Kapitoly článku:
CO SE ŘÍKÁ č. 6: BIOPALIVA ZPŮSOBUJÍ HLAD VE TŘETÍM SVĚTĚ.
JAKÁ JE SKUTEČNOST: Tyto věci spolu nesouvisí. Naopak, pěstování surovin pro biopaliva může vytvořit pracovní místa i v rozvojových zemích.
Komentář: Poměrně častá výtka, která souvisí s bodem č. 5 diskutujícím cenu potravin. Bída, zejména v zemích jižní polokoule, je velmi komplexní problém. Hlavní příčiny leží jinde: občanské války, zkorumpovanost místních vlád a obrovská zadluženost těchto zemí u Světové banky a podobných organizací.
Tyto problémy, mnohde již dříve latentní, začaly eskalovat po vyhlášení samostatnosti těchto zemí ve druhé polovině 20. století. Obyvatelstvo nevědělo, co s nabytou svobodou dělat a často se zde k moci dostali autoritářští vůdci. Tato situace přetrvává v mnoha zemích dál.
Samozřejmě se musí udržet rozumná míra jejich pěstování, stejně jako v Evropě. Nelze všude nasázet řepku a kukuřici – ani to z dlouhodobého hlediska není možné, plodiny se na poli musí střídat. To je důvod, proč se řepka u nás pěstuje pouze na 10% orné půdy. V opačném případě by docházelo k vyčerpávání půdy a to zemědělec velmi dobře ví.
Zemědělci v Africe stojí často před podobným problémem jako jejich kolegové kdekoli jinde na světě – výkupní ceny potravin jsou tak nízké, že se je nevyplatí pěstovat. Kupní síla tamního obyvatelstva je malá, takže zemědělec má na výběr – buď pěstovat zadarmo potraviny pro sebe a blízkou komunitu a z toho vyžít, nebo pěstovat energetické plodiny pro biopaliva, které mu někdo z jiné části světa zaplatí.
Není to ideální, jako ostatně spousta dalších věcí na tomto světě, ale jednorázová dodávka obilí z Evropy do hladovějící Afriky v době, kdy jí je v Evropě zrovna nadbytek, nikoho nezachrání a nikoho nenaučí toto obilí pěstovat. Tento fakt ostatně uznává i FAO – Organizace pro výživu a zemědělství při OSN, která ve své zprávě z konce loňského roku uvádí, že potravinová pomoc má smysl pouze v oblastech, kde řádí epidemie nebo válečný konflikt.