele a nabídl mu svou pomoc. Ten jeho nabídku překvapivě přijal. Američtí vojáci poté pomohli sestavit nezdolnou bestii na čtyřech kolech, která si nezadá se speciály z filmové série o Šíleném Maxovi. Jejím základem byl Meyerův Chevolet Camaro druhé generace z roku 1979.
Vůz dostal kompletní pancéřování celé karoserie a také spodní části – například i místo zadního skla mělo tlustý kovový plát. Tmavý lak zaručoval nenápadnost a také uměl pohlcovat infračervené světlo. Radlice vpředu sloužila k odpalování min. Pneumatiky měly vyztužené bočnice, aby bylo možné ujet i po průstřelu pneumatiky.
Dovnitř vojáci Meyerovi namontovali vysílačku, termokamery a přístroj pro noční vidění. Pohon zajišťoval vidlicový osmiválec s objemem 5,7 litru o výkonu přibližně 165 kW (přes 220 koní), motor byl ale osazen i vstřikováním nitrometanu, takže mohl na požádání poskytnout přibližně 330 kW (téměř 450 koní). V takovém případě i s dodatečným pancéřováním mohl vůz zrychlit na 200 km/h za třináct sekund.
Hlavním Meyerovým úkolem bylo vozit humanitární pomoc, na kterou se složili vojáci z americké letecké základy Rhein-Main v Německu. Vozil léky, ošacení, dětské plenky, jídlo, hygienické potřeby nebo třeba i hračky. Camaro uvezlo až 400 kilogramů nákladu a jeho řidič do něj sedal neozbrojen.
Několikrát měl Meyer na mále, byl například raněn kulkou do hlavy. Ale díky svému stroji a dobré znalosti zapadlých silniček byla jeho mise úspěšná a vždy dojel do cíle. Jeho činnost mu vynesla přezdívku „Boží Rambo“ přečíst si o ní můžete ve stejnojmenné knize.