BMW 130i: opravdové BMW (megatest)

Sportovní duch se z některých mnichovských vozů poslední dobou zvolna vytrácí. Jedničková řada není z těch.
Seznam kapitol
  1. Úvod, Funkcionalistický exteriér, Kvalitní interiér za příplatek
  2. Perfektní pozice za volantem, Dokonalý šestiválec
  3. Úctyhodná dynamika, Skvělé jízdní vlastnosti
  4. Neuvěřitelně odolné brzdy, Záď touží po sedativech
  5. Běžnému provozu něříká ne, Odpovídající provozní náklady
  6. Prostě jednička, Plusy a minusy, Cenové a technické parametry
  7. Kompletní fotogalerie (52 foto)

Nebudu kolem jedničkového BMW chodit s metrem a měřit prostor pro kolena cestujících vzadu. Ti, kdož tak činí, smysl tohoto modelu jednoduše nepochopili a pokud váš nejsilnější dojem z BMW 1 spočívá v omezeném prostoru na zadních sedadlech, následující řádky ani nečtěte.

Nabízím vám zkušenosti s ročním užíváním BMW 130i a pokusím se v nich odhalit vše, co vás na tomto modelu i na jedničkové řadě obecně může alespoň trochu zajímat. Nečekejte objektivní pohled na vůz jakožto na každodenní rodinné přibližovadlo, 130i jsem používal jako x-té auto především pro radost a většina mých soudů z toho bude vycházet. Můžete s tím nesouhlasit, jsem však přesvědčen o tom, že právě tento pohled si BMW 130i zaslouží nejvíce. Pro takový účel bylo stvořeno a právě míru jeho naplnění se vám pokusím odhalit.

Prohlášení o (ne)objektivitě: BMW 130i jsem si pořídil jako jeden z prvních zákazníků v ČR. Prodal jsem jej po roce a 25 000 odjetých km. S odstupem několika měsíců se na něj pokusím hledět bez osobního zaujetí.

Podsaditý vzhled

Myslete si o vzhledu BMW 1 co chcete, ale já jsem se do něj zamiloval hned při prvním kontaktu. A když se nedávno objevil třídveřový model, jen jsem zalapal po dechu. Vím, že můj pohled je spíše menšinový, přesto se jej nehodlám vzdát.

Nemohu říci, že by design vozu byl zrovna krásný, od toho jsou tu jiná auta, jeho funkčnost a svalnatý projev mě ovšem dokola okouzlují. Kola v rozích karoserie, dlouhá kapota s prostorem i pro osmiválec, bohatě dimenzovaný prostor pro řidiče a nulový zadní převis. To je přesně ta kombinace, kterou sportovně laděné auto potřebuje. Bude-li základ nijaký, můžete se uladit k smrti a skvělé ostré auto z něj neuděláte. V opačném případě máte cestu ke skvělému „jízdnímu autu“ volnou.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Výsledný vzhled vozu je zkrátka sympaticky podsaditý. I z vnějšího pohledu je cítit, kam je směřován výkon motoru, jak se bude vůz schopen prát s bočním přetížením. A tyto dojmy jsou ještě silnější, jakmile uvidíte jedničku v ostrém nasazení.

Nemusíte milovat její „zprohýbané plechy“, tvar předních světel nebo ztvárnění zádě. Pokud si ale uvědomíte, kam má jednička namířeno, musíte uznat, že celkové pojetí karoserie jako celku je velmi povedené. A pohled v tomto případě opravdu neklame.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Můžete namítnout, že i na toto pojetí šlo „navěsit” něco hezčího. Možná ano, ale jsem člověk preferující funkci před vzhledem, a tak mě toto dilema ani netrápí. Když už, je to jako otázka, zda si více zamilujete „funkční” vlastnosti ženy s průměrným vzhledem a dokonalým tělem, nebo té s krásnou tváří a nedůstojným zbytkem. Pakliže nebudu hledat dokonalost, zvolím možnost číslo jedna. A takové je i BMW 1, důvodů milovat ho je prostě dost. Toto pokulhávající srovnání berte prosím s nadsázkou, vztah muž vs. žena je pochopitelně složitější než muž vs. auto...

Kvalitní interiér není zadarmo

Kvalita interiérů posledních BMW opravdu nestojí za moc. Pokud se posadíte do BMW 116i v základní výbavě, budete mít pocit, že tohle všechno už jstě někde viděli. A já vám řeknu kde, ve Škodě Favorit. Dobrá, není to tak hrozné, ale obzvláště hnědý jedničkový interiér v základním provedení je jednoduše příšerný. Vše z podivného plastu v divné barvě, doplněné světlou látkou a chybějícím „vším” (všimněte si třeba provedení základních lampiček v interiéru, od pohledu na nich něco chybí). Nemyslím si, že je to důstojné, hodné kompaktu se základní cenou odpovídající běžnému autu o třídu výše. Nemohu přijít na kloub tomu, proč je jednička v základu takto „oholená”, jako by snad v Mnichově ani nepočítali s tím, že si někdo takové auto koupí. Myslím si, že když si někdo objedná BMW 116i bez jakýchkoli doplňků, musí u BMW rozjet speciální linku, ze které takové auto sjede.

