Naftové motory BMW patří jednoznačně ke špici, a sice ne svými parametry, ale zejména dobře odladěným zvukem a minimalizací „traktorového“ projevu. Není proto divu, že mne třílitrový šestiválec v BMW 330d doslova nadchl, jako by snad ani nešlo o nafťák.
Kapitoly článku:
Podobně vyhlížející BMW řady 3 jsem testoval začátkem roku, šlo o model 320i, tedy s řadovým benzínovým šestiválcem o objemu 2,2 l a maximálním výkonu 125 kW. Oba testované modely, jak 320i, tak 330d, byly vybaveny sportovním paketem M, který dodává trojce agresivnější vzhled. Ve standardu modelu 320i jsou 16" litá kola, 330d pak obléká sedmnáctky, v obou případech samozřejmě litá. 320i měla 17" kola s dvaceti paprsky (za příplatek), 330d s deseti. K „duši“ obou aut sedly i zvolené barvy – černá u 320i, tmavě modrá u 330d.
Tip: test BMW 320i video jízdy s BMW 320iv katalogu
Vzhled není třeba dlouze popisovat, trojka je na našich silnicích doma už více než šest let --- 17" kola mají efektní vzhled a vylepšují jízdní vlastnosti; pro model 330d jsou ve standardu --- typická maska chladiče --- Zadní světlomety vypadají rozhodně lépe než na pětce a sedmičce
Chytne a nepustí
Protože jsem interiér, zavazadlový prostor, místo vzadu apod. popsal už v předchozím testu, budu při popisku statického auta velmi stručný. Interiér patří dle mého názoru k jedněm z nejpovedenějších, má správný sportovní říz. Středová konzola je natočena k řidiči, loketní opěrka (za příplatek) má správnou délku, aby měl můj loket patřičnou oporu při jízdě. Trošku mi jen vadil široký středový tunelu v místě umístění plynového pedálu, kde příliš zasahuje do prostoru pro nohy – pokud jsem jel na tempomat, nebylo kvůli spodnímu uchycení plynu kam pořádně a pohodlně odložit nohu.
Interiér je velmi povedený, zejména natočení středové konzoly k řidiči a vykousnutí u spolujezdce je praktické --- Středová konzola je ovšem docela široká, takže zasahuje do pracoviště řidiče zejména v místě plynového pedálu
Příplatkový volant má tlustý věnec, takže se skutečně velmi dobře drží – vzbuzuje pocit, že máte auto pevně v rukou. Pozice za volantem se hledala poněkud hůře, příplatkové sportovní sedačky sice perfektně drží tělo v zatáčkách, ale se správnou polohou jsem si musel více pohrát. Volant je nastavitelný v obou směrech; když jsem měl sedačku (která má i nastavitelný sklon a délku, viz starší článek) zcela dole, potřeboval bych volant ještě o kousek níže. I přesto, že bych docela vysoko, zakrýval horní část přístrojů.
Široký tříramnenný volant se velmi dobře drží; nechybí na něm ovládání rádia a tempomatu
Zkrátka a dobře, usazení chvíli potrvá, ale se budete cítit naprosto skvěle; většímu pohodlí by ale přispěly méně tvrdé opory stehen, které na delší trase už tlačily do nohou. Zato na okreskách díky tomu nohy nelítají ze strany na stranu. Pochválit musí opěrky hlavy, které mají výborný tvar a možnosti nastavení. Mimochodem, sedák lze prodloužit, protože jeho přední část je výsuvná – dlouháni budou bezesporu potěšeni. Sedáku lze navíc nastavit sklon, což vylepšuje sportovní posez a zlepšuje oporu spodní strany stehen.
Vzadu je místa dostatek; pohodlí zvyšuje výklopná středová loketní opěrka --- S třetím cestujícím se nepočítá
Poznámka: Za sportovní sedačky se jistě vyplatí připlatit, protože ty standardní vás v zatáčkách moc neudrží a nemají tak dobré anatomické tvarování.
Vzadu jenom dvojka
Vzadu je místa dostatek, ale ne nadbytek. Bude se vám líbit tvar sedaček, sedí se v nich velmi dobře, podpírají tělo i na dlouhých trasách. K dispozici je výklopná loketní opěrka, za níž se u testovaného vozu skrýval vak na lyže. Se třetím cestujícím se moc nepočítá, chybí prostřední opěrka hlavy. Zavazadlový prostor má podprůměrnou velikost a malý vstupní otvor, ale o ten nám u trojky přece tak moc nejde. A pokud ano, je tu kombi. Sedačky jsou sklopné jen za příplatek, ve standardu nikoliv. Trojka bohužel trochu zklame odkládacími prostorami, zejména vzadu chybí kapsy ve dveřích, ale to už je zkrátka úděl těchto vozů „pro radost“.
Zavazadlový prostor není příliš velký, vstupní prostor je omezený. Zajímá to ale potenciální majitele?
Naftový masakr
Povedený design trojkového Bavora v sobě skrývá skutečnou lahůdku mezi nafťáky střední třídy, a sice třílitrový šestiválec s přeplňováním Common-Rail druhé generace. Motor dává maximální výkon 150 kW při 4 000 ot., maximální točivý moment je k dispozici už v 1500 otáčkách a pokračuje s nezměněnou hodnotou 410 Nm až do 3 250 ot. Díky tomu nabízí šestiválec plynulý zátah v poměrně širokém rozsahu otáček, v praxi táhne velmi dobře už od volnoběhu, točit lze až do 4 800 ot., kde uvadne. Přetahovat přes pět tisíc (zde začíná červené pole) už nemá smysl. Pokud potřebujete maximálně akcelerovat, je vhodné řadit další stupeň už před 4 500 ot.
Označení 330d jasně ukazuje, s kým máte tu čest
Díky vysokému výkonu v nízkých otáčkách (64 kW v 1 500 ot.) není problém jezdit v běžném provozu mezi 1 500–2 000 ot. a nad tuto hranici vytáčet motor jen zřídka. V praxi to znamená, že čtyřku můžete řadit už pod šedesátkou, pětku někde v 75 km/h a šestku v devadesáti. Přitom motor ochotně zareaguje na sešlápnutí plynu, takže pokud potřebujete předjet, nemusíte podřazovat. Motor se tedy chová daleko lépe než čtyřválcové nafťáky, které si pod dvěma tisíci otáčkami moc nelibují; výjimka ale potvrzuje pravidlo, takový 2.0 TDI od VW nabízí max. krouťák už v 1 750 ot. a od 1 700 ot. se už velmi slušně rozjíždí (ale ten zvuk…).