Kapitoly článku:
Jeden krok vzad, sto kroků vpřed
Pro novináře ale i pro pozvané zákazníky byly na letišti v západočeských Hořovicích a přilehlém okolí připraveny tři možnosti, jak si novou trojku „osahat“ – krátká vyjížďka po okolí a dvě menší jízdy zručnosti v prostorách letiště.
Pro test v běžném provozu jsem si vybral nejsilnější model 330i s manuální šestistupňovou převodovkou, který bude zřejmě po celou dobu výroby nové trojkové řady vrcholem nabídky. Do vozu jsem přesedal ze své 325i E46 (shrnutí mých zkušeností s vozem si můžete přečíst zde) a již od usednutí za volant byly patrné příjemné změny. Sloupek řízení se posunul výše a při tradičně nízkém posezu nabral pocit za volantem trochu více na sportovnosti a přiblížil se v tomto směru úchvatné jedničce. Pozice sloupku řízení a jeho nastavitelnost byla u předchozí generace trochu problém, rozsah nastavení nemusel vyhovět všem, u té nové je vše v pořádku, rozsah nastavení sedadel i volantu je dostatečně velkorysý. Volant i hlavice řadící páky jsou stejné jako u jedničky, tedy perfektní, ve sportovním provedení je volant opravdu povedený a svým průměrem i tloušťkou věnce je jednoduše skvělý. Materiály v interiéru zůstaly na špičkové úrovni, samotný styling kabiny je nyní více sportovní á la BMW 1.
330i ve fešácké světle modré metalíze
Šípovitá příď připomene jedničku --- 17" kola mají větší šmrnc
Při rozjezdu se objeví první dva problémy, pedál spojky má stále příliš dlouhý chod, spojka navíc zabírala úplně dole, což pro rychlé řazení nebylo zrovna optimální naladění. Dokonalé stále nejsou ani dráhy řazení, to je sice tradičně přesné a jednotlivé převody zapadají jako nůž do másla, dráhy jsou ale delší. Toto mě trochu zklamalo, má trojka nese tytéž neduhy a doufal jsem, že nová generace je odstraní. Bohužel, nestalo se, pokrok vpřed je v tomto směru minimální. Za jízdy mě překvapilo aktivní řízení. Po tak krátké zkušenosti si netroufnu vynášet nějaké zásadní soudy o jeho kvalitách, na každý pád je zajímavé dosáhnout plného rejdu při parkování otočením volantu ani ne o jednu otáčku, stejně tak je příjemné prodlužování převodu při vysokých rychlostech na dálnici. Na technické trati se mi však neustálé změny převodu příliš nepozdávaly, zřejmě si na fungování aktivního řízení půjde zvyknout. Zatímco na charakter běžného řízení si zvyknete jednou, pro dokonalé sžití s tím aktivním bude třeba mnohem více zkušeností, neboť se v každé rychlosti chová trochu jinak. Navíc poněkud tlumilo zpětnou vazbu a jakkoli bude pro komfortní jízdu zřejmě skvělou volbou, pro ortodoxní sportovce zůstane ideálem přímá klasika.
Pohled do interiéru se sportovními sedadly ve světlé kůži
Řízení může být aktivní --- Řazení má stále poměrně dlouhý chod
Zarmoutily mě mdlé reakce motoru na plynový pedál, stejnou výtku jsem měl vůči BMW 116i, jehož test se na AutoRevue.cz objeví co nevidět. Nevím, jestli je důvodem více elektroniky v řízení motoru nebo samotný Valvetronic, ale oproti velmi živým reakcím starších motorů BMW jde o nepříjemné překvapení. Na druhou stranu kvituji, že si konstruktéři u 330i odpustili omezení používání plynu a brzdy současně, což se projevilo i zcela bezproblémovým řazením s meziplyny při brždění; mé poděkování míří do Mnichova.
Báječný motor
Kvalita jízdy doznala citelného zlepšení, podvozek je o stabilnější a čitelnější. I přes použití zmíněných runflat pneumatik utrpěl komfort jen minimálně, naopak se znatelně zlepšilo již dříve skvělé odhlučnění rázů od kol. Na krátké testovací trati bohužel nebylo možné vyzkoušet limity vozu, při jejich hledání však bylo patrné, že u trojky byla potlačena jakási zdravá míra přetáčivosti předchozí generace – chování vozu je hodně nezáludné a i v tomto směru se blíží menší jedničce. Více z krátké jízdy nemohu soudit, ta byla navíc silně ovlivněna obutím zimních pneumatik při cca dvaceti stupních venkovní teploty, což jsou okolnosti, které přirozeně degradovaly říz podvozku a jeho pověstná přilnavost nebyla nijak okouzlující.
Chování vozu je neutrálnější a méně záludné než kdy dříve
Samostatný test by si zasloužil nový třílitrový motor, který se prve objevil pod kapotou šestkového kupé, nyní jej dostává nejen trojka, ale také větší pětka a sedmička a lahůdkou bude v nejmenší jedničce. Je ortodoxním šestiválcem BMW s pozvolně stoupajícím výkonem a zvukem, který vám vykouzlí úsměv na tváři kdykoli jej pustíte do vyšších otáček. Stejně jako u jiných šestiválců musím konstatovat, že jde o neskutečně vychované stádo 258 koní, které dostanou váš kočár do vysokých rychlostí s neuvěřitelnou samozřejmostí a nenápadností. Odpouští si jakékoli líbivé kopance v nízkých nebo středních otáčkách a když vám dá okusit svou největší sílu v 6 600 otáčkách, poznáte to pouze na raketově stoupající ručičce tachometru.
A také ve vašich uších. Předpokládal jsem, že výrobce nechá u nové generace orchestr jeho šestiválců za výraznější oponou, ale stal se pravý opak, zvuk nové 330i je uvnitř slyšitelný ještě výrazněji než u mé 325i a navíc je naladěn na hrubší a ještě opojnější tóninu. Zvuk nového šestiválce je droga, která vám nedá spát a bude vás nutit jí znova a znova užívat. Za vnitřním projevem nijak nezaostává ten venkovní, který připomene rozdrážděný supersport. Tento motor se jednoduše povedl a pokud mu někdo něco vyčte, tak snad jen možná až příliš intenzivní zvukový projev ve vysokých otáčkách. Já to ale rozhodně nebudu, třílitr je opojnou špičkou nabídky a nemůžu se dočkat, až jej zkusím v nejmenší jedničce, kde by měl spolu s charakterem vozu nabídnout fantastické zážitky.
Nový třílitr potěší i oko