BESIP: Jak zabránit agresivitě za volantem

Agresivní chování za volantem se projevuje mnoha způsoby. Je dost těžké ji definovat, a to s ohledem na mnoho jeho různých projevů. Stručně řečeno, agresivní je takové chování, které zvyšuje riziko kolize a je motivováno netrpělivostí či nepřátelstvím.
BESIP: Jak zabránit agresivitě za volantem
Seznam kapitol
  1. Co je agresivita za volantem a jaké jsou příčiny
  2. Jak lze agresivní řízení zastavit, co můžete udělat jako řidiči

Poznámka: Následující materiál je kompilací některých z posledních výzkumných zpráv za měřených na agresivní chování za volantem. Zdroj: BESIP

Tip: Agresivitě za volantem jsme se věnovali už dříve v článku zpracovaném firmou Aral.

Co to je?

Agresivní chování za volantem má mnoho forem. Typické agresivní chování zahrnuje nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti, nedodržení bezpečné vzdálenosti, nerespektování dopravních předpisů, špatnou jízdu v jízdních pruzích a podobně. Seznam je dlouhý. Většina lidí čas od času řídí vozidlo agresivně a mnoho jich ani o tom neví.

Agresivitu za volantem je těžké definovat, a to s ohledem na mnoho jeho různých projevů, ale mít jasnou definici je důležité pro policii a pro úspěšnost právních kroků. Globální průzkum o záležitostech agrese za volantem zorganizovaný v síti INTERNET v říjnu 2000 v Kanadě nabízí následující definici: „Chování za volantem je agresivní, pokud s rozmyslem zvyšuje riziko kolize a je motivováno netrpělivostí, nepřátelstvím nebo je motivováno pouze získáním času.“

Podle průzkumu Gallupova ústavu zaměřeného na agresivní chování za volantem, ukončeného v lednu 2003, je tento problém široce rozšířen. 66 % respondentů v USA, 65 % v Ruské federaci a 48 % v Evropské unii uvedlo, že bylo v předchozím roce obětí agresivního chování při řízení motorového vozidla. Průzkum současně prokázal silnou vazbu mezi agresivním chováním své osoby a agresivním chování vůči sám sobě: 70 % řidičů v EU, kteří připustili někdy své agresivní chování, přiznali i agresivní chování druhých řidičů vůči své osobě.

Průzkum ukázal, že ačkoli agresivní chování není novým fenoménem, stále narůstá. Na otázku zda agresivita řidičů v posledních letech narůstá 65 % respondentů v Rusku, 75 % v EU a 80 % v USA uvedlo, že souhlasí.

Formy agresivního chování se mohou v jednotlivých státech a kontinentech lišit. Řidiči, kteří se v posledním roce stali obětmi agresivního chování, byli tázáni na jeho konkrétní formu. V USA 61% z nich uvedlo, že bylo agresivně pronásledováno. V EU 60 % respondentů uvedlo, že bylo předmětem agresivního používání dálkových světel a v Rusku nejčastější odpovědí (47 %) byl verbální útok. Když ti samí řidiči byli tázáni na to, kde k poslednímu agresivnímu incidentu došlo, jasná většina z nich 67 % Rusů uvedlo „ve městech“, přičemž v EU byla rovnováha mezi „městem“ a „mimo město“; obojí v 47 %. V USA byla situace obdobná s 48 % v „městech“ a 46 % „mimo město“.

Ve studii Gallupova ústavu v průměru 50 % respondentů v EU a 37 % v USA odpovědělo, že je pro ně velmi iritující vidět ostatní řidiče za jízdy telefonovat. Ačkoli nedávná studie britského autoklubu RAC uvádí , že pouze 1 z 5 řidičů ve Velké Británii připouští použití mobilního telefonu za jízdy; 63 % motoristů za jízdy často vidí bezohledně řídit ostatní, když používají mobilní telefon.

Agresivní jízda má také špatný vliv na životní prostředí. Výzkum Vlámského institutu pro technologický výzkum z Belgie ukázal, že agresivní jízda za intenzivního provozu může zapříčinit nárůst spotřeby o 40%. Současně výfukové plyny z agresivně jedoucích vozidel obsahují mnohem více látek, negativně působících na životní prostředí a v případě kysličníku uhelnatého byl jeho výskyt 8x vyšší než při normál.

Agresivní řízení není to samé, jako „vzteklost na silnici“. Té je relativně málo, ale může vyústit v extrémní násilí.

Jaké jsou příčiny agresivního chování za volantem?