Ale buďme objektivní – toto není syndrom BMW 1, ale téměř všech současných BMW. Ani řada 5 není o moc lepší, řadu 3 bych označil přinejlepším za průměr. A ostatní řady raději vynechám, abych si proti sobě nepoštval úplně všechy z vás, kteří tento článek čtou (k čemuž stejně časem dojde). Naštěstí situace není bezútéšná, i u řady 1 platí klasické BMW pravidlo „400 tisíc to spraví“. U jedničky dokonce stačí takových 300-350.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 

Přesvědčíli jsme se o tom ostatně už v dávném testu 116i, která byla velmi dobře vybavená a pocit z kvality vnitřku byl nesporně pozitivní. Jak na to? V prvé řadě je třeba z auta „vypráskat” šedou látku. Spraví to M-paket nebo nabídka antracitového stropu od BMW Individual. Poté je třeba zatočit s plastovými dekory, kvalitní hliník to zařídí. K tomu je třeba odstranit základní látkové čalounění. Jednoznačně doporučuji kůži, je velmi kvalitní (leč opravdu drahá), sám jsem z obavy o klouzavost sedadel zvolil provedení motion-sensatec, o kterém vám prodejce bude vyprávět, že je jako polokožené čalounění. Nevěřte mu, rádoby kožená složka má to mnohem blíže k něčemu, co bych nazval arabská guma a není příliš příjemná. Samozřejmostí je nahrazení standardních sedadel sportovními, sériového volantu (ten připomíná Škodu Favorit ze všeho nejvíce) sportovním nebo M-volantem, to samé je třeba udělat s řadičkou, madlem ruční brzdy a nášlapy pedálů. Hluchá místa v interiéru zaplní výbava. Jako nutnost beru paket osvětlení, který z příšerných vnitřních lampiček udělá noblesní, automatická klimatizace nebo rovnou iDrive spraví provedení středové konzole a loketní opěrka zaplní prázdnotu mezi sedadly. A takto by se dalo ještě chvíli pokračovat.

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 

Příběh jak z časopisu Udělej si sám má ale dobrý konec, výsledkem je opravdu nadprůměrně kvalitní a dobře vyhlížející interiér. Myslím si, že interiéry BMW vznikají asi takto: vnitřek se poskládá do perfektní podoby, která se vezme jako výchozí. Pak přichází na řadu „holení”. A z výjimečného interiéru se po chvíli čilé práce s břitvou stane pěkný Favorit. U konkurence na to jdou zřejmě naopak, udělají rozumný základ a ověšují jej jak vánoční stromeček. Jinak si nedokáži vysvětlit, proč základní interiér Audi A3 vypadá tak rozumně a BMW 1 tak nerozumně. Ale pokud si kupujete vybavená auta, trápit vás to nemusí, i z jedničkového interiéru pak budete mít radost.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, Funkcionalistický exteriér, Kvalitní interiér za příplatek
  2. Perfektní pozice za volantem, Dokonalý šestiválec
  3. Úctyhodná dynamika, Skvělé jízdní vlastnosti
  4. Neuvěřitelně odolné brzdy, Záď touží po sedativech
  5. Běžnému provozu něříká ne, Odpovídající provozní náklady
  6. Prostě jednička, Plusy a minusy, Cenové a technické parametry
  7. Kompletní fotogalerie (52 foto)
Test: Audi A5 Coupé je moderní a vyspělé GT. Pár výhrad ale máme...

Audi A5 Coupé

Vyzkoušeli jsme nejnovější kupé od Audi. Nová A5 jde opět proti Mercedesu třídy C a BMW řady 4. Jakého zákazníka může zaujmout?

18.  5.  2017 | Milan Lažanský | 45 příspěvků
Návrat Fiatu do nižší střední třídy. Čím při testu zaujalo vrcholné Tipo?

Fiat Tipo 1.6 MultiJet (6M)

Fiat Tipo ve variantě hatchback jsme otestovali s motorem 1.6 MultiJet a šestistupňovým manuálem. Čím překvapil a kde jsou jeho slabá místa?

13.  5.  2017 | Stanislav Kolman | 17 příspěvků
Test Citroënu Grand C4 Picasso: Pro rodinu stále lepší volba než SUV

Citroën Grand C4 Picasso

Proti módním SUV jde Citroën s modernizovaným Grand C4 Picasso. Vyzkoušeli jsme jej s netradiční benzinovou motorizací 1,6 THP a automatickou převodovkou.

4.  5.  2017 | Milan Lažanský | 73 příspěvků