Na čtvrté generaci modelu značka pracovala již od konce 80. let. Na konci vývoje se zrodila legenda.
Nástupce pětkového BMW E34 měl přinést zlepšení ve všech myslitelných ohledech a automobilka se na něj vrhla již v roce 1989 – tedy šest let před premiérou, která proběhla na autosalonu ve Frankfurtu v roce 1995. První na řadě byly tvary, které stvořil japonský designér Džódži Nagašima – mimo jiné autor BMW Z3 a trojkové řady E90. Schváleny a „zmrazeny“ pro výrobu byly v roce 1992, poté se rozběhl technický vývoj.
Během něj najezdili zkušební technici BMW třicet milionů kilometrů téměř po celém světě – od Aljašky přes Jihoafrickou republiku až po Nordkapp. Prototypy se škvařily v padesátistupňovém vedru v kalifornském Údolí smrti a mrzly v minus čtyřiceti stupních celsia na severu. Na severní smyčce Nürburgringu pak najely 8000 testovacích kilometrů.
První maskované vozy se objevily v tisku již v roce 1993, německý patent na design byl skrze prototyp zaregistrován až 20. dubna 1994. Premiéra proběhla v září 1995 a prodeje byly spuštěny v prosinci téhož roku, vůz se vyráběl v Dingolfingu. Jako první šel na trh sedan, kombi se objevilo koncem roku 1996.
Šlo o auto mnoha nej, při uvedení mělo v sériové výbavě klimatizaci, posilovač řízení, kontrolu trakce, ABS, přední a (jako teprve druhé BMW po řady 7 E38) boční airbagy, kombíky dostaly vzduchové odpružení zadní nápravy s automatickým vyrovnáváním výšky. Šlo také (alespoň podle BMW) o první sériový vůz se všemi hlavními podvozkovými díly z hliníkové slitiny, u šestiválců byl použit i přední hliníkový pomocný rám. Torzní tuhost se ve srovnání s E34 zvýšila o 40 procent.
Nabídka motorů byla důstojná. Benzín zastupovaly výhradně řadové šestiválce a vidlicové osmiválce (110 až 210 kW), naftu pak čtyřválce a šestiválce (100 až 142 kW). Kvalitní byla také aerodynamika, oproti předchůdci se součinitel odporu vzduchu snížil o 0,5 procenta. A když se bavíme o kvalitě, 77 procent kovových povrchů byl pozinkovaných.
V jedné věci však byla E39 horší než E34, neměla pohon všech kol, a to ani po faceliftu z roku 2000, který přinesl upravené motory, diodové zadní svítilny, jiný design předních světel nebo obrazovku infotainmentu ve formátu 16:9 místo původních 4:3. K původnímu i většímu systému byla mimochodem navigace na CD, na DVD až od roku 2002.
Nesmíme samozřejmě zapomenout na sportovní provedení M5 s pětilitrovým osmiválcem o výkonu 294 kW při 6600 ot.min a točivým momentem 500 Nm. Stejně jako u ostatních pětek poháněl zadní kola, skrze šestistupňovou manuální převodovku Getrag a diferenciál s pětadvacetiprocentní svorností. Na svezení s tímto modelem má autor milou vzpomínku, narozdíl od pozdější M5 E60 (nemluvě o pozdějších velkých a těžkých M5) se s ním dalo díky rozumné síle i rozměrům beze strachu jezdit téměř naplno i na běžných okreskách.
Své ostré verze měli i úpravci – z těch nejvýznamnějších Alpina s šestiválcovými modely B10 3.2 a 3.3 na bázi modelu 528 se 191 a 206 kW, nebo osmiválcovými B10 V8 a V8 S na bázi 540i s objemem 4,6 nebo 4,8 litru a 250, 255 či 276 kW. Ladiči z Buchloe nabízeli také naftovou D10 biturbo s třílitrovým naftovým šestiválcem o výkonu 180 kW.
V galerii si pak můžete prohlédnout dobové upravené kousky také od AC Schnitzer, Hartge nebo Racing Dynamics. Vyladěné modely nabízeli také čeští Krámský autosport – jejich 528i s označením K4 měla 191 kW, 540i K5 pak 250 kW, nejdrsnější a od kol po střechu upravená 540i K7 dokonce 298 kW a maximální rychlost 300 km/h. Stejně mimochodem jela „odemčená“ oficiální M5, u níž byl jinak omezovač na 250 km/h.
Model E39 jste mohli ještě během jeho „života“ spatřit také v mnoha kvalitních filmech – například hororové detektivce Purpurové řeky z roku 2000 s Jeanem Renem, autařských 60 sekundách s Nicolasem Cagem a blond-dredatou Angelinou Jolie, v komedii Scary Movie 1… a také v sérii krátkých snímků s názvem The Hire o profesionálním šoférovi v BMW M5. Z té byl nejslavnější díl, v němž hrála zpěvačka Madonna extra otravnou samu sebe. Řidič jí pak divokou jízdou a kvůli jejímu nepřipoutání na zadních sedadlech dá co proto. Výroba generace E39 skončila v roce 2004 s úctyhodným počtem 1.488.038 kusů, z čehož bylo 266.209 kombíků Touring a jen 20.482 sportovních M5.
Zdroj: BMW, Autorský text