K vysvětlení agresivního chování existuje mnoho různých teoretických přístupů a žádný z nich nepodává úplné vysvětlení. Biologické teorie považují agresivní chování za vrozené, ačkoli zvláštní reakce mohou být modifikovány zkušeností. V psychoanalytické tradici se zaměřuje hypotéza frustrace – agrese na roli externích faktorů. Situace, kdy je člověk frustrován že začne nebo předejde nějakou z forem pokračujícího cíleného chování, jsou brány tak, že mohou působit jako katalyzátor agresivního chování. Sociální přístupy na druhé straně namítají, že agrese je naučená odpověď prostřednictvím sledování nebo napodobování ostatních sociálně blízkých. Všechny tyto přístupy se liší ve svém přístupu, ale obecně je předpokládáno, že agresivní chování je kombinací všech zmíněných faktorů.

Ve agresivním řízení hraje roli mnoho psychologických faktorů a mnoho z nich je velmi těžké zvládnout. Lidé jsou od přírody náchylní k teritorialitě a mají tendenci brát vozidlo jako rozšíření svého osobního teritoria. Mají pocit být ohroženi ostatními vozidly a potom reagují agresivně nebo tak, že ztrácí pocit sebeochrany.

Řízení také může vést některé k tomu, že za volantem mají pocit, který nemají například ve svém zaměstnání nebo v rodině. To se může projevit efektem pánů „Jekylla a Hydea“ kdy se někdo uctivý a milý stane za volantem agresivním.

Také lidský přirozený instinkt může být faktorem v agresivním řízení. Někteří řidiči odpovídají na předjetí tak, že jsou vyzváni k soutěži. To může vést k předvádění se a k závodění rychlostmi, které jsou nad stanoveným rychlostním limitem a k provádění riskantních předjížděcích manévrů. Jiným příkladem soutěže na silnici jsou řidiči, kteří soutěží, kdo rychleji projede na světlech světelné signalizace.

Mnohem vážnější jsou řidiči, kteří se pokoušejí hrozit nebo trestat ostatní za určité chování, které je jim nepohodlné. Toto chování se také nazývá  „bdělým“ postojem a zahrnuje chování jako je najíždění na vozidlo jedoucí vepředu, náhlé brždění jako varování vozidlu jedoucím vzadu, blokování jízdního pruhu, oslňování dálkovými světly jako trest pro ostatní řidiče, pokřikování nebo provádění obscénních gest na ostatní řidiče.

Všechny typy zmíněného chování jsou v moderní době dále podporovány stresem a nedostatkem času. Rostoucí počet přeplněných silnic a rostoucí počet dopravních kongescí také vede k pocitům frustrace a jsou zodpovědné za případy agresivního chování. Nedostatek úcty k ostatním, projevující se například nedovoleným požívání krajnice, změnou jízdního pruhu bez dání znamení a neumožněním zařazení se jiným do jízdního pruhu. Vedou ke zlosti například na pomalu jedoucí řidiče nebo na světelně řízené křižovatce, pokud se někomu zdá, že ke změně signálu nedochází dostatečně rychle.

Výzkumy ukazují, že ti, kteří mají agresivní, emocionální pocity, nebo pocity zlosti ještě před tím, než usednou za volant jsou mnohem násilnější k obdobnému chování i při jízdě. Navíc pravděpodobnost agresivního chování může zvýšit požití alkoholu nebo drog.

Na vrcholu této pyramidy jsme médii bombardováni agresivním chováním v legračním slova smyslu jako automobilové honičky ve filmech nebo dětských videohrách. Agresivní řízení je naučené chování. Děti se agresivní chování při řízení učí od svých rodičů.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Co je agresivita za volantem a jaké jsou příčiny
  2. Jak lze agresivní řízení zastavit, co můžete udělat jako řidiči
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

10.  12.  2017 | David Rusol | 29 příspěvků
Minitest Renault Espace 1,8 TCe: Jak v obrovi slouží motor Alpine A110?

Minitest Renault Espace 1.8 TCe

Renault Espace patří do kategorie velkých MPV. Tedy takových aut, která by mnohým často velmi hodila, ale nakonec si je koupí jen málokdo. Renault nyní připravil verzi, která je z mnoha hledisek velmi zajímavá.

9.  12.  2017 | Radek Pecák | 13 příspěvků
TEST Volkswagen Polo 1.0 TSI Highline – Golfův revír

Volkswagen Polo 1.0 TSI

Segment malých vozů pomalu dorůstá modely nižší střední třídy. Nový Volkswagen Polo je toho důkazem, z vyšších tříd si navíc půjčil i několik užitečných technologií.

7.  12.  2017 | Jan Mička | 30 příspěvků