Kapitoly článku:
Červen 1989 znamenal definitivní konec M3, která neměla čištěné výfukové plyny. Motor ovšem zároveň dostal posilu na 158 kW a 230 N.m, točivý moment byl tentokrát k dispozici ve 4600 otáčkách, tedy o 150 min-1 níže. Otevřená verze se 143 kW pokračovala dále jako alternativa, uzavřená však nikoliv. Ta nová s pevnou střechou jela nyní 241 km/h, s plátěnou byla opět o pouhé 2 km/h pomalejší a dynamické parametry zůstaly prakticky na stejné úrovni.
Závodní speciály a limitované edice
Závodní M3 sbíraly tituly všude možně, kde se jen dalo. Ale úvod na Monze 1987 se nepovedl, sedm nejrychlejších aut bylo po závodě vyloučeno kvůli tenčím kapotám. V barvách stájí Alpina, Bigazzi, Linder. Prodrive, Schnitzer, Zakspeed a dalších pak vyhrávaly národní vavříny Austrálii, Francii, Itálii, pro ostrovní šampionát BTCC existovala dokonce dvoulitrová verze.
Kabriolet z roku 1988 vážil kvůli dodatečným výztuhám karoserie o dva metráky víc
Agregáty 2,3 l pro DTM byly naladěny na výkon přes 190 kW, pozdější 2,5 l se dostaly na 265 kW. Vyhrály i mistrovství světa 1987 a Evropy 1987 a 1988, o německém šampionátu DTM nemluvě. Roberto Ravaglia se za jeho volantem stal megahvězdou, Ericovi van de Poelemu pomohla značnou měrou do formule 1 (a týmový kolega Marc Hessel k titulu německého mistra 1987). V tehdy ještě portugalském Macau řádil Emanuele Pirro, čtyřikrát za sebou ovládly čtyřiadvacetihodinovku na Nordschleife, z toho dvakrát Joachim Winkelhock a jednou Dán Kris Nissen). Čtveřici vítězství si odvezly i ze Spa.
Závodní M3 DTM v pozdějších verzích dosahovala výkonu až 265 kW (360 k)
Výčet jezdců by byl dlouhý, z těch nejznámějších a ještě nejmenovaných se radovali Rakušan Dieter Quester, Brit Steve Soper, Němec Christian Danner a Francouz Fabien Giroix, ten dokonce na obou dvou tratích! Ovšem nejen okruhy byly jejich doménou, Bernard Beguin se stal nejrychlejším mužem Tour de Corse 1987, asfaltová Korsika smazávala výhody pohonu všech kol.
Soutěžní M3 dostaly dokonce šestistupňové převodovky a měly výkon až 220 kW, se svou uměl dělat vítr na erzetách MS i Belgičan Marc Duez.
Speciál skupiny A existoval nejen v okruhové, ale i v soutěžní verzi (vpravo na korsické rallye v roce 1987)
Jediným sériovým modelem, který se dočkal zvýšení objemu motoru, byl Sport Evolution. Ten z 2453 cm3 dával slušných 175 kW. Místo mlhovek měl vstupy vzduchu k brzdám, širší podběhy a spoilery i zadní, tentokrát dvojité křídlo se daly nastavit. Od ledna do března 1990 jich postavili omezenou sérii šesti stovek exemplářů a jeden prototyp kabrioletu. Sport Evo dnes patří k nejvyhledávanějším verzím M3.
Pocty úspěšným závodníkům
Limitovaných edic, nejen těch nutných k pokračování závodní kariéry, bylo ale mnohem více, měly unikátní barvy i interiéry. K oslavě titulu mistra Evropy Roberta Ravaglii vzniklo 148 speciálních aut podepsaných samotným italským pilotem, měly nejslabší verzi pohonné jednotky se 143 kW. Naopak 158 kW se chlubila série Cecotto pojmenovaná pro změnu po jeho venezuelském kolegovi, mistru italského Superturisma 1989 a bývalém šampionovi silničních motorek. Pětadvacet kousků z celkových 505 se prodalo ovšem na britském trhu s volantem vpravo jako Ravaglia.
Mimořádně ceněná mezi fanoušky i sběrateli je M3 Sport Evolution, uvedená v roce 1990
Evolution (1988) s původním motorem pro novou homologaci čítala 505 exemplářů, Evolution II se 162 kW pak o pět méně. Ty se chlubily šestnáctipalcovými koly, upravenými spoilery, lehčí kapotou a tenčími bočními skly včetně toho zadního kvůli redukci váhy.
Sedan (či spíše opravdu tudor) se přestal vyrábět v listopadu devadesátého roku, kabriolet vydržel až do léta toho následujícího, konkrétně do června. Připomeňme, že nejprve vyjížděly z bran BMW Motorsportu v Garchingu nedaleko Mnichova a později z továrny v Řezně (Regensburgu).
Původně pětitisícikusová série M3 se nakonec rozrostla na 18 221 aut, 786 z nich (plus zmíněný jeden prototyp Sport Evolution) bylo kabrioletů. A to k nim můžeme připočíst ještě dalších 62 Alpin B6 3.5 S z Buchloe. Ty poháněl velký šestiválec 3,43 l se 187 kW a 320 N.m a stavěly se ručně, jak jinak, mezi listopadem 1987 a prosincem 1990. U Herberta Hartgeho v Beckingenu se zase zrodila šestice H36, ano, měla 3,6 l a 243 kW. Do historie klasické první M3 patří i dvojice Art Cars, pomalovali je Australané Ken Done a Michael Nelson Tjakamarra.