Kapitoly článku:
3. PŘI VÝROBĚ BIOPALIV SE UVOLNÍ VÍCE SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ NEŽ PŘI VÝROBĚ FOSILNÍCH PALIV.
Jaká je skutečnost? Biopaliva vedou k úspoře skleníkových plynů – některá méně, některá více, ale k úspoře CO2 dochází vždy.
Komentář: Většina vědeckých studií dokazuje, že právě úspora skleníkových plynů vedla v Evropě i Severní Americe k vytvoření programů na podporu biopaliv. Emise skleníkových plynů jsou nepříjemné a zdraví škodlivé nejvíce v centrech městských aglomerací.
Nejvýznamným zdrojem není ani tak průmysl jako právě doprava. Proto existuje v evropské směrnici speciální cíl určený právě pro biopaliva v dopravě. To, aby k významné úspoře skleníkových plynů skutečně docházelo, má nově pojistit zavedení certifikace výroby biopaliv a s tím spojené dodržování kritérií udržitelnosti.
To, aby se objektivně prokázala úspora skleníkových plynů v rámci celého procesu výroby a užití biopaliv, byla vyvinuta speciální metoda hodnocení, tzv. LCA analýza (Life Cycle Assesment). Jde o metodu, která zkoumá spotřebu skleníkových plynů v celém životní cyklu biopaliva, tzn. od zemědělské výroby jejich surovin až po jeho spálení v motoru.
Na základě mnoha studií nakonec Evropská komise v roce 2009 velmi opatrně stanovila typické hodnoty úspory pro jednotlivá biopaliva. Jsou obsaženy v příloze směrnice 2009/28/ES a jsou v rozsahu od 32% (v případě výroby bioetanolu z pšenice) až po 95% (v případě biopaliv 2. generace).
Je pravdou, že v minulosti existovaly případy, kdy i kvůli biopalivům byly vykáceny deštné pralesy a je pravdou, že v takovém případě nemůže být o nějaké úspoře skleníkových plynů ani řeč. K zamezení těchto extrémních jevů mají však sloužit nově zavedená kriteria udržitelnosti výroby biopaliv, o kterých mluvíme u bodu č. 3.
Nesmíme rovněž zapomenout na fakt, že i technologie výroby biopaliv se vyvíjí ve prospěch technologií, které jsou čím dál tím víc šetrnější k životnímu prostředí.