Kapitoly článku:
Peklo nebo nebe?
Takže už víme, že s nedostatkem výkonu dnes fakt problémy mít nebudeme. Naopak, s čím problémy mít budeme a s čím jsem bojoval během celého testu, to je hledání silnice, kde byste se mohli svézt tak, abyste neměli pocit, že využíváte tak půl procenta potenciálu obou automobilů. Samozřejmě jasnou a logickou odpovědí je dálnice, ale tam se jezdí v podstatě jenom rovně. Najít schopnosti podvozku jinde, než na okruhu dost dobře nejde.
Je nesmírně zajímavé sledovat přístupy obou automobilek. Představuji si, že na začátku byla porada, kde se přítomní usnesli na tom, že výsledkem jejich snažení má být velké kupé, které zdemoluje Nürburgring a které v praxi na silnici nenajde soupeře. Tenhle cíl je stejný pro Porsche i pro BMW, automobilky si ale zvolili poměrně hodně odlišnou cestu.
Dáte přednost zábavné zadokolce nebo v zatáčkách zcela nekompromisní čtyřkolce? Panamera je ukázkou neutrálních vlastností. Kam ji pošlete, tam jede a jede opravdu dost rychle.
K výkonům na silnicích používá Panamera už zmíněný pohon všech kol s mezinápravovou spojkou. Dalším trumfem jsou aktivní stabilizátory a aktivní podvozek používající vzduchové odpružení. Kromě různého snižování nebo zvyšování dělá podvozek také to, že vyrovnává náklony v zatáčkách a díky tomu se Panamera vlastně skoro ani nenaklání, což je myslím docela dobře vidět i na fotkách. Jednoduše jede. BMW M6 taktéž může nastavovat charakter tlumičů, ale obecně se naklání přeci jen o něco více. Na místo pohonu všech kol mu inženýři nasadili jiný trumf, a sice aktivní zadní diferenciál. Na konci veškerého úsilí tedy máme pětimetrové expresy, které v zatáčkách nerozhodí prostě a jednoduše nic. Panamera jede jako po kolejích, M6 je o trochu zábavnější, ale vůbec si nejsem jistý tím, že by bylo v zatočených pasážích rychlejší.
Jestliže mám porovnat jízdní vlastnosti jako takové, znovu se vrátím k hodnocení designu. BMW M6 Gran Coupé je v mých očích klasický supersport, Panamera je zatraceně rychlý crossover. A mimochodem totéž v možná ještě daleko větší míře platí také o posazu za volantem, ke kterému jsme se ještě nedostali. V BMW se sedí nízko, v Panameře výše. Znovu se budu opakovat, Panamera skončila v mých rukách několikrát a nikdy jsem si toho nevšimnul. Ale přímé srovnání je přímé srovnání. Přesně v tomhle tkví kouzlo podobných testů. Nicméně to jsem malinko odbočil, takže se zase vraťme za volant a především na okresky.
Tohle jsou dva úplně jiné světy, které celkem dobře naznačují také charakter obou aut. BMW má známý, přehledný a jednoduchý kokpit. Na pět metrů rychle zapomenete. Panamera hraje na efekt, kromě toho se sedí výše a než odbouráte strach s obřích rozměrů auta, chvíli to trvá.
S BMW M6 jsem dohromady strávil více času a víte co? Jsem za to moc rád. Trochu se bráním napsat, že je s tímto autem zábava, ale určitě vám natlačí do krevního oběhu více adrenalinu než Panamera Turbo. Podstatně více. Sedí se níže, máte zadokolku, všechno je takové intenzivnější a samozřejmě je k dispozici větší výkon. Zábavě se záměrně vyhýbám, protože tancovat s M6 Gran Coupé na limitu s vypnutou stabilizací jako je zábavné, o tom žádná, ale zábava to není pro každého a snad nikoho neurazím, když napíšu, že pro většinu to více než zábava je jedna velká koleda o celkem drahý problém (v tom lepším případě).
Přitom v M6 velmi rychle zapomenete na rozměry a hmotnost. Vše se děje s takovou lehkostí, že tomu skoro ani člověk nechce věřit. Menším zklamáním ale pro mě bylo řízení, které sice dokáže měnit odpor, ale kolem středové polohy je takové mrtvé. Zklamání to je o to větší, že oproti všeobecném očekávání M6 nepoužívá dnes už standardní elektromechanický posilovač, ale klasickou hydrauliku. Ale to je jenom drobná vada na kráse, se kterou se rychle sžijete. I když abych byl férový, musím zdůraznit, že Panamera sice nemá tak tuhé řízení, ale na pokyny volantem reaguje daleko ochotněji.
Abychom popsali, jaké M6 Gran Coupé vlastně je, dovolím si vypůjčit jednu teorii od jednoho mého kolegy z jiné redakce. Bohužel už jsem zapomněl, který kolega to přesně byl, takže se mu tímto omlouvám. Tato teorie říká, že se auta dělí do dvou skupin, jedna skupina jsou auta hranatá, druhá auta kulatá. Hranatých aut je v dnešní době spousta. Jsou to sportovní vozy naladěné snad na okruhy. Dlouhou dobu tahle auta sedí a drží se zvolené stopy, jakmile přesáhnete stanovený limit, dostaví se blesková a trochu nečekaná reakce a vy na nějaké kontra nebo její řešení máte dost málo času. Auta kulatá se drží o trochu méně, ale jejich reakce přichází plynuleji, tím pádem je více času na případné řešení a v konečném důsledku se řídí lépe. M6 sedí na silnici neskutečně, ale kdo chce dvě tuny poslat bokem, ten s tím nebude mít nejmenší problém. Řidič přesně ví, jak se věci mají, auto přechází do smyku relativně plynule, je prostě kulaté. Ovšem je dobré míti se na pozoru, protože dvě roztančené tuny jsou dvě roztančené tuny.
Co tím vším chci říci: podvozek M6 Gran Coupé si zaslouží jenom slova chvály. Auto se možná trochu naklání, ale v zatáčkách si je jisté jak náš nový pan prezident ve svých názorech. Rád bych vám nějak přiblížil zážitky z jízdy na okresce, ale bohužel si nejsem úplně jistý, jestli to vůbec jde. M6 Gran Coupé je strašně daleko, může být strašně rychlé a zábavné. Jediným problémem je fakt, že se vše odehrává v nesmyslných rychlostech, což vzhledem k váze a velikosti auta může udělat občas docela neplechu. Nějaké závěrečné hodnocení na téma jízdy v M6 Gran Coupé by asi vypadalo takto. Nedotáčivost skoro nezná, v tomto směru pomáhá aktivní diferenciál a také rozložení hmotnosti blízké ideálu (52,3/47,7), řidiči servíruje velké množství informací, do sedačky vás motor tlačí furt a stejně tak neustále bojují zadní kola s nedostatkem trakce. Na mokru to asi bude dost zajímavé.
M6 má možná pět metrů, ale jinak se chová jako malinkaté a sakra výkonné kupé. A přesně o tom jsem mluvil v úvodu. Technici od BMW vyřešili problémy s rozměry a hmotností neskutečně dobře. Tak dobře, že jsem si na okresce při ostřejším tempu říkal, že vlastně nevím, jestli to je pro mě řidičské nebe nebo peklo. Rychlost, jakou tohle auto má a jakou může mít (pokud za volantem sedí schopný řidič), tak trochu bere dech.
