Podle Boba Lutze, bývalého šéfa výroby v General Motors, měl pád amerického autoprůmyslu v minulém desetiletí pět příčin. Osmdesátiletý manažer to zmínil v New Yorku v průběhu letošního autosalonu a následně i v televizních debatách.
„Detroitská trojka neuměla zareagovat na měnící se trh, na požadavek doby. Lidé chtěli menší, úspornější vozy. V tomto jsme vyklidili prostor Japoncům. Oni na to byli lépe připraveni, malá auta vyráběli už dávno. My jsme situaci jen zhoršovali lpěním na velkých vozech s osmiválcovými motory.
Základem bylo, aby americký automobilový průmysl přehodil výhybku, aby se oprostil od těžkých a velkých vozů, osmiválcových motorů, automatických převodovek a tak dále. Museli jsem postupovat odshora dolů k šestiválcovým motorům, pohonu předních kol... Byl to ohromný úkol, náročný pro inženýry i na finanční prostředky.
Přitom Japonci nemuseli měnit nic… oni se vždy zaměřovali na spodní patra trhu.
Dalším problémem byl směnný kurz. Naše vláda v čase studené války, někdy zkraje 60. a potom v 70. letech, poskytla Japonsku výhodný směnný kurz. Každý si pak stěžoval na podhodnocený jen. Japonci po desetiletí měli na každém autě výhodu oproti nám 3000 až 4000 dolarů. To bylo velmi těžké s nimi soutěžit.
Chybovali i nejvyšší představitelé, šéfové Velké trojky. Vedení bylo zaměřeno více na finanční výsledky než na kvalitu produkce. V tomto nesou svoji vinu. Byli odtrženi od reality. Uvažovali pouze jako absolventi Harvardu. Přemýšleli hlavně o tom, jak optimalizovat výdělek a ne jaké skvělé vozy zákazníkům nabídnou.
Čtvrtý důvod byl spojený také s vedením, s ústupky odborům, jejichž předáci jaksi nebyli schopni pochopit, že kráva nemohla být dojena navěky.
A pak také obviňuji média obecně. Hlavně za jejich dlouhodobou zaujatost. Jestliže totiž bylo něco japonské nebo německé, tak to bylo automaticky dobré. Pokud to však pocházelo z Detroitu, tak to bylo špatné.“
Dnes je osmdesátiletý Bob Lutz poradce Lotusu